Jednoho dne přišla do naší obce B. spřátelená ex starostka z obce R., která putovala s turistickými holemi přes obec V.

Už v obci V. se k ní přidružil pes bígl, fenka. Šly pak pěkně pospolu. Jenže když paní starostová, již v té době v důchodu, zapadla na první návštěvu, pes zůstal bezprizorní a jal se producírovat po dědině. Nakonec se uvelebil u jednoho ze sousedů, kde setrval, páč dotyčný zrovna něco mordoval a pejsek dostal výslužku. Fenka našla v sousedovi zalíbení, avšak soused s vlastním psem pozbyl trpělivosti s návštěvnicí, takže co? Zvedl telefon a zavolal starostové z vesnice B., aby s fenkou něco provedla a taky aby ji už sakra konečně někam odvedla.

Běžící bíglové, ilustrační foto z NY | foto: Jeff Pearce, wikipedia

Takže mi nezbylo nic jiného, než vzít fenku domů a vymyslet další postup. U nás zůstat nemohla, už bylo přeplněno třemi nalezenci – Ája II., Daník a Babuška + dvě kočky. Tak babo raď!

Tři mušketýři, co už jsou dnes za Duhovým mostem | foto: Jenny

Vymysleli jsme tedy strategický plán, pejska zavezeme autem do města PR, kde je útulek, a pokusíme se ho tam umístit. Bohužel to není jednoduché, za pejska se musí platit 200 Kč denně a taky musí být s městem smlouva, což jsme neměli. Ptát se váženého obecního zastupitelstva nemělo vůbec cenu, seš starostka, tak se starej!

Cony odpočívá | foto: Jenny

A už spějeme k meritu celé záležitosti. Vydali jsme se do města PR s tím, že fenku tedy předáme spřátelené kamarádce s vlastním domkem a ta sdělí místní policii, že jí tam pejska někdo přivázal a opustil, tím pádem ho policie jako nález odveze do útulku a dojde k zaopatření. Ouha!! Kamarádka se nacházela v lázních i s manželem, což jsme zjistili, hned jak jsme tam dojeli, jeli jsme totiž neohlášení s tím, že jako kde by byla, doma, nééé?!

Tak a co teď. Příběh graduje. Zajeli jsme teda k druhé psí kamarádce na opačný konec města, bohužel taky nebyla doma. MLP už pěnil! No tak jsme milou psici přendali opatrně přes plot do oplocené zahrádky, kde býval dříve jejich pejsek a mobilovali a mobilovali, ovšem nedovolali.

Nakonec jsme se dovolali jejímu milci a tu jsme zjistili, že se rozešli, dotyčná barák prodala a bydlí úplně jinde a mobil bývalým známým nebere. Takže pes v pr…. opuštěn za cizím plotem, já jsem brečela jak želva, MLP ječel, nervy tamtéž.

Daník a prasátko z Podmitrova | foto: Jenny

Nu což, řekla jsem si, děj se vůle Páně a jela jsem domů. Než jsem odjela, zjišťovala jsem, čí je ten barák, kam jsem psa odložila, a zjistila, že je nějakého hodného pana P., z něhož se nakonec, světe div se, vyklubal místní oblíbený veterinář, čerstvý to majitel zájmové nemovitosti.

Psa mu vzali bez problému do útulku a mohl by to být aspoň jakýs takýs pološťastný konec. No, nebyl. Ráno mi na mobil volala baba z vesnice V., že ten bígl je její a kde teda je! Podotýkám, že jsem se dozvěděla, že se dotyčná psice takhle toulá často. Tak jsem paní řekla polopravdu, že jsem psa vezla do útulku a po cestě mi utekl, ale vím, že teď v útulku je. Musela jsem totiž s tím martýriem zůstat v anonymitě, neb bychom museli platit ty náklady na umístění psa atd., což by velectění zastupitelé, kteří mají vždy excelentní rady, ale skutek utek, nezkousli, a tak mi otrávili opět pěkných pár dní.

Yaninka odpočívá, bigmyš uloven | foto: Jenny

Baba si pro psa musela dojet do PR a dostala i ponaučení. Nakonec nevím, jak to, ale jako vždy všechno dobře dopadlo, pro psa i pro mne, asi mám nějakého anděla přímluvce, aspoň co se psů týká.

Poučení do dalších dnů – pro další ev. nalezence jsem zřídila kotec, bohužel ale byl později odstraněn. Taky jsem měla jednou retrívra v oplocence, kde jsme mu zřídili bivak a krmili, než si ho někdo vzal. Teď už to nesleduji, není to má starost a ani mi není známo, že by se nějaký nalezenec tady objevil, asi pan šéf nebude ten pravý magnet na pejsky. Tož tak.

Damík a Lidunka se věnují oblíbené činnosti | foto: Jenny

Foto: Jenny a Jeff Pearce