28.3.2024 | Svátek má Soňa


ROZHLEDNÍK: Výcvik (nejen) psů pomocí klikru

27.11.2014

Ačkoli do tajů této metody výcviku teprve pronikám, ráda bych vás – třeba ty, kteří o klikru slyšíte poprvé nebo o něm máte jen mlhavou představu – se základním principem tzv. klikrtréninku seznámila.

Snad každý, kdo má doma psa, už někdy slyšel o pozitivním výcviku, moderní metodě, jak nenásilnou formou vychovávat svého miláčka. Mnoho lidí, kteří tuto metodu kritizují, si myslí, že „pozitivkář“ svému psovi dovolí všechno. Není to pravda. Být pozitivní neznamená, že nechám psa zakousnout sousedovic kočku nebo se poprat s tím protivným retrívrem odvedle. Být pozitivní znamená hodnotně odměňovat psa za to, co dělá dobře, a trestat ho pokud možno jen tím, že mu odepřu to, co právě chce. To, co pes právě chce, zároveň může sloužit i jako odměna. Miluje váš pes rozhrabávání krtinců? Někdy mu můžete za splnění úkolu dopřát pamlsek, hru, jindy využijete toho, že je nablízku čerstvý krtinec a pošlete psa hrabat. Proč ne.

Pozitivní výcvik je hotová věda a ani mnozí výcvikáři, vyučující základy této metody, o ní nevědí zdaleka všechno a stále se vzdělávají. „Pozitivkou“ můžete formovat chování prakticky čehokoli, nejen psů, ale i koček, křečků, ptáků (proslulé jsou třeba tzv. „chicken camps“, kde trénujete slepice, abyste po absolvování tábora dokázali lépe cvičit psy – jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti :-) ) a kdejaké jiné havěti. No a proč to tady všechno píšu? Právě klikr je v „pozitivce“ poměrně zásadní pomůckou.

Klikr – co, jak, k čemu

Klikr

Klikr je malá krabička ukrývající plíšek, jehož promáčknutí vydá zvuk (podobný jako kliknutí počítačové myši, ale o dost hlasitější). Cena se pohybuje od pár desítek do pár stovek korun a zatím jsem mezi levnými a drahými neobjevila rozdíl. Podle mě v něčem tak jednoduchém ani rozdíly být nemůžou, ale možná se pletu. Když tak mě poučte. Pro mě je podstatné, že to kliká, což umí i ty nejlevnější :-) .

Metoda klikrtréninku je založena na podmíněných reflexech. Pamatujete? Pavlovovi psi začali slinit, když uslyšeli zvonek, protože věděli, že jim pod nos přistane krmení. S klikrem je to stejné. Vždycky, když kliknete, musí pes dostat odměnu. Něco, co má opravdu rád (moje Najty třeba jako odměny dostává nejčastěji sušené maso). Kliknutím tak během výcviku psovi krátkým, výrazným a jednoznačným zvukem sdělujete: „Teď jsi to udělal dobře.“ Samozřejmě je výhodné si vymyslet i krátké slovo, které budete používat místo klikru, když ho zrovna nebudete mít u sebe. Třeba „jo“, „tak“ nebo něco podobného, co ale moc nepoužíváte v běžné mluvě (abyste psa nemátli).

Výhoda klikru spočívá v tom, že psovi (potažmo jinému zvířeti) můžete jasně označit ten moment, kdy předvedl žádoucí chování. I když vyslovíte „hodnýýý pejsek“ seberadostněji, bude vám to trvat několik vteřin, během kterých se váš pes stihne kromě kýženého sednutí rozhlédnout na všechny strany, postavit se znovu na nohy a ještě vám olíznout ruku. Správně načasovaným kliknutím pochválíte přesně ten okamžik, který chcete. Učíte-li psa, aby si sednul, klikáte v okamžiku, kdy si sedá (tedy těsně před tím, než se jeho zadek dotkne země). Učíte-li psa, aby zůstal sedět, necháte ho sednout a odkliknete mu třeba až pět vteřin klidného sezení. A pamlsky v pohotovosti! Nezapomínejme, že bezprostředně po kliknutí musí vždycky přijít odměna, jinak by cvičení nemělo smysl.

