Už to nejsou žádné dlouhé výlety – jsou to delší procházky, většinou do 10 kilometrů. Přeci jen mamuta pomalu dohání věk a už musíme maličko zvolnit.

Často chodíme na psí procházky jen za humna – buď do lesa kolem Javorového vrchu, na louky kolem kapličky, do lesíku Opičák nebo do lesů kolem Karlova. Ale alespoň jednou za týden se snažíme vyrazit i na nějaký ten vzdálenější průzkum. Takže otisky svých tlapek Night v podzimních týdnech zanechal na šestnácti výletech.

1. Začneme na konci září, když jsme Zanu s Frantou vyvezli na Smědavu. Oni kráčeli přes celé Jizerky, my se brzy odpojili a dobyli vrchol Smědavské hory. Nevede na ni žádná značená cesta, nepotkáte tam živáčka a je tam krásně.

Cesta na Smědavskou horu.

Příčná skála na Smědavské hoře.

2. Ve státní svátek jsme zajeli za hranice – jen kousek. K Žitavě. Místní zatopený důl se dá obejít po pohodlných cestách, hladinu brázdí spousta vodních ptáků, občas byl k vidění nějaký ten otužilec… a psisko si užívalo brodění v čisté vodě i průzkumničení v podrostu šípků, hlohů i vysoké trávy. Zapomněli jsme vodítko a Night šel na šňůrce od klíčů…

Olbersdorfer See u Žitavy.

Místo vodítka jen šňůrka od klíčů.

3. Nová louka. Blatný rybník, Josefodolská přehrada, řeka Kamenice. Prostě Jizerky, jak je milujeme a známe tam skoro každý krok. A když se přidá hezké počasí, tak to nemá chybu.

Josefodolská přehrada.

Night v Kamenici.

4. Východ sluníčka na Klíči je vždy zážitek. A když se přidá fotogenická mlha, tak člověk vůbec nevnímá to stoupání, které má v nohách. Tentokrát byl na vrcholku jen Pepa, já s Nightem šla delší a pozvolnější cestou – závěrečné kamenné pole jsme si odpustili.

Stoupání na Klíč.

Svítání na Klíči.

Svítání na Klíči.

5. V polovině října jsme se zajeli podívat na starou kamennou rozhlednu nad Frýdlantem. A obešli místní lesní rybníky na Bulovském potoce. Stromy byly správně podzimně vybarvené, ale nějak nás trasa moc nenadchla, sem se asi vracet nebudeme.

Rozhledna nad Frýdlantem.

V údolí Bulovského potoka.

6. Zato výhledy z Rašovky se nám neomrzí. A když je mrazivé ráno a sluníčko teprve vstává, tak je z toho úžasná procházka, kde nakonec nikomu nevadí, že mu mrznou uši i nos. Chodíme sem poměrně často – pohodlné parkování a výhledy na naše město, i do kraje na druhé straně kopce.

Svítání na Rašovce.

Kocháme se krásným mrazivým ránem na Rašovce.

7. Podzimní prázdniny na konci října nám zajistily na výlety milý doprovod. S Trpajzlíky (já vím, už brzy mě ten starší doroste) jsme navštívili opět Žitavu a také jsme se vydali na vrchol Luže. Night si jejich společnost užívá, řádí na cestách i necestách společně všichni tři.

Prázdninová cesta na Luž.

Prázdninové pohledy na Žitavu.

U Žitavy průzkumničí Night rád.

8. Poslední říjnový den jsme se vypravili na Chrastenský vodopád. Taky jedna z těch opakovaných tras. Lesní rybníky, borové lesy, vodopád na Ploučnici (tedy na jedné části Ploučnice – ona je uměle rozdělena do kanálů pro napájení rybníků) a hlavně je tam liduprázdno. Málokdy někoho potkáme. Nejčastěji je to vysoká, nebo srnčí.

Chrastenský vodopád.

Chrastenský vrch.

Borové lesy kousek od Hamru na Jezeře.

