Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Krásné fotky, i nápady na výlety, tu méně známou pivoň, mám nejspíš já na předpanelákovém záhoně - už odkvetla, ale vypadá jako tyhle

Jsou krásné, že

Zano i přes různá nachlazení a neduhy jsi měla aktivní měsíc. Tedy ten písečný červ mě dostal a protože o planetě Duna nic nevím (není to můj "žánr") myslela jsem, že záhadná kresba je skutečně od nějaké červa. A on "sandworm" opravdu existuje, dokonce více druhů, všechno jakési mnohanožky (víc než 100), u rybářů velmi oblíbené a žádoucí návnady.

Kdysi dávno ve státě Illinois jsme při jedné lesní procházce sledovali bobra, jak si stavěl hráz. Neuvěřitelným fofrem odhryzal solidní větev nízko nad vodou, několikrát delší, než on sám. A pracně celou kládu dotáhl až k okraji vzdáleného jezu, aby ji zasunul do své stavby. Protože o nás buď nevěděl, nebo jsme mu nevadili, sledovali jsme ho docela dlouho - neúnavný stavitel.

Meg je fešanda dala jsi jí hezký název flekatá princezna a jsem ráda, že se tu o ní často zmiňuješ.

No a fotky jako vždy moc hezké - ta "tiché údolí" mě přímo nadchla.

Maričko, říkala jsem si, že planeta Duna možná nebude jasná každému, ale ty jsi to elegantně zvládla .

Bobři jsou úžasní stavitelé. Pozorovat ho pri práci musel být zážitek!

co kotnik? jeste zlobi?

bobry moc zaviidim, ze se ukazali. To musi byt zazitek i kdyz si tam spokojene ziji i pres lidi, ja nikdy bobra nevidela.

Kotník je už skoro dobrej (asi bych si ještě netroufla na kamení), díky. Ono se to snad poddá.

Vypadá to, že bobři nějaké lidi neřeší - přitom podle Únětického potoka vede cesta, která je za slušného počasí docela frekventovaná. Ale ono to tam i před bobry (je to přírodní rezervace) nebylo nijak moc snadno přístupné.

Tak jsem se, zano, hezky prošla v tvých dubnových stopách. A znovu jsem si říkala, že budu muset vyrazit do botanické někdy takhle na jaře, až pokvetou pivoňky. Mám je moc ráda.

K Meggie na pelíšku - to znám! Je obdivuhodné, na jak malou plochu se pes dokáže vměstnat!

Hančo, naše botanka má fakt všechny možné i nemožné pivoňky, a když kvetou, je to krása. A to se ještě někdy sejdou s tulipánovníkem, dokvítají magnolie... touhle dobou je to tam nejlepší.

Takže buď teď hned, nebo napřesrok - můžu ostatně dát echo, až bude vhodná doba .

Taky mi ta červí stopa vrtá hlavou - něco jako ta osamělá stopa v Čapkově povídce.

Kdysi v Poštorné na chodníku byly šablonou zvěčněny střípky ze Skácelových veršů - bylo to tak překvapivé a tajemné, moc se mi to líbilo.

Tak to muselo být moc hezké, takové osamělé verše na chodníku... to nejspíš odpovídá věci, teda veršům.

Ygo, ráda tě vidím .

Zano, máš talent na "otvíráky" - kontrast mezi první a druhou větou, to je to pravé, jak upoutat čtenáře. Na stopu písečného červa bych raději nestoupala, připomíná mi totiž červí díru! Měli jste tedy duben vydatný, snad už se to lepší na všech frontách včetně tvého kotníku. Fotky konikleců, pivoněk... a Megí To jsou ty kontrapunkty a interpunkce, díky kterým se takové období líp snáší, aspoň doufám. Moc děkuju za krásné fotky, jdu se kochat.

Ten písečný červ mi leží v hlavě. Jak se tam taková věc vzala. Je to docela velké, , takových 12 - 15 cm v průměru. Připomíná mi to nějakou pružinu, ale... jak takovou věc udělat? Kdyby se to stříklo sprejem, budou tam ty čáry po dvou...

Fakt nevím.

Jinak snad už se to pomalu lepší, včera jsem si s hrůzou uvědomila, že se se synkem bavím o nemocech . Je nejvyšší čas změnit téma.

hezké pražské úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům

Koukám, že puntíkatá Meggííí je jediný zdravý tvor z vaší rodiny. Tak ať je květen lepší... Jinak jsi toho stihla nachodit a nafotit dost - a příroda u Prahy je krásná

Jo, Meg zachraňovala pověst rodiny . I když mi naši z té doby naposílali mraky fotek válejícího se psa, který nijak nešťastně nevypadal.

Okolo Prahy se najdou hezká místa. Jako všude .