Seznámení psa a klikru

Jak to udělat, aby pes zjistil, že kliknutí znamená pochvalu? Nejdřív začnete klikat „jen tak“. Kliknete a dáte psovi pamlsek. A znovu. A znovu. Několikrát to zopakujete a pak si ověříte, jestli pes pochopil. Počkáte, až se bude dívat jinam než na vás, a kliknete. Pokud se otočí a bude vyžadovat pamlsek, je jasné, že ví, o co jde. Pokud to s ním ani nehne, krmili jste ho ještě málo. Hlavně ale – a to platí i při učení nových triků – to s tréninkem nepřehánějte, aby to psa nepřestalo bavit. Nové kousky stačí cvičit pár minut denně. Moje Najty dokonce některé triky potřebuje v hlavě „utřepat“ a nejlépe jí jdou až po několikadenní tréninkové pauze.

Mnoho samouků a začátečníků dělá s klikrem tu chybu, že ho pouze přidají k nějaké tradiční výcvikové metodě. Jako příklad uvedu již zmíněné sednutí. Běžně se ho psi učí tak, že jim někdo přitlačí zadek k zemi nebo jsou do sedu navedeni pamlskem v hrsti psovoda. Nováček, který právě objevil pomůcku zvanou klikr, má tendenci psovi přidržet pamlsek u nosu, navádět ho k sednutí, říkat „Sedni!“ a pak kliknout a psa odměnit. S opravdovým klikrtréninkem však má toto pramálo společného.

„Nose touch“, základní cvik

Zvířata se učí stejně jako my. Ze školy si nejvíc pamatujeme tu látku, na kterou jsme osobně dělali referát, cestu od nádraží do hotelu v cizím městě si nejlépe zapamatujeme, když trefíme sami (i když se cestou párkrát ztratíme). Klikrtrénink v pravém slova smyslu je založen na tom samém. Ačkoli to může znít neuvěřitelně, pes si nejlépe zapamatuje povel, když sám přijde na to, jak ho splnit.

Ukážeme si to na našem modelovém „Sedni!“. „Pozitivkář“ si naplní kapsy pamlsky, do ruky nachystá klikr a jde se psem cvičit. Pes neví, co po něm páneček bude chtít. Je-li to pes, který už tento způsob výcviku zná, vzpomene si: „Hele, včera jsme dělali oční kontakt!“ a bude zkoušet na pánečka chvíli civět. Páneček nic. To nebude ono. Pes jen tak bezradně hledí a chce si k tomu sednout. Klik! Přiletí odměna. Pes přemýšlí, za co ta odměna byla, a neví. Ale proč by u toho přemýšlení stál, že? Sedne si. Klik! Odměna. Psovi pomalu začíná svítat! To bylo za to sednutí! Zkouší to znovu a znovu a pokaždé dostává pamlsek. Zanedlouho už pes přesně ví, že se po něm chce, aby si sednul. Až v této fázi páneček promluví a přidává slovní povel „Sedni!“. Několikrát si to zopakují a je vyhráno. Někteří psi pochopí hned, jiným to trvá déle, nakonec to ale zvládnou všichni.

Složitější kousky se pes učí úplně stejně, jen se dá předpokládat, že si je osvojí až za mnohem delší dobu. Dejme tomu, že teď budeme po pejskovi chtít, aby si sedl na židli. Postavíme židli doprostřed místnosti. Pes si jí nejspíš hned všimne a půjde si ji očichat. Klikneme a odměníme za jakýkoli zájem o židli. Jakmile pes pochopí, že po něm chceme něco se židlí, přestaneme mu klikat za pouhý zájem o ni a zvýšíme nároky. Dobře motivovaný pes bude zkoušet, co dál, aby dostal odměnu. Dřív nebo později na židli položí packu (pokud se k tomu nemá, odklikáváme třeba i jakýkoli pohyb packy). Klik! Správný postup. Položí dvě packy? Výborně! Klik! Trpělivě postupujeme, až nakonec pes na židli sám vyskočí a posadí se. A jako vždy přidáme slovní povel až tehdy, kdy pes naprosto přesně ví, co dělá.