9. Jedno odpoledne jsme využili báječného počasí (a volné pracovní doby) a zajeli na Viničnou cestu. Vine se bukovými lesy plnými balvanů, skal a potůčků mezi Oldřichovským sedlem a Hejnicemi. Buky už většinu listí shodily, ale relativně vysoká teplota způsobila, že jsme ještě potkali mloka.

Viničná cesta v Jizerských horách.

Podzimní bučiny mají své kouzlo.

10. Lužické hory máme rádi. A když jsme zjistili, že přes hodně frekventovanou silnici přes Šébr postavili novou turistickou lávku pro pěší, museli jsme ji jít vyzkoušet. Okruh kolem Stožce a Konopáče se nám líbil, počasí bylo ráno mlžné, ale nakonec i sluníčko vykouklo.

Vyhlídka Sofie kousek od vrcholku Stožce.

Třípanský sloup pod Konopáčem.

Krásná zřícenina. Ne Night, ale Tolštejn.

11. Bedřichov máme kousek. A když už jsem měla tu dovolenou a slibovali hezké počasí, vyrazili jsme už ráno obejít okruh nad Maliníkem. Předpověď nevyšla, ale to nevadí, v lese je krásně vždycky a trocha mlhy nám nevadí.

Slibovali jasno, ale na Maliníku byla mlha.

Bedřichov vykukuje z mlhy.

Klackohrátky stále patří k nejmilejší zábavě.

12. Kristýna je zatopený důl kousek od Hrádku nad Nisou. Jen kousek je to k Trojzemí, kde na soutoku Nisy a Hraničního potoka se dotknou hranice naší země, Polska a Německa. Zpátky jsme ještě prošli místní mokřady, které jsou hezky zpřístupněné haťovými chodníčky.

Vodník na Kristýně se Nightovi moc nelíbil.

Trojzemí.

13. V půlce listopadu jsme se vydali do hor. Lesní průseky kolem Zeleného kamene známe, voda v botách nám nevadí a tak si užíváme cestičky, které vedou jen kousek od „cyklistických dálnic“, ale nikoho na nich nepotkáme. Night se tak rozjel, řádil, trýýýskal, klacky tahal, že pak potřeboval pár dnů klidu a nějakou tu tabletu navíc…

Přehrádka na Černé Smědé.

Jizerky.

Night řádil hodně.

14. Slibovali první sníh, ale byl jen malý poprašek. Naštěstí Ještěd nezklamal a na Červeném kameni nám připravil alespoň mrazivou nádheru. Foukalo a námraza na nás „sněžila“. Když jsme odjížděli z Výpřeže, všude kolem už svítilo sluníčko, ale na Ještědu zůstal visel mrak. A neodešel.

Ledové království u Červeného kamene.

Červený kámen kousek od Ještědu.

15. Na parkoviště u Jítravy taky občas zajedeme. Pohodlné trasy kolem Bílých Sloních kamenů vedou lesními cestami i po loukách. Výhledy na Ještědský hřeben nám tentokrát sebrala oblačnost.

Ptáci (myslím, že vrabci).

Procházka na loukách u Jítravy.

16. Poslední výlet byl už prosincový – opět jsme obešli Konopáč v Lužických horách. Počasí nemělo chybu – na Šébru byla silniční kalamita, pod nohama starý uklouzaný sníh a led zakrytý novým sněhem a vánice, která dohled snižovala na minimum. Nohy (a tlapy) se nám rozjížděly všemi směry, opravdu vyvedená akcička. Night řádil děsně – blbnul ve sněhu, klouzal se na kalužích… prostě si užíval sníh jako za mlada. A ťuk, ťuk… dobře to dopadlo, tentokrát ho záda nezradila.

Sloup svatého Jakuba pod Konopáčem.

Chumelilo, foukalo, mrzlo - Night si to užíval.

Zima na Šébru.

Uvidíme, co přinese zima…

Nightova tlapka - otisk je z hatí v Jizerkách.

Foto: Xerxovi