Jak uvádí panda PO z Kung Fu Pandy (netuším, který díl): „Dnešní příběh bude plný metafor, nebude o žádném konkrétním člověku a nebude mít vůbec žádný rámec.“

Dnešní den jsem se nechala inspirovat řemeslníky na stránkách věnovaných ruční práci a řekla si, že je na čase vyzkoušet i tuto zajímavou a obohacující činnost. V mém případě mohu použít uvozovky „výroba větviček“ pro pagekona. Že to není výroba? Použila jsem brusný papír, takže zde již činnost zařazuji do výrobní činnosti. Fotodokumentaci neuvádím, protože zvířátko se ještě neprobudilo a také se mi líbí představa, že si výrobu představujete, a necháte se volně unášet jednou představou za druhou. Budu tedy velmi nekonkrétní, takže pokud někdo bude vyrábět podle mých instrukcí, možná vám vyjde socha, nebo koš na prádlo, můžete si vybrat.

Nejprve jsem zajistila materiál. Šla jsem nenápadně z domu a nenápadně jsem za domem utrhla dvě větve. Nenápadně proto, aby na mne nevyskočil třeba aktivista a něčím mě nepolil. Taky jsem při svých úvahách uvažovala, jak to aktivisté dělají, že jsou přivázaní ke stromu a nechce se jim nikdy na záchod? Tohle mi stále nejde na rozum a nevím, jestli tuto záhadu někdy rozluštím. Jejich činnost, kdy ničí umělecká díla, na kterých si „popracovali“ jiní, je také zajímavá. Trošku mi daná situace připomíná dětské hrátky na pískovišti, jeden něco pěkného postavil a ostatní už se „zajíkali“, aby mu to mohli pěkně zbourat. Avšak nebudu zevšeobecňovat. Také věřím, že existují aktivisté, kteří jednají s rozumem a s vírou, že zachrání, co se zachránit dá, a nepotřebují šlapat po kráse tvorby lidské. Já jsem nikdy nebyla na žádné demonstraci, ale kdybych šla, vyrobila bych si transparent, kde bych měla napsáno, aby lidé nešlapali na mravence. Proč? To netuším, ale pan Werich o nich pěkně psal. Nejsem tedy aktivistka z povolání, protože bych měla trable, viz mé přemítání, a protože netuším, pro co bych měla být aktivní.

Po svém přemítání nad nekonečností mých myšlenek, očistila jsem dřívka od kůry, dorazila domů a našla brusný papír. Ani jsem netušila, že ho doma mám. Potřebné vybavení je zde, jsem tedy v bezpečí a plně vybavena na následnou činnost. Na vysvětlenou – já používala „šmirgl“ leda tak pro tuhu na kružítku, takže jsem byla mile překvapená, že jsem se dopracovala přijatelného výsledku. Kružítko a pravítko (hlavně pravítko) mě fascinovaly od dětství, avšak zde ponechám rozvahu „utnutou“ na jindy.

Při broušení mne tedy ještě napadlo, že zajdu zjistit nějaké informace o brusných papírech, že vás oslním svými znalostmi brusných papírů. Zajisté vás rozesmutní, že je třeba si maličko počkat, protože problematika je velmi obsáhlá a vyžaduje podrobnější studium.

Tedy zpět k výrobní činnosti – udělaly se mi malinko mozoly. Daný jev se mi naposledy stal minulý rok při hnětení těsta. To je tak, když má práce spočívá v klikání a klikání. K večeru následovně vymýšlím ještě články, básničky a pohádky. Jednou si kolegové v práci ukazovali mozoly, které vznikly při práci na jejich domech (lopata, cihly, malta), byli z mozolů malinko překvapení, já byla také překvapená, až oslněná, a pochválila je, že jsou kluci šikovní. Při škole jsem se dosyta „napracovala“ i manuálně, to abych s jistotou věděla, že tudy má cesta skutečně nepovede. Možná jsem již zapomněla, nebo jsem malinko dospěla do stádia, kdy mám ráda výzvy a vrhám se i tam, kde život něco nabízí. Možná mě jednou osud zavane do jednoho z kutilských pořadů a budu učit lidi, jak rozlišit červený šroubovák od modrého. Ten modrý je přeci křížový!

Tak dobrou noc či dobrý den a mějte se, jak je potřeba.