Postupu popsanému v předchozím odstavci se říká „shaping“ neboli „tvarování“. Metody pozitivního výcviku s sebou přinesly mimo jiné spoustu odborných anglických výrazů, z nichž některé byly přeloženy do češtiny tak příšerně, že člověku běhá mráz po zádech. A mezi výcvikáři se běžně používají. Pokud byste si chtěli v češtině přečíst o pozitivní motivaci i nějakou knihu, dovolím si upozornit, že překlady knih jsou neméně strašné.

Co dalšího „pozitivka“ přináší?

„Tvoje volba“

Pomocí klikru se dá napravovat i problémové chování. Do této otázky bych nerada příliš zabředla, protože jsem začátečník a na řešení problémů je určitě lepší zavolat zkušeného odborníka. Zmíním tady snad jen to, čemu se říká hra „podívej se na“. Tuhle „hru“ (ano, je trochu zvláštní, že většině cvičení se říká „hry“, možná aby to znělo pozitivněji či co :-) ) dělám s Najty, když někoho potkáme v lese. Najty má totiž jako správný australský ovčák silný ochranitelský a hlídací pud a cizí osoba v lese jí připadá nadmíru podezřelá. Na jednu stranu je skvělé vědět, že kdyby mě chtěl někdo přepadnout, nemá šanci, ale na druhou stranu čeho je moc, toho je příliš. A když nic netušícímu houbaři najednou za zadkem krvežíznivě zaštěká pes, asi to není úplně příjemné.

Hra „podívej se na“ spočívá v tom, že pes vidí v dálce nějaký rušivý podnět, v našem případě Najty vidí na lesní cestě člověka, který kráčí proti nám. Počkám, až se Najty otočí a naváže se mnou oční kontakt, kliknu a odměním ji. Cizinec se blíží, Najty je ve střehu, ale je si vědoma toho, že mám v kapse moc dobré pamlsky a že když na toho člověka začne štěkat, celé to pokazí a pamlsky v té kapse taky zůstanou. Tak mrkne ještě jednou na mě a dostane za to klik a odměnu. S cizincem se zvládneme minout bez řevu. Samozřejmě ne vždy se to podaří takhle hezky, protože zásadní je všimnout si onoho rušivého podnětu včas a pokud možno dřív, než si ho všimne pes :-) . Takovéto cvičení by v ideálním případě mělo vést k tomu, že Najty uvidí cizího člověka v lese, vzpomene si, že v takové situaci dostávala pamlsky, a sama tedy přiběhne k paničce.

Existují i další pozitivní „hry“, ke kterým ani klikr nepotřebujete. Třeba tzv. „přivolávačské hry“ (není to překlep, ale jeden z těch přeložených termínů… já vás varovala). Nejedná se o nic jiného než budování vašeho vztahu se psem pomocí přetahování o hračku, různých podob hry na honěnou či na schovávanou, vydávání bláznivých zvuků a podobného blbnutí. Trik je v tom, že si člověk všemi možnými způsoby hraje se psem na všech možných místech, takže po nějaké době se pes naučí nechat se odkudkoli ochotně přivolat, protože z toho kouká přetahování nebo jiné povyražení s pánečkem.

Hra. Přetahováním se buduje vztah s pánečkem.

