Vave 22.9.2009 19:47

Děkuju Ti

za tuto zajímavou pracovní sondu, milý Georgi.

Japonsko mě vždycky fascinovalo, samurajové a jejich poddaní, naprosto závislé a přitom navýsost samostatné ženy samurajů, bez nichž by panství zašla, a gejši, jejichž existenci jsem dlouho nemohla pochopit. Zvláštní svět, ty feudální aspekty v Japoncích prostě přetrvávají, oni jsou dobrovolnými nevolníky - nebo alespoň donedávna byli.

Kdysi jsem četla, že pro japonské děti je nesmírně důležité dostat se do některé prestižní mateřské školy, protože jen tak mohou postoupit do prestižní školy. Bylo mi z toho smutno a nechápu to vlastně dodnes. Je to snad jen touha po ztracené výlučnosti některých vrstev? Nebo je to potvrzení toho, že Japonci mentálně v tom feudálním řádu zůstali?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Matylda 22.9.2009 12:32

Tohle jsem stihla přečíst v půl šesté ráno

před pracovním procesem, ale reaguju až teď. Ta japonská pracovní kultura je opravdu zvláštní. Máme tu už japonské firmy, ale naroubovat to na českou povahu se jim asi nepodaří...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

terra 22.9.2009 12:00

Tak tentokrát díky za jiný pohled,

pane Jiří. Tak trochu mi potvrdil moje podezření, že se Japoncům ta firemní kultura (zpočátku asi opravdu účinná) poněkud vymkla z ruky, a hlavně z kontextu: nepracují, protože jsou pracovití, ale protože se od nich očekává, že pro firmu vyplivnou plíce. Efektivita nula nula nic. Ono se poprávu říká, že předstírat práci je daleko víc vyčerpávající, než ji udělat... V podstatě mám podobné poznatky jako karakal...což je důvod, proč bych tam pracovat nemohl, ani kdyby mě chtěli. Zdravím do Klokánie

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 22.9.2009 11:45

Velice zajímavé, Jiří!

Aty jsi už v prvním desetiletí pobytu tam dokázal stát se vedoucím či šéfem či organizátorem jiných, týmu? Mluvil jsi už samozřejmě - a rozuměl - spolehlivě anglicky, tedy klokánsky. Při tom všem rodina. A děcka. A barák. Kamaráde, před takovýma mám - jako tady tak často - pocit naprosté méněcennosti. Takoví jsou sůl země.Tedy Země - celé.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Alča 22.9.2009 9:51

Jak je již tradicí,

moc pěkné a zajímavé čtení! S Japonci nemám žádnou osobní zkušenost, ale s podobnou pracovní morálkou se lze potkat i u nás. A zcela mě uchvátil výraz  "vratočuč".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

karakal 22.9.2009 8:51

Japonci

Japonský přístup k práci je dost zvláštní. Já to tedy znám jen z doslechu, ale zato od několika lidí. Dřou od nevidim do nevidim, padaj na hubu, ale produktivita práce naprosto příšerná.

Čeští mladí vědci tam jezdí vydělávat korunky, ale co mi tak referovala žena jednoho z nich, tak ono je to stejné i mimo vědecké laboratoře. V podstatě se hlavně snaží vypadat děsně vytíženě, aby náhodou někoho nenapadlo, že jsou zbyteční. V práci padaj únavou nad předstíráním činnosti, jen aby náhodou neodešli dřív než šéf, přestože už mají hotovo a pracovní doba oficiálně skončila!

Pokud chce mladý český vědec jet do Čech navštívit svou rodinu (ženu a děti má s sebou v Japosku a platí mu to japonský zaměstnavatel), musí jet do Čech na nějakou konferenci či něco podobného. Pokud tam nic takového zrovna není, kamarádi briskně zorganizují nějakou menší akci s mezinárodní účastí - v Čechách je cizinců na stážích dost ;). Pustit totiž někoho domů na vánoce je nemyslitelné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

YGA 22.9.2009 8:42

Japonci a cestování

Začátkem prázdnin jsme byli pár dnů v Českém Krumlově a tam jsem si někdy připadala jako v Tokiu - protože bylo povodňové období, tak českých turistů bylo pomálu, tak džaponské výpravy ovládly město. Schválně jsem si všímala složení - tak se tam vyskytovaly tři skupiny - postarší manželé, starší dámy a mladá děvčata. Muže, mladšího padesáti let (jestli jsem to správně odhadla) jsem viděla jen jednoho - a byl to mladíček, kterého s sebou zřejmě vzala paní matka. Samostatné muže jsem také neviděla. A je pravda, že bez foťáčku ni kroku - ale samostatné památky nefotí, vždycky musí před nimi pózovat další členové skupiny.

• reagovat
• nahlásit příspěvek