25.10.2021 | Svátek má Beáta


ČLOVĚČINY: Vzpomínky starého zbrojnoše - Lidé bděte

18.8.2009

Přenesme se ale do doby asi před 25 lety, do první poloviny let osmdesátých v minulém století. V té době tu fungovaly ilegální polovojenské výcvikové tábory pro extrémní Chorvatské nacionalisty, dědice Ustašovců z doby druhé světové války. Tyto aktivity byly bedlivě sledovány zdejší kontrarozvědkou a policií.

Obyvatelstvo nebylo těmito aktivitami jakýchsi přivandrovalců také nadšeno a tak, když někde někdo viděl něco o čem si myslel, že by to mohlo mít spojitost s těmito neblahými aktivitami tak to nahlásil na příslušná místa. Lidé prostě bděli, i když o konfidentovi gestapa Fučíkovi neměli ani potuchu. Tolik asi, aby mělo čtenářstvo představu o atmosféře ve zdejší společnosti té doby.

Obyvatelstvo nebylo těmito aktivitami jakýchsi přivandrovalců také nadšeno a tak, když někde někdo viděl něco o čem si myslel, že by to mohlo mít spojitost s těmito neblahými aktivitami tak to nahlásil na příslušná místa. Lidé prostě bděli, i když o konfidentovi gestapa Fučíkovi neměli ani potuchu. Tolik asi, aby mělo čtenářstvo představu o atmosféře ve zdejší společnosti té doby.

A právě v této době na Velikonoce, jako ostatně o každých Velikonocích, se konal výroční celoaustralský potlach trampů z tehdejšího, ještě socialistického Československa. Bylo vyhlédnuto krásné místo v nádherné krasové lokalitě u Modrých tůní, kam jsme se už ve Zvířetníku jednou podívali. Krajina malebná, asi 1 400 metrů nad mořem, horské louky a kolem krasového potoka zvaným Jeskynní, divoké rokle a kaňony. Romantická krajina jak stvořená pro trempíky k jejich výročnímu tlachání.

Přístup do těchto míst je i nyní asi 60 km po prašných cestách, místy dosti náročných a náhon na všechny 4 kola vyžadující samohyb. V tehdejší době byly tyto cesty ještě náročnější a navíc terénní vozidla vlastnilo jen několik šťastných jedinců. Ostatní měli pouze obyčejná a ve velké většině patřičně ojetá vozidla. Přesto se na tento potlach sjela zhruba stovka kamarádů z celé Klokánie. Zaplnili krásnou louku v údolí, vyrobili a postavili totem a velkou hranici potlachového ohně. V sobotu večer byla tato slavnostně zažehnuta a rozjel se potlach jak se sluší a patří.

Následující den, v neděli dopoledne, vypukly soutěže. Tradiční hod nožem a sekerku na cíl, střelba šípy a lukem na cíl, ale také hod pírkem nebo syrovým vajíčkem. Hrál se volejbal, Sydney versus Melbourne a všichni dospělí a také děti se náležitě bavili k všeobecné spokojenosti. Pochopitelně bylo veškeré osazenstvo oblečeno buď do maskáčů, nebo něčeho zeleného co splývá v přírodě s okolím. Nu a v nedalekém okolí kempovalo také několik lidiček nám naprosto cizích, kteří nepřestávali vycházet z údivu. Řeč průměrnému Australanovi naprosto nesrozumitelná, písničky, i když melodické zrovna tak. Oblečení podivné a aktivity ještě podivnější.

Třeba takový hod syrovým vajíčkem. To stojí proti sobě řada dvojic a házejí si syrové vajíčko, které musí komplic vždy šikovně chytit, aby se nerozbilo. Po každém hození se vzdálenost dvojic zvětšuje a tak chytit prudce letící syrové vejce tak, aby se jeho obsah nerozstříkl na chytajícího, vyžaduje značnou zručnost a zkušenost. Jakmile překročí vzdálenost 20 metrů, tak, po každém hodu je několik adeptů zralých ke koupeli. Vyhrává dvojka, co zůstává s nerozbitým vajíčkem.

Sranda pro přihlížející trempíky nesmírná. Ne tak pro cizí lidičky kempující nedaleko. Ten hod vajíčkem, to přece může být nácvik hodu granátem! O hodu sekerkou a nožem na cíl, či střelbě šípy ani nemluvě. Prostě branná příprava jakési podezřelé a navíc nesrozumitelnou řečí hovořící a placama i vyřvávající smečky.

A tak se stalo, že se o tomto dověděla australská kontrarozvědka, která nelenila a během pár hodin se rozptýlila v terénu kolem tlachajících trempíků. Tenkrát nebyli v této organizaci žádní blbci a záhy jim došlo, že jde o srandu. Tak jsme nakonec zapředli přátelský hovor a v pohodě se rozešli. Tímto však tento potlach neskončil.

V neděli večer začalo pršet a tak v pondělí, v době odjezdu do domovů a do práce, byla jediná příjezdová cesta i za sucha náročná, pro konvenční auta nesjízdná. Nezbývalo, než aby kamarád, co vlastnil terénní samohyb, dojel k rangerovi a na policii kde to nahlásil a tito zorganizovali záchrannou výpravu. Tato postupně vytáhla zhruba 40 automobilů z bahnitých pastí a do příkrého kopce nyní nesjízdného pro kluzké bahno.

Takže v týdnu po Velikonocích bylo ve zprávách a novinách, jak policie a rangeři zdárně zvládli záchranu asi čtyřiceti uvázlých automobilů a jejich osádek v oblasti Modrých tůní. O trampech však ani slovíčko. My však víme svoje, že ano? Takže australské trampstvo se slavným stalo, i do místních médií se dostalo!








KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !