Haryk, kříženec kolie a německého ovčáka byl psem mého dětství. Díky tomu, jaký byl a jak s ním i s ostatními zvířaty babička zacházela, jsem si vybudovala velmi vřelý vztah ke všem čtvernožcům.

Byl o dva roky mladší než já, takže moje první vzpomínky vlastně patří dospělému psu. Byl babičky a dědy na vsi, kde jsem trávila převážnou část prázdnin i volno, jak jen to šlo. Podobal se víc kolii než ovčáku. Byl to takový klasický parťák na lítání kolem domku, byl úžasný aportér, do umdlení celé rodiny nosil oslintaný klacek a nutil všechny, aby ho házeli. V zimě při sáňkování dolů z kopce stíhal sáňky a nahoru nám je tahal. Jako mladý se vydával na toulky po vsi, babička se pak dověděla, že často šel do školy – vesnické jednotřídky, vyžebral od dětí část svačin a šel zalehnout na mez nad domkem, kde čekal, až děda odejde na odpolední, aby se mohl vrátit domů bez trestu.

Haryk

Byl to pes převážně domácí, venku hlídal, jenom když babička s dědou byli v práci. To běhal na dlouhatánském řetěze, na kterém obsáhl celý dvorek mezi domkem, kůlnou a stodolou a stačil mu i ke skoku na zídku před hlavní vchod. Tím pádem nikoho cizího nepustil do verandy, a když cizák stihl vkročit dřív než pes, tak byl ve verandě zablokován a musel čekat, až přijde někdo z domácích. Králíci i slepice si mohli být jisti před zloději a před ním samým vlastně taky, protože přesto, že měl spoustu domácích zvířat na dosah, naprosto postrádal lovecký pud a nikdy ničemu neublížil. I když, pokud pán zavelel, dokázal vyhnat ze zahrady drzé sousedovic slepice.

Děda byl praktik, v životě nepřečetl jedinou knihu o psech, ale pokud babička nebo i maminka vzpomínaly, vždycky měli velké hodné psy a úžasně vychované. Jako děti jsme se učili respektovat potřeby zvířat, chovat se k nim ohleduplně – když pes spal nebo byl u misky, nesměli jsme na něj sáhnout. Celé naše prázdninové pobyty se točily kolem zvířat. V hospodářství byla záhumenková kravka, občas její tele na výkrm, koza – na jaře pravidelně kůzlátka, čas od času se vyskytla ovečka nebo prasátko, pak značný počet králíků, hus, kačen a slepic. A samozřejmě několik koček. Se všemi zvířaty babička rozprávěla, nejvíc právě se psem. Když se jí někdo smál, říkala: „Ale já mu to vyložim a von to rozumí.“

Haryk nás doprovázel na pole, když jsem šla na vlak, doprovázeli mě s babičkou kus cesty, když rodina přijela autem, šel nás doprovodit k autu. Když ho děda oslovil „Pane Haryk“, vyskočil na židli ke stolu a dostal talíř se zbytky od oběda (tenkrát se speciální psí strava nijak neřešila).

Očkovalo se tenkrát jen proti vzteklině, na blechy se používalo DDT (padesátá a šedesátá léta minulého století). I tak se dožil celkem úctyhodného věku patnácti let a na Duhový most vstoupil na zahradě pod velikánskou jabloní.

Foto: archiv Kimi