Letos jsme jeli na dovolenou do Itálie výjimečně na stejné místo jako loni do Marcelli di Numana v oblasti Marche ve střední Itálii.

Slunečnicové pole

Je to místo, kam obvykle jezdí na dovolenou Italové se svými dětmi, babičkami, psy i kočkami a turistů tu moc není. Je to poměrně kopcovitá krajina plná slunečnicových polí, vinohradů, olivovníků a obilných polí. Pobřeží je taky členité, nejvýraznější je mys Conero. Na plážích jsou oblázky, proto je voda mnohem čistší než na písčitém severu.

Na každém kopečku stojí usedlost a na větším kopečku městečko. Jsou si poměrně podobná – k historickému centru musíte vyšplhat úplně na vršek kopce. Města taky často mají podzemní prostory. Kostely stojí v běžné zástavbě, ne odděleně od obytných domů jako u nás. V budovách ze 16. století se tu běžně bydlí, provozují kavárny, v palácích úřady a muzea –  líbí se mi, jak Italové umí s historií žít.

Loreto se sady olivovníků okolo

Navštívili jsme Loreto – impozantní baziliku, kde se nachází domek Panny Marie z Nazareta. Přivezli ho sem v 13. století. Neméně působivé je muzeum v přilehlém paláci, kde vystavují dary chrámu – šperky, obrazy, nábytek (škoda, že ty dary Napoleon vykradl, mohli toho mít víc), zajímavé je muzeum darů z poslední doby – leží tu třeba rozbitá motocyklistická nebo prostřelená vojenská přilba.

Zaujal mě přístup Italů k návštěvám muzeí. Loni jsme byli v Numaně v archeologickém muzeu, v dóžecím paláci v Benátkách a letos v archeologickém muzeu v Anconě. Jelikož jsme s sebou měli studenty, platili jsme opravdu málo – navíc Kuba nemá ještě 18 let, a tak má vstupné zadarmo nebo za hubičku. Rodinné vstupné je pro rodiny s dětmi do 18 let a je obvykle velmi nízké. Možná by se naše kulturní instituce mohly nad tím zamyslet.

Škoda, že v Anconě tak strašně lilo – ale v podstatě proto jsme do muzea jeli, vždycky mám s sebou seznam míst, která v okolí stojí za vidění v případě deště, připečených zad a podobně. Jinak bychom se zašli podívat i do přístavu, který jsme viděli z otevřených oken muzea.

Letos jsem si znovu potřebovala zajet do Sirola. Sirolo je městečko na vrcholu útesu Conero, bývalo to lázeňské městečko a dneska je to sídlo místních umělců, především keramiků. Je malé, ale má své nepochybné kouzlo.

Zbytek věže v Numaně

Osimo, Numana, Recanati –  to jsou další okolní městečka, která stojí za vidění. Tady se celoročně bydlí, nejsou to jen letoviska pro turisty.

Slušně se domluvíte anglicky, na rozdíl od severu Itálie, kde se chytají spíš na němčinu. Českých turistů je tu málo, což jsem uvítala.

Cesta se dá zvládnout autem na jeden zátah.

Můžu jedině doporučit.

Doprovodné fotky článku si můžete prohlédnout zde.

Foto: autorka