Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ráda čtu "pamětnické" články - tento o Brně jsem právě přeposlala kamarádce, rodačce tam odtud

Jako školní třída jsme nikdy v žádné plovárně nebyli, plavání se nebylo součástí školní docházky-výuky. Plavat jsem se naučila sama v raném dětství v Berounce ( asi jsem už psala proč - nejprve jsem "plavala" tak, že jsem dělala tempa, ale jednou nohou odrážela po dně. Pak jakési dítě můj podvod prokouklo a prohlásilo "hele, vona myslí, že plave". Dotklo se mě to tak, že jsem ještě ten den "nohu zvedla" a opravdu se naučila plavat. Pak mě 2x kamarádka přemluvila jí s ní do Axy. Jenže po druhé návštěvě, když jsem vylezla z vody a rozběhla se do šatny, podklouzly mi nohy a já padla na zad. "Česká dubová hlava" mě zachránila, nebo pomohlo i to, že jsem měla povinnou koupací čepici, která "udržela lebku pohromadě". Bolela mě hlava od nárazu, víc nic, ale odradilo mě to jít tam znovu.

Na letních venkovních plovárnách jsem ale byla dostkrát, nejen v Čechách.

My plavali v požární nádrži u nás, dodnes je to, pokud vím, požární nádrž- koupání na vlastní nebezpečí. Voda z potoka Zlatníku, studená až hrůza, teď už asi mají systém vymyšlený trochu jinak, tehdy voda nádrží protékala, aby zůstala dost čistá. Takže jsme museli být dost otužilí, sluníčko nestíhalo. Ale chodili jsme nadšeně.

Pěkné vzpomínky Georgi, je užasný jak dobře si pamatuješ. Film ze sauny v Pisárkách zaujal, samej hezkej mužskej. Byli i tehdy někteří lidi baculouši? Asi ano. Bylo jich určitě mnohem mnohem méně, však bylo nedlouho po válce, lidi byli spokojení, když měli dostatek. Přebytky byly určitě minimální a navíc do propagačního filmu chtěli hezouny.

To byl přímo luxusní výběr koupadel

My chodili "na plavání " na Duklu, teda do bazénu pražské Dukly. Byl to velký a na svou dobu moderní bazén, žádné plivátko.

Ovšem plavání v lázních Františka Josefa Xerxové závidím .

To byl bazén na Julisce? Tam jsme chodili s maminkou a možná jsem tam byla i se školou. Někdy z kraje šedesátých let. Pak i do Axy a do bazénu v Tyršově domě. V polovině šedesátých let byl otevřen plavecký stadion v Podolí i se dvěma venkovními bazény. Do té doby jsme v létě chodili k motolskému rybníku nebo na koupaliště pod Barandovem. Případně do Divoké Šarky, ale to bylo dost z ruky.

Na Rašínce i na Ponávce jsem byla. Ponávka měla snad nejstudenější vodu ze všech brněnských bazénů. Když jsme v Brně bydleli, tak tam obecně moc bazénů nebylo, zvlášť pro menší děcka. Lužánky třeba malý bazén pro děti neotevíraly vůbec a učit plavat děcka ve velkém bazénu, kde je od 1,6 metru do 5 metrů hloubka, bylo nepříjemné.

Aha, tak to je přesně to, kam jsem chodila plavat já .

Odnesla jsem si nechuť k malým bazénkům, kterými jsem z výšin svých tuším devíti let hluboce pohrdala.

Fakt je, že tu dukelskou padesátku jsme na konci kurzu všichni přeplavali.

hezké australské úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům

já se učila plavat v Liberci ve starých lázních - dnes je tam galerie. A smaltovaná cedule plavky ždímejte do výlevek tam zůstala a celý prostor lázní je krásný... byť bez vody

Do lázní jsem chodila plavat na začátku střední školy, pamatuju si to jen matně. Když jsem s e do Liberce vrátila, tak mě přeměna lázní na galerii docela ohromila. Nezaznamenala jsem ji. Pokud si pamatuju dobře, byly převlékárny v lázních v patřena na pavlači, teď z pavlače koukáte do přízemí, kde je dlažba podlahy šedomodrá lesklá, tam kde bazén byl a jinou barvu má dlažba okolo "bazénu". Hezká vzpomínka.

Ve vyšších ročnících jsme chodili do tehdy nového Městského bazénu. Ještě ani nejsem tak stará a bazén prochází celkovou rekonstrukcí. I když pravda, že já bych rekonstrukci taky uvítala, však jsem o část dospívání starší než ten bazén.