Fotky z lesů, vod a strání, co si je Medvěd docela dost zvětšuje a nechává tisknout u nás v ulici za rohem, aby si je potom věšel doma na zeď, se v oný firmě zalíbily natolik, že z nich nakonec vzniknul kalendář "Ze života hmyzu 2007", kterej už je v prodeji. Možná bude ještě jeden z přírody. Člověky, činžovní boudy, ani všeliký hejblátka Méďa téměř nefotí, ale zvířátka, kytičky a krajinky jsou jeho velkou zálibou.

Nejmilejším zvířátkem jsem pochopitelně já, Její drsnosrstý veličenstvo, pročež Míša pojal nápad, že by mu taky mohli vydat nástěnnej kalendář s portrétama mojí chlupatosti, což bylo grafickejma náčelníkama celkem bez problémů přijato. Dvanáct obrázků, který odpovídaly jednotlivejm měsícům a jejich ročním obdobím, se vybralo snadno, dyk už jsem musela vytrpět něco blejskání. Na titulní stranu by to prej však chtělo ňákej můj novej, neotřelej a nevokoukanej úsměv, dumal náš obrazotvůrce.

Jelikož je puntičkář a nic neponechává náhodě, vzali jsme fotografický nádobíčko a vydali se do naší pronajatý jungle. Přírodní prostředí, známej terén, nemožnost zdrhnutí za plot, a patnáct metrů čtverečních polopropustný střechy s bronzovým odstínem na pergole jistě pozvedne výslednou kvalitu zamejšlenýho díla.

Jenže já se ještě pořád NERADA FOTÍM! Od tý doby, co mi před lety onen pekelnej strojek blejsknul do vočí, vím co je to za šmejd. Téměř vždycky se mi povede, aby na fotce místo čumáku byla moje díra s mávajícím ocáskem.

Medvěd však nedbal. Pod pergolu narafičil ateliér - zahradní stolek, jehož pozadí tvořila Saudkovsky voprejskaná stěna boudy. Pak už věci dostaly rychlej spád: odchytit tušícího psa, posadit ho na stůl čuminou k objektivu. Nastavit expoziční hodnoty, zaostřit, otočit psa čmuchákem vpřed, nasadit mu efektní černý brejličky, dojít k aparátu. Sebrat brejle spadlý do hlíny, nasadit je psu na čenich. Zavolat Myš, aby rozptylovala nevrlýho psa. Odehnat Myš a vynadat jí, že psa při focení rozptyluje! Vylovit brejle ze záhonu a oklepat z nich zeminu. Zmáčknout spoušť. Na kontrolním displeji pozorovat vyfocenou psí prdel. To vše desetkrát zopakovat.

Když Méďa snad už po stý zvedal svý oblíbený brejličky se země, strkal mi je na ksicht a vyhrožoval, že když se nebudu usmívat do čoček, určitě mě uškrtí, chvíli jsem podržela a pár snímků se tudíž povedlo.

Ostatně, výsledek můžete posoudit sami. Oba kalendáře lze získat i přes internet, podrobnosti a kontakty najdete v mý e-boudě nebo na Medvědově fotogalerii.

A opět pro sem náhodně přišedší: tyhle štěky píše PES, tak do nich moc nešťourejte nebo vás pokoušu!