Přenesme se ale do doby asi před 25 lety, do první poloviny let osmdesátých v minulém století. V té době tu fungovaly ilegální polovojenské výcvikové tábory pro extrémní Chorvatské nacionalisty, dědice Ustašovců z doby druhé světové války. Tyto aktivity byly bedlivě sledovány zdejší kontrarozvědkou a policií.

Obyvatelstvo nebylo těmito aktivitami jakýchsi přivandrovalců také nadšeno a tak, když někde někdo viděl něco o čem si myslel, že by to mohlo mít spojitost s těmito neblahými aktivitami tak to nahlásil na příslušná místa. Lidé prostě bděli, i když o konfidentovi gestapa Fučíkovi neměli ani potuchu. Tolik asi, aby mělo čtenářstvo představu o atmosféře ve zdejší společnosti té doby.

A právě v této době na Velikonoce, jako ostatně o každých Velikonocích, se konal výroční celoaustralský potlach trampů z tehdejšího, ještě socialistického Československa. Bylo vyhlédnuto krásné místo v nádherné krasové lokalitě u Modrých tůní, kam jsme se už ve Zvířetníku jednou podívali. Krajina malebná, asi 1 400 metrů nad mořem, horské louky a kolem krasového potoka zvaným Jeskynní, divoké rokle a kaňony. Romantická krajina jak stvořená pro trempíky k jejich výročnímu tlachání.

Přístup do těchto míst je i nyní asi 60 km po prašných cestách, místy dosti náročných a náhon na všechny 4 kola vyžadující samohyb. V tehdejší době byly tyto cesty ještě náročnější a navíc terénní vozidla vlastnilo jen několik šťastných jedinců. Ostatní měli pouze obyčejná a ve velké většině patřičně ojetá vozidla. Přesto se na tento potlach sjela zhruba stovka kamarádů z celé Klokánie. Zaplnili krásnou louku v údolí, vyrobili a postavili totem a velkou hranici potlachového ohně. V sobotu večer byla tato slavnostně zažehnuta a rozjel se potlach jak se sluší a patří.

Následující den, v neděli dopoledne, vypukly soutěže. Tradiční hod nožem a sekerku na cíl, střelba šípy a lukem na cíl, ale také hod pírkem nebo syrovým vajíčkem. Hrál se volejbal, Sydney versus Melbourne a všichni dospělí a také děti se náležitě bavili k všeobecné spokojenosti. Pochopitelně bylo veškeré osazenstvo oblečeno buď do maskáčů, nebo něčeho zeleného co splývá v přírodě s okolím. Nu a v nedalekém okolí kempovalo také několik lidiček nám naprosto cizích, kteří nepřestávali vycházet z údivu. Řeč průměrnému Australanovi naprosto nesrozumitelná, písničky, i když melodické zrovna tak. Oblečení podivné a aktivity ještě podivnější.

Třeba takový hod syrovým vajíčkem. To stojí proti sobě řada dvojic a házejí si syrové vajíčko, které musí komplic vždy šikovně chytit, aby se nerozbilo. Po každém hození se vzdálenost dvojic zvětšuje a tak chytit prudce letící syrové vejce tak, aby se jeho obsah nerozstříkl na chytajícího, vyžaduje značnou zručnost a zkušenost. Jakmile překročí vzdálenost 20 metrů, tak, po každém hodu je několik adeptů zralých ke koupeli. Vyhrává dvojka, co zůstává s nerozbitým vajíčkem.

Sranda pro přihlížející trempíky nesmírná. Ne tak pro cizí lidičky kempující nedaleko. Ten hod vajíčkem, to přece může být nácvik hodu granátem! O hodu sekerkou a nožem na cíl, či střelbě šípy ani nemluvě. Prostě branná příprava jakési podezřelé a navíc nesrozumitelnou řečí hovořící a placama i vyřvávající smečky.

A tak se stalo, že se o tomto dověděla australská kontrarozvědka, která nelenila a během pár hodin se rozptýlila v terénu kolem tlachajících trempíků. Tenkrát nebyli v této organizaci žádní blbci a záhy jim došlo, že jde o srandu. Tak jsme nakonec zapředli přátelský hovor a v pohodě se rozešli. Tímto však tento potlach neskončil.

V neděli večer začalo pršet a tak v pondělí, v době odjezdu do domovů a do práce, byla jediná příjezdová cesta i za sucha náročná, pro konvenční auta nesjízdná. Nezbývalo, než aby kamarád, co vlastnil terénní samohyb, dojel k rangerovi a na policii kde to nahlásil a tito zorganizovali záchrannou výpravu. Tato postupně vytáhla zhruba 40 automobilů z bahnitých pastí a do příkrého kopce nyní nesjízdného pro kluzké bahno.

Takže v týdnu po Velikonocích bylo ve zprávách a novinách, jak policie a rangeři zdárně zvládli záchranu asi čtyřiceti uvázlých automobilů a jejich osádek v oblasti Modrých tůní. O trampech však ani slovíčko. My však víme svoje, že ano? Takže australské trampstvo se slavným stalo, i do místních médií se dostalo!