Když jsem letos na jaře vysazovala předpěstované cukety, mrzelo mě, že ze všech venku nakonec přežila a ujala se pouze jedna. Skoro jsem nedoufala, že vůbec něco vyplodí, ale hnojila jsem a poctivě zalévala, a tak se mi rostlina nakonec odměnila a nyní sklízím jeden „obušek“ za druhým. Cukety ale nenechávám moc přerůst; sbírám nejpozději při délce cca 20 - 30 cm. Později už bývají plné semínek, která jsou tím tvrdší, čím větší je plod.

Při sběru menších cuket je i nižší riziko, že budou hořké, a tudíž jedovaté. Jed kukurbitacin patří mezi hořčiny a je tak naštěstí snadno odhalitelný, neboť ochutnáme-li cuketu a vzápětí zhnuseně hořké sousto vyplivneme, víme, že nám otrava nehrozí, protože něco tak odporného rozhodně nebudeme jíst :-) Dost dobře proto nechápu, že se vůbec může někdo cuketou otrávit (jak již proběhlo několikrát médii). Snad jedině někdo s narušeným vnímáním chutí…

Já každopádně všechny okurkovité plodiny vždy nejprve ochutnávám, než je sním nebo zpracovávám pro jiné. Ani jedna z letošních cuketek zatím nebyla hořká. Naopak byly moc dobré a vše, do čeho jsem je použila, se povedlo. Drtivá většina jídel, do nichž cuketu používám, je slaných, ale kdysi jsem pekla z cukety buchtu podle receptu od kamarádky a byla to lahoda. Když mi letos z kraje léta doktoři nařídili poměrně přísnou dietu, přemýšlela jsem, jak udělat z cukety buchtu, ale takovou, abych si jí také mohla kousek bez výčitek dát. A tak jsem ze surovin, jež jsem měla doma, vymyslela tohle:

Ingredience:

• 2 skoro přezrálé banány (přirozené sladidlo)
• 1 cuketa (ta moje měla asi 25 cm)
• 2 celá vejce
• 2 polévkové lžíce kokosového cukru (má nízký glykemický index, tudíž se po něm, na rozdíl od rafinovaného, ale i třtinového cukru, jen tak neztloustne)
• 2 polévkové lžíce kokosové mouky
• cca 8 polévkových vrchovatých lžic bezlepkové mouky (použila jsem směs – bramborový a kukuřičný škrob, rýžová a kukuřičná mouka)
• prášek do pečiva
• kávová lžička skořice (nemusí být, ale my ji máme rádi, tak ji dávám do lecčehos :-)
• 2 polévkové lžíce kokosového oleje (obvykle se prodává spíše v tuhém stavu, tak před vmícháním do těsta nechat rozpustit)
• vlašské ořechy (nebo jakékoli oříšky dle chuti)
• mistička sezonního ovoce (nejlépe bobule - borůvky, maliny, ostružiny…)

Cuketa, banány a vejce

Další ingredience

Postup:

Cuketu oloupeme a nastrouháme; stačí na hrubším struhadle. Necháme pár minut v míse „vyplakat“. Jakmile cuketa pustí šťávu, dobře vymačkáme a šťávu slijeme do nádobky stranou na případné pozdější použití.

Mně osobně se šťáva z okurek i cuket osvědčila jednak jako osvěžující pleťová maska, ale protože mi shodou okolností opět otekl kotník, který dost často zlobí, namočila jsem tentokrát do šťávy z cukety obkládek, přiložila na kotník a zavázala. Když jsem večer rozvázala, otok byl znatelně menší a kotník nebolel.

Do nastrouhané cukety zbavené většiny šťávy přistrouháme (nebo rozmačkáme) banány a rozklepneme vejce, přidáme kokosový olej a vše důkladně promícháme. Úplně stačí měchačkou, šlehač netřeba vytahovat :-). V jiné míse si smícháme všechny ostatní sypké ingredience, tedy kokosovou mouku, bezlepkovou směs, skořici, prášek do pečiva a kokosový cukr. Vše postupně vmícháváme do cuketovo-banánové směsi. Konzistence by neměla být příliš hustá, ale ani moc řídká; asi jako na klasická „litá těsta“.

Těstem naplníme muffinkové formičky cca 1 cm pod okraj, ale může být i méně. S ohledem na suroviny těsto nevyběhne tolik, tudíž se nemusíme bát, že by z formiček úplně uteklo. Navrch ozdobíme oříšky a ovocem. Já měla na zahradě ostružiny a borůvky. (Malinu jen jednu… ty nám sežralo ptákovstvo :-). Muffinky pečeme v troubě předehřáté na 190 °C asi 45 min až hodinu.

Vzhledem k cuketě, ale hlavně banánu, jakožto základu těsta, budou muffinky uvnitř „mazlavější“, tudíž v průběhu pečení si moc nepomůžeme pícháním do nich špejlím pro ověření, zda už jsou. V podstatě jsou hotové, když navrch vypadají křupavě a jsou tmavě dozlatova.

Hotové muffinky

U nás doma se alternativní dezerty obvykle nesetkávají moc s úspěchem (jinými slovy to jím s chutí jenom já :-)), ale tentokrát jsem dostala pochvalu dokonce i od babičky, která je zvyklá vařit podle „Sandtnerky“ či Magdaleny Dobromily Rettigové. Tak jsem si řekla, že se o recept podělím. Vídeňský Sachr se šlehačkou to pochopitelně není, ale akutní touhu po sladkosti to zažene, aspoň podle mě, více než dobře a dietáři nemusí mít žádné výčitky svědomí :-)).

Foto (omlouvám se za zhoršenou kvalitu) Eva Zvolánková