Zajímavým způsobem, jak cvičit psovo sebeovládání, je „tvoje volba“. Tuhle „hru“ můžete hrát různými způsoby. Třeba před psa položíte pamlsek a zakryjete ho rukou. Pes bude samozřejmě čenichat kolem vaší ruky a snažit se dobrotu získat. Dříve či později to vzdá a oddálí čenich. Pak pamlsek odkryjete. Začne-li se pes znovu snažit ho sebrat, zase ho zakryjete. Až pes pochopí, že bez trochy sebeovládání to nepůjde, bude schopen na pamlsek zírat a nevzít si ho. Psa odměníte tím, že mu dovolíte pamlsek sebrat (nějakým povelem jako „můžeš“, „vezmi“ atd.). Ona „volba“ z názvu spočívá v tom, že pes má na vybranou, zda bude netrpělivý a odměnu nedostane, nebo zda vydrží, počká na pokyn pánečka a odměnu získá. Takže vlastně na vybranou nemá.

Tipy pro dlouhé zimní večery :-)

Na závěr se pokusím přidat trochu inspirace těm, kteří se rozhodli, že to s klikrem zkusí. Pokud se takovému výcviku chcete věnovat ve větší míře, rozhodně bych vám doporučila ignorovat tento pořád ještě laicky napsaný článek a raději si najít ve svém okolí kynologické cvičiště nebo zkušenou osobu, která se pozitivní motivací zabývá. Pod odborným vedením nebudete dělat zbytečné chyby a cvičení bude efektivnější.

Prvním tipem pro začátečníky (a nejen pro ně) je překvapivě hra, ke které psa potřebovat nebudete. Je dobrá k tomu, aby se člověk naučil s klikrem zacházet a osvojil si správné načasování. Odchyťte ve svém okolí kamaráda nebo člena rodiny, který je obeznámen s principem klikrtréninku. Hra může začít. Jeden z vás představuje psa, druhý pánečka. Jako páneček si vymyslíte, co po svém kolegovi budete vyžadovat. Fantazii se meze nekladou – můžete po něm chtít, ať si sedne na stůl, zvedne obě ruce, otevře okno… Cokoli. Máte-li vymyšleno, začnete s „výcvikem“. Mlčíte, ale odklikáváte kamarádovi každý pohyb, pohled či náznak, který by mohl vést ke splnění vašeho „povelu“. Myslíte na to, aby otevřel ledničku? Klikněte za to, že se podívá správným směrem, udělá k ledničce krok, pak dva kroky, klikejte, když ho napadne sáhnout na dvířka… Až přijde na to, co bylo jeho úkolem, klidně si vyměňte role. Aspoň zjistíte, jak se bude cítit váš pes, až s ním začnete pracovat.

„Bednička“

Kousků, které můžete pomocí klikru psa naučit, existuje nepřeberné množství. Nejlépe se inspirace čerpá – jak jinak – na internetu. Stačí si vyhledat videa s hesly „dog tricks“, „clicker training“, „shaping“, „klikr“ apod., dobře si rozmyslet, jak budete postupovat a dát se do toho. Velmi inspirativní také je shlédnout pár dílů seriálu Komisař Rex. Podíváte-li se na ty nejstarší díly a máte-li stejný vkus jako já, užijete si navíc bonus v podobě pohledného Tobiase Morettiho :-) .

Některé konkrétní cviky, které jsme s Najty začaly trénovat na „pozitivkovém“ cvičáku, kam chodíme teprve krátce, si můžete prohlédnout na fotkách. U fotek nechybí ani doplňující popisky. Je třeba zmínit, že základní poslušnost se Najty učila naváděním na pamlsek, takže je na ní někdy znát, že se jí přemýšlet nechce, nesoustředí se, a kdyby uměla mluvit, vynadá mi: „Paničko, co po mně chceš? Ukaž mi to, poraď mi.“ Ale ta radost, když na to přijde! A nemyslím tím jenom její radost, ale i tu mou…

Foto: autorka

Pozn. Lika: Pro ty, kdo mají potíže se zobrazením fotografií v galerii (jako třeba já) a kdo si chtějí přečíst úplné popisky, přidávám rajčatové album zde.

Ivana Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !