DRSNÁ ČUBA: Kde jste, myšové mizerný?!
Jenže sotva skončil krásnej a dlouhej babí podzim, začal padat sníh a vpodstatě nepřestalo sněžit do dneška. U nás na Vysočině je tý bílý studený hmoty už nad člověčí kolena, i ve městě jsou až přesmetrový nahrabaný hromady. Naším mrňavým Šemíkem se některejma ulicema prodíráme docela těžko. A co teprve já, malá čubička? Na čundr lesem se jít nedá, tam prolízá jenom Medvěd na svejch novejch sněžnicích, a po městě já přece nechodím. Od chodníků mě bolej tlapičky a kouše mě do nich posypová sůl.
V poledne jsme se vydali na zahrádku za městem. Tohle venčení bylo taky docela dobrodrůžo. Včera pršelo a bylo pět nad nulou, dneska však slízá teploměr k mínus dvaceti. Všude je klouzačka jak na zimáku. Do zámku u vrátek zahradní kolonie natekla nejspíš voda, v noci zmrzla na kost, čili nešla odemknout. Méďa navrhnul, že za rohem přeleze plot a zkusí odemknout z druhý strany. To by však nesměl bejt strýc Podger. Na krátký výšlapy ze svýho brlohu si zásadně nezavazuje boty, a ač bejvalej horolezec, po letech se mu stává silnou překážkou i zrzavej dvoumetrovej plot s trojitým ostnatým drátem. Groteska jak s Čaplinem - branku, u níž jsme čekali, sice zevnitř odemknul, ovšem dostavil se s natrženou kšandou a po kolena ve sněhu, ovšem s jednou nohou jenom ve fusekli.
Na zahrádku jsme se nakonec doštrachali, místama mě však Myš musela poponášet. Ve vyšlapaný pěšině mě nad sněžný vrstvy nečouhal ani kousek. Tam, kde byl neporušenej sníh, jsem však chodila krásně po povrchu zmrzlý krusty a ani trošku jsem se nebořila.
Ptíci jsme nakrmili slunečnicovejma semínkama, zkontrolovali perníkovou chaloupku, jen ty myšové mizerný byli někde schovaný a určitě si užívali zimního spánku.
Drsná čuba - Moje domovská e-bouda se spoustou dalších příhod...
NOVÉ: Foto Medvěd - Medvědova digitální fotogalerie (nejen o Drsný čubě)
Činžovní myš - Náš web o tom, co se stalo v jednom domě a jeho širým vokolí...
