Vážení, dovolte mně ohlédnout se o více jak 70 let zpět, do prvé poloviny let padesátých minulého století, kterak jsme se v zimě chodili koupat, tedy zaplavat si. I když jsme se někdy koupali i v zamrzlém Pryglu, když se pod námi někde blízko břehu prolomil led, tak plavat jsme v zimě chodili do různých lázní, které tehdy fungovaly.

Občas jsme zabrousili do lázní na dnešní Rašínově ulici v samém centru města. Zde bývalo obvykle dost lidí a tak jsme tyto lázně moc nenavštěvovali. Fungují dodnes jako Brno – lázně Rašínova. Odkaz

O to více jsme navštěvovali bývalé lázně „Charlotinky“ na Ponávce, které se dnes jmenují „Bazén Ponávka“. 18. 7. 1885 Otevření lázní „Charlotinek“ (Charlottenbad) v Brně - Profil události Jsou naproti od vjezdu do úrazové nemocnice. Cestou od nás do lázní jsme míjeli starý dům na Bratislavské č. 4, který už nestojí a kde je dnes parkoviště aut. Tam, v suterénu, na rohu s Ponávkou, měl vetešnictví pan Foltýn, u kterého se dalo levně koupit, na co si jeden pomyslel. Ve výkladu se mu skvěla propagační říkanka:

Každý svoje kroky řídí
Bratislavská číslo 4
Tam je firma jediná
Vetešnictví Foltýna

Na druhém rohu přes ulici byla prodejna potravin, myslím, že se to jmenovalo „Potraviny Pramen“, kde prodávala jedna moje kamarádka, u které čirou náhodou nakupovala maminka jedné mojí studentské lásky. Nějak, jak to už ženské dělají, se zapovídaly, a zjistily, že mě obě dobře znají.

Bazén Ponávka jsme měli od nás nejblíže a obvykle zde nebylo noc lidí a tak jsme si mohli dobře zaplavat.

V rámci školního tělocviku jsme několikrát navštívili minibazén na tehdejší ulici Marxové, nyní Spolkové ulici, Spolková - Profil ulice kde dříve stávala budova kina, tedy biografu, jehož jméno jsem zapomněl, společenského sálu a tělocvična pro zápasníky a boxery, u kterých byl i ten bazének. To vše v rámci Dělnického domu, který sloužil dělnickým spolkům už v 19. století. Odkaz Cosi mně říká, že to kino se jmenovalo „Lípa“. Odkaz Když jsme do bazénku naskákali celá třída, kolem 30 žáků, tak se nedalo ve vodě pohnout, a voda viditelně stoupla. Bazének měřil 5x10 m a byl 1,5 m hluboký.

Ovšem naše nejoblíbenější lázně byly ty v Zábrdovicích na rohu Šámalovy a Zábrdovické ulice. A to jak v létě, tak i v zimě, kdy jsme využívali tamní saunu. Někdy jsme využili i masáže, která zde byla nabízena. Odkaz

Lázně na Výstavní na Starém Brně jsme navštívili jen několikrát a to nejspíš ze zvědavosti a v létě. Tuším, že v nich zimní provoz neprobíhal. Odkaz a odkaz s foto.

Lázně na Kopečné pod Petrovem jsme navštívili jen několikrát, opět asi jen ze zvědavosti. Bylo to od nás z domu daleko a pro nás nic moc. Odkaz

Ovšem zlatým hřebem našeho zimního koupání bývaly návštěvy sauny v Pisárkách u řeky Svratky, zhruba v prostoru nynější Riviéry. Tam se dalo vyvádět a rozpařená těla chladit i ve sněhu, čehož jsme náležitě využívali. Voda ve „studeném“ bazénu nám byla moc teplá. Odkaz

Na uvedených odkazech jsou zajímavé fotky a videa těchto historických zařízení k očistě těl Brňanů.

George Švehla 21 / 06 / 2026.