Pranostika: Medardova kápě, čtyřicet dní kape.

První polovina června byla, co se počasí týče, jak na houpačce. Klidně odpoledne jedenáct stupňů. Nebo taky pětatřicet. To vše průběžně nahoru dolů.

Pozitivní bylo, že se konečně zalilo snad všude (pršelo dokonce i v Liberci).

Nás bohužel květnová zima v úzkokolejném vláčku semlela tak, že jsme zrušili plánovaný týden ve Frýdlantu. Mimochodem – začátkem června mi přišel volňásek na jednu jízdu úzkokolejkou – kdysi jsem jim poslala příspěvek přes jednu dobročinnou platformu. Kdybyste někdo měl zájem, napište mi, v dohledné době do Jindřichova Hradce nepojedeme.

A tak jsem místo po kopcích chodila tak nejvýš do botanické – ještě jsem zastihla kvetoucí tulipánovník, dokonce i pár pivoněk.

Automobiloví veteráni se řadí.

Něco zajímavého nastalo až náhodou, kdy jsem v Praze (domorodci říkají, že jdou či jedou do Prahy, čímž je myšleno centrum) potkala krásné automobilové veterány seřazené na start akce, která se jmenuje 1000 mil československých. Prostě autíčka (rok výroby maximálně 1939) jedou z Prahy do Bratislavy a zpět. Okounělo nás tam spousta, mrzelo mne, že se mnou nešel Franta.

Neposečená louka

Pak jsme strávili víkend na soutoku, bez našich, ti odjeli do Českého ráje a nám nabídli, ať vyrazíme aspoň k nim. Ten pátek byla zrovna dost zima a od dopoledne pršelo, takže když jsme vyráželi od autobusu (je to tak půl hodiny pěšky), v duchu jsem si přeříkávala, že už znova nechci kašlat a dusit se rýmou.

Nicméně došli jsme, doma měli poměrně teplo a druhý den se udělalo hezky, takže jsme obešli skoro všechna oblíbená místa. Zbytek jsme si nechali na neděli, kdy jsme stihli i famózní pizzu ve Štěchovicích.

Megginka ležící spící

Za týden jsme si dali repete, tentokrát i s našima a Megginkou, prošli jsme se pod Medníkem, synek ugriloval maso, dali jsme řeč a hezky jsme si to užili.

Poznámka: bude pokračování :-)

Foto: Zana, další fotky si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.