Mnozí pravidelní čtenáři mých článků si už zvykli, že ve velké jižní zemi klokanů je vše naopak anebo i zcela jinak. Pro ty, kdo si rádi pochutnávají na různých sladkovodních potvůrkách, bude dnešní povídání. Povídání bude jen o dvou, jinak by to bylo na knihu, zrovna tak jako o potvůrkách mořských.

Dnes se podíváme na jižní přívěsek Klokánie, Tasmánii. Jak charakterem krajiny, tak i počasím připomíná nejblíže Evropu, od které se vlastní Klokánie diametrálně liší.

Začneme tím, co si po pár nezdařilých pokusech osadníci na Tasmánii dovezli. Pstruha hnědého, ze skotských řek. Nebyl to úkol malý, tehdy trvala cesta plachetnicí několik měsíců a plulo se i tropickými moři, kde byly teploty na padnutí a jak potěr, tak i jikry v podpalubí houfně hynuly.

Na třetí pokus se to ale podařilo a pstruzi byli vysazeni v řece Derwent, co teče severozápadně od města Hobart malebným údolíčkem, kde se také pěstuje kvalitní chmel. Pstruhům se na Tasmánii zalíbilo a od té doby patří mezi preferované ryby tamních rybářů. Pstruzi se zabydleli v horských řekách Tasmánie a také v četných jezerech přehrad. Zvláště zde dorůstají obludných rozměrů a dají se zde chytit i 18kg jedinci. Tedy nevím, zda dnes, ale v sedmdesátých a počátkem let osmdesátých v minulém století ano.

Tasmánský hnědý pstruh, zdroj internet

Díky vhodnému podnebí a lahodné, průzračné vodě zbarvené taninem z listů a kůry okolních stromů do čajova zde vznikly pstruží farmy, kde chovají pstruhy v malých rybníčcích. Krmí je granulemi a výlov se koná, když pstroužci mají 3 – 4 kg. Také je zde udí a takový kousek uzeného pstruha se na jazyku rozplyne jako máslo. Prostě tasmánský hnědý pstruh je delikatesa k pohledání.

Komu snad pstruh nešmakuje, tak zvláště v okolí osady Mole Creek, v krasové krajině protkané četnými jeskyněmi s pohádkovou výzdobou se v podzemních jezírkách a z nich vytékajících potocích usadili raci. A to ne ledajací.

Jen pro odvážné, zdroj internet

Na rozdíl od pstruhů jsou domorodí, tedy vyrostli zde a jsou zde doma. A také to jsou největší raci na světě. Pokud na nějakého narazíte, tak si musíte dávat pozor na končetiny, které by vám mohl s přehledem bolestivě poškodit. Nyní jsou ohroženým druhem a průměrná váha je 2 kg, ale ještě v sedmdesátých letech minulého století zde byli odchyceni jedinci 6 kg těžcí a 1 m dlouzí.A na takového raka bych nesahal ani omylem.

Su rád, že mám všechny končetiny, jak se sluší a patří. Pokud by si jeden takový úlovek chtěl uvařit, tak jedině ve vaně. 

Napsáno 1/8/2014.

Další fotografie najdete zde (zdroj: internet)