Pranostika: Nechť si duben sebelepší bývá, ovčákovi hůl přece jen se zasněžívá.

Začátkem dubna se u nás nic moc nedělo. Teda když pominu, že jsem asi viděla stopu písečného červa. To takhle jdu ulicí k nám domů a na asfaltu koukám, že jsem se zřejmě ocitla na planetě Duna a tudy se sunul písečný červ. Koneckonců – Bohnice, že.

Sttopy písečného červa

Jinak samé běžné věci - zašla jsem do botanické podívat se na ovečky, prošla se po okolí… Vlastně jeden zážitek byl zajímavý – a to jsme byli jen kousek od nás. Vyrazili jsme přes Čimický a Ďáblický háj na Ládví a cestou vidíme plot a za plotem stály dvě jurty. No… už jsem je viděla na břehu Sázavy (můžete v nich přespat o dovolené) i leckde jinde, ale v těchhle prosím bydlí mateřská škola!

Kvetou koniklece

Vydařený byl výlet do Tichého údolí, což je kousek skoro nedotčené přírody těsně za hranicí Prahy. Bývalo by to bylo ještě lepší, kdyby se mi neobnovily potíže s kotníkem a kdyby mi celou cestu i přes nasazené vyšší tempo nebyla zima.

Ale jinak jsme si to fakt užili. Nevlídné počasí mělo za následek, že jsme na trase potkávali málo lidí, což tady bohužel nebývá často. A možná i proto bylo slyšet bubnování datlů a křik bažantů.

Bobří hráz

Těšili jsme se hlavně na bobry. Žijí tu už několik let a za tu dobu vytvořili na Únětickém potoce mokřad. Možná jste četli, jak loni ušetřili státu miliony za zbudování mokřadů v Brdech. Dřív než si povodí Vltavy vyběhalo všechny papíry a peníze, bobři měli hotovo. Samozřejmě ne všude se mokřad hodí (třeba když podmáčí železniční trať), ale v Tichém údolí si bobři vybrali dobré místo – nikomu nepřekáží a navíc se stali atrakcí, na kterou se lidi chodí dívat.

Bobři jsou vlastně noční tvorové, ale udělali nám radost a dva se ukázali. Bohužel plavali daleko od nás, takže fotka je nepoužitelná, ale radost jsme z ní měli i tak.

Pak jsme se (konečně) vypravili na pár dní z Prahy. Takový prodloužený víkend – vyjeli jsme ve středu odpoledne a v Hradci Králové jsme byli do neděle. Ale o tom bude zvláštní vydání.

Když jsme se vrátili do Prahy, jezdila jsem ještě venčit Meggie, která chudák měla skoro domácí vězení (ještě že mají oplocenou zahradu), protože oba páníci byli prakticky chůze neschopní. Naštěstí je to empatický pes, a když vidí, jak jsou zřízení, tak se přitulí a léčí je. Po dvouhodinovce po okolí se mnou měla chudák trochu dost…

Dalmatin je skladný pes

Mimochodem na obrázku je nacpaná v takovém tom větším umyvadle, co se do něj dává prádlo na pověšení nebo uschlé na uklizení. Čerstvě vyprané prádlo má flekatá princezna ráda.

No a pak se Frantovi rozjelo nachlazení z Hradce a možná to spíš byl nějaký virus, protože ho to drželo pěkných čtrnáct dní a já to časem dostala taky a tak se procházky smrskly převážně na výlet do krámu a do lékárny.

Vlastně jsem ještě jen tak rychle zašla do botanky zkontrolovat pivoňky. Začínají kvést.

Kvetou pivoňky!

Tak hodně zdraví všem v květnu!

Foto: Zana. Na další fotky se můžete podívat tady na Rajčeti.