Zvířetník Neviditelného psa
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996PSI: Night a poslední procházky
Tak jsem se těšila, že budu mít prvního dozího veterána… a nic… Odešlo nám naše Macho negro nečekaně a hodně rychle. Poslední měsíc života si ale, myslím, docela užil.
V neděli 5. prosince jsme jen přepočítali neurony v ledu a poběhali po Opičáku. Krátká veselá zimní procházka:
O dva dny později jsem čerpala zbytky dovolené a tak jsme se vydali k Jizeře a Příšovickým rybníkům. Sluníčko barvilo řeku do zlatova, psisko řádilo, srnky na nás koukaly a lysky a kačeny využívaly zbytky nezamrzlé vodní hladiny.
Dne 8. prosince jsme byli na očkování a paní doktorka Nighta pochválila a nedoporučila měnit léky. Že je stále v dobré formě a záda zatím drží.
Sobotní výlet 11. prosince se trošku vymknul. Měla to být pohodová zimní procházka a byl z toho dobrodružný výstup (a hlavně sestup) na Černou horu kousek od Výpřeže. Sněhu místy naváto nad kolena a terén díky těžbě nesnadný. Bála jsem se zbytečně, psisko mělo dobrý den a užíval si pohyb v milovaném sněhu víc než dost.
V týdnu to byly jen často opakované trasy – úterní lesy kolem Karlova a ve středu les za humny.
V sobotu jsme se vydali na Čertovu zeď a také opravenou křížovou cestu na Kotelském vrchu.
No a po delším sobotním výletě na neděli zbyl jen místní Jezdec – skalní ostroh nad údolím Černé Nisy.
Ve vánočním týdnu jsme v úterý šli na větvičky na svícny do Karlova a ve středu na „velký“ výlet okolo Osečné. Počasí bylo přímo parádní, jasno a mrazivo, jak má v prosinci být.
Na Štědrý den nás zastihla změna počasí – liják nám ze sněhu udělal břečku a z ledu klouzačku. Ani se nedivím, že jsme Žulový vrch za humny obcházeli sami.
Na Štěpána pro změnu mrzlo, až praštělo. I Night si dlouho nechal uši schované v huňatém zimním kabátě. U kapličky nad Ruprechticemi bylo krásné ráno – koukali jsme dolů, domů…
O dva dny později jsme byli v Lužických horách. Ano – to byl ten výlet, kdy se nám podařilo potkat v přírodě vlka.
Abychom přísun cukru trošku vysportovali, zašli jsme 30. prosince opět do Karlova...
... a na Silvestra jsme dobyli Betlémské skály. Night byl trošku uražen – ale na hrany skal už s námi nesměl. Přeci jen jeho motorika už nebyla nejlepší a bála jsem se, aby se někde nezamotal. A tak hlídal ruksak a nebo jsem ho jistila za obojek. Ala jinak si to užíval a řádil a klackoval…
Sváteční výletění jsme zakončili nedělní „skorojarní“ výpravou do lesů u Křížan. Cílem byl Pruský kříž. Bylo teplo, i psí kabát mohl zůstat doma. Psisko si užívalo spousty stop, spousty klacků a hodně volnosti na běhání. Měla jsem radost, jak náročné dny okolo svátků zvládnul.
Dne 5. ledna bylo krásné odpoledne. Sluníčko svítilo, sníh se třpytil, v údolí Černé Nisy se valila spousta řvoucí vody. Ještě jsme netušili, že je to vlastně poslední pořádná procházka. Protože v sobotu jsem měla dálkaře a tak jsme ráno stihli obejít jen místní lesopark a kostel.
Na nedělní procházku už nedošlo. V sobotu večer, během hodiny Night nebyl. Ještě se spokojeně navečeřel a pak… torze… strašák dog. Šeptala jsem mu do ucha, že mu k té veteránské osmičce chybělo opravdu už jen pár dní…
Jak to vypadá, jen tak se našich dog nezbavíte. Po spoustě epizod Jak roste doga Beta a Jak roste dogák Night začne třetí série seriálu. Tentokrát Síla přichází, aneb Jak roste dogák Yoda. Za deset dní by měl změnit pelíšek a dorazit z Moravy k nám, na sever.
Foto: Xerxovi
Vše potřebné zjistíte zde...