Na podzimní prázdniny jsme vyhlásili Expedici Lichtenstein. Pro dvojici Trpajzlíků (čtvrťák a druhačka), i pro Nighta. Cílem bylo dobýt všech sedmnáct staveb, které jsou součástí Lednicko-valtického areálu a dozvědět se něco z historie, architektury, přírody... a užít i nějakou tu švandu.

V sobotu odpoledne jsme se vešli na jediné místečko na přecpaném parkovišti u Třech Grácií, ze střechy C-HRudoše sundali dítek kola a vyrazili jsme na trasu Tři Grácie, kaple Svatého Huberta, Dianin chrám zvaný Rendez-vous, Nový dvůr a zpátky k autu.

U Tří Grácií.

U kaple sv. Huberta.

Rendez-vous aneb Dianin chrám.

Psík brzo akceptoval, že jde se mnou a nedoprovází jízdní předvoj. Byl na vodítku – neb provoz byl v prázdninovém slunečném dni neskutečný. Cyklisti, turisti, houbaři, psi... ale i hudba, burčák, mladá vína...

Dítka čekala na každé větší křižovatce cest, začali jsme se učit číst v mapách, u každé ze čtyř zastávek jsme se chvilku zastavili. Od parkoviště jsme to měli jen kousíček k apartmánu – dokonce naše slečna odmítla vydat kolo a dojela až do Hlohovce. Mělo to jedinou nevýhodu – já za ní klusala... Funím ještě teď :o)

Na cestě.

Ubytování bylo hezké – moc se mi líbilo, že kromě velké společné zahrady s dětským hřištěm a vinným sklípkem měl každý z pěti apartmánů svoji oplocenou předzahrádku. S venkovním sezením, grilem, stojany na kola. Do deníčků jsme vlepili první čtyři obrázky a naplánovali další den.

V neděli ráno byla mlha jak mlíko. První zastávkou bylo dobytí Rybničního zámečku. Byla taková mlha, že z cesty od Prostředního rybníka nebyl skoro vůbec vidět. Počasí mělo jednu výhodu – na parkovišti u lednického zámku jsme byli skoro sami. A tak jsme obešli zámek, nahlédli do zahrad, došli k Maurské vodárně a vydali se na cestu k Minaretu. Delší cestou – přes malé ostrovy v Zámeckém rybníku.

Rybniční zámeček.

Park u Lednického zámku.

Mlha, barvy podzimu a klid – byla to báječná procházka. Na Minaret jsem vystoupala 302 schodů já s dítky (Pepa rád dole hlídal Nighta). Výhled byl do mlhy, ze které už ale občas vykoukl nějaký ten první sluneční paprsek. Pomalu začínali přicházet další turisté, a my se přesunuli do přístavu.

Na lodi.

Janův hrad.

Maurská vodárna.

Lodní cesta byla příjemná zkratka k Janovu hradu. Děti zamávaly dědovi a Nightovi (ti se vraceli zpátky pro auto) a vyjeli jsme na čtyřicetiminutovou plavbu po meandrech Staré Dyje. Během plavby vyhrálo sluníčko nad mlhou na plné čáře a Janohrad jsme již obhlíželi za podstatně vyšších teplot.

Lovecký zámeček.

Od Janova hradu jsme se vydali k Loveckému zámečku a dál až na okraj Lednice, kde jsme měli sraz s dědou. Ouha – ten na sraz dorazil s porušením pravidel – neb jsme netušili, že celá oblast má vjezd povolen jen pro rezidenty... Chápu, že soužití s davy turistů není jednoduché, ale mapy.cz nám to dopředu neprozradily.

Apollonův chrám.

Zajeli jsme ještě k Mlýnskému rybníku – okouknout Apollonův chrám a podívat se na rybník, ve kterém se s námi koupala dítek maminka před šestadvaceti roky. Nějak se jim dneska voda nezdála ke koupání vhodná – zelená barva se jim nelíbila. Night kvalitu vody neřešil, ten tam vlezl a dokonce to pil.

Krásný podzim.

Po pozdním obědě a poledním klídku došlo na největší atrakci expedice. Aqualand Moravia. Ale naše slečna je výškově podměrečná. Představa, že s výškou pod sto dvacet centimetrů bude moci jen do brouzdališť a tobogány jí budou odepřeny, nás trošku děsila. Neb je vynikající plavec a pohybově je nesmírně šikovná. A tak jsem načesala vysoký culík – a minimální povinná výška byla dosažena :o)

Zámeček Belveder.

Cestou se ještě zastavili pro další úlovek – málo známý (a ještě neopravený) zámeček Belveder. Svedli tam žaludovou bitvu za krásného podzimního odpoledne. A pak už hurá do bazénů a na tobogány. Já s Nightem jsme měli volno – pes spal jak špalek, nějak ten spánkový deficit dohnat musel.

Valtický zámek.

V pondělí jsme vyrazili do Valtic. Na valtickém zámku probíhala velká akce – slavnost čokolády... To nás neoslovilo a tak jsme obešli zámek, náměstí a vyjeli nahoru ke Kolonádě na Reistně.

Kolonáda.

Krásná stavba, krásné výhledy, krásný podzim... ale taky neustálá střelba (asi někde ještě dozrávalo budoucí ledové víno). Night se klepal při každé ráně, ale malá psovodka mu neustále vysvětlovala, že on špaček není...

Na Reistně.

Bydleli jsme na opačné straně Hlohovce, než je Hraniční zámek. A tak jsme z Valtic jeli kolem a obhlédli Včelínek i Hraniční potůček i Hraniční zámek. Já pak byla se psem vysazena za účelem přípravy oběda a zbytek expedice jel koupit do Lednice víno a zastavili se také v kapli sv. Jakuba Většího.

Hraniční zámek.

Odpoledne jsme naložili kola na střechu a dojeli pod Břeclav k oboře Soutok. Děti šláply do pedálů a zmizely. Sraz byl u zámečku Pohansko. A k zámečku Lány dojela jen cyklistická část expedice... Vybavena foťákem na dokumentaci, mobilem s mapami, nějakou tou hotovostí (nikdy nevíš, kdy budou peníze potřeba) vyrazila na samostatnou akci.

Pohansko.

My zatím nafotili Pohansko a prošli se oborou (zvěř byla všude – Nighta jsem raději připla na vodítko). Docela brzy děti telefonovaly, že cíle bylo dosaženo a že vyráží zpátky. Zvládly to skvěle – neviděly nás osm kilometrů. Za odměnu jsme vyrazili na dobrou večeři do Lednice – a i psík se choval zcela vzorně (měl povolen pelech – i když jsme obsluhu varovali, že pelíšek má hektar)

Návrat z úspěšné mise.

Ráno v šest jsem došla pro čerstvé rohlíky k snídani (je nezvyk, že obchod otvírá v 5:45), a před desátou jsme vyrazili na cestu domů. Ale ještě jedna zastávka nás čekala. Obelisk na místě zvaném Facka. Tam jsme zkompletovali všechna zastavení Lednicko-valtického areálu. Plán splněn na sto procent. Expedice se vydařila.

Foto: Xerxovi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie.