Ta dvě slova v nadpisu nemají věcně nic společného. Ale nějak se nám to spojilo.

Začátek byl doma, kde se nám jednoho večera obývákem nesl podivný zápach – nejspíš to vypadalo jako rybina. Usoudili jsme, že někde u sousedů dělají k večeři cosi šupinatého, a s trochou nadávání se snažili odér vyvětrat.

Druhý den večer se objevil zápach jiný, divný… nejvíc ze všeho připomínal zlaté doby roztocké penicilinky při vhodném směru větru. Ten už ale pěkných pár let k nám nedosahuje (ani nevím, jestli ta fabrika ještě funguje). Zvenku to ale každopádně nebylo.

Třetí den se to opakovalo a to už jsme vážně znervózněli a uznali, že problém může být u nás doma (ano, jsme trochu natvrdlí). Viníkem se nakonec ukázala být elektrická zásuvka, při bližším zkoumání už poněkud očouzená.

Tomu bližšímu zkoumání předcházela rozcvička zahrnující vyndání knih z knihovničky, vyndání Frantových modýlků aut z police pod knihovničkou a odstavení obou kusů nábytku. Následovalo pochmurné konstatování, že tohle bude chtít odborníka.

Naštěstí víme o šikovném elektrikáři, který u nás v domě dělá revize (v důchodovém věku, jsem zvědavá, kdo ho jednou nahradí). Slitoval se nad námi a slíbil dorazit hned druhý den. Ani naše počínání nekomentoval, jen mírně poznamenal, že tohle už muselo trvat pár dní…

No, oprava provedena, knihy i autíčka naskládány zpět – a mohli jsme vyrazit k našim pohlídat Meggie. Cestou jsme se stavili u nich v obci v pekárně – úžasné pekárně, dlužno říct – a koupili si k svačině buchty, tvarohové, skvělé a veliké. Když jsme dorazili, opatrně jsem se zeptala našich, jestli psovi kousíček můžeme dát – prý jo, ale fakt malý.

Meggie ležící spící

Príma, takže odjeli a my osaměli s Meg a buchtami. Tak jsem si kousla a jala se opatrně chystat kousek pro ni – hlavně tvaroh, aby tam byl, ten ona ráda. Stála mi přitom u nohou a dychtivě koukala. No a já ve snaze ten kousíček uďoubnout co nejlíp… jsem milou buchtu upustila. V tu ráno se z oddaně hledícího psa stal flekatý krokodýl, který otevřel tlamu a na jedno chramstnutí milou buchtu zhltnul.

No… Do večera se žádné další drama se nekonalo, usoudili jsme tudíž, že můžeme hlásit, že Megginka byla docela hodná.

Za odměnu jsme od našich měli trošku škodolibý dárek v Alza boxu.

Hasičák!

Foto: Zana