ČLOVĚČINY: Tuplák
Už mohu udělat spoustu pohybů které jsem pro bolest před operací udělat nemohl. Byl jsem ujištěn, že mohu dělat všechno mimo zvedání těžkých břemen a nebo kopání zákopů…
Pan údržbář, co mě tam tu konstrukci umně namontoval, byl na poslední kontrole nadmíru spokojen, že vše je na správném místě a bolesti způsobené skřípnutými kořeny nervů zmizely. Jenom s tím chozením vyvstaly jakési potíže. Protože bolestem v pravé noze způsobenými problémy v páteři byla učiněna radikální přítrž a mobilita nohy se pronikavě zlepšila, tak se v plné míře projevily bolesti způsobované v kyčli a pánvi té stejné nohy. Ano, je to tuplák! Kyčel je po shlédnutí roentgenu také v háji a bude asi brzo vyměněn. To proto aby mě nebylo po špitálu smutno a abych nevyšel ze cviku.
Je to asi starý zanedbaný úraz, když jsem v roku 2000 měl velice zajímavou havárku na horském kole, po které jsem právě v těch místech trpěl pár týdnů pekelnými bolestmi. Takže to vypadá na nedobře zahojený nalomený krček kyčelního kloubu a nebo špatně zhojené potrhané vazivo a nebo svalstvo. Až se divím, že jsem to s tím tak dlouho vydržel. Dokonce jsem se pár týdnů po té havárce po dva měsíce toulal po končinách kde ani lišky dobrou noc nedávají s krosnou jako almara na zádech.
Ohňová Země, Patagonské Andy a Antarktida. Nachodil jsem tam s menšími obtížemi přes 500 km v terénu vhodným pro kamzíky a nebo tučňáky. Takže to asi hojícímu se zranění nepomohlo. Ale to jsem nevěděl co mě potkalo, bylo jen podezření na zhmožděné vazivo spodiny pánevní. Něco, čím trpívají některé těhulky po porodu. A takto mě to prosím řekla moje kamarádka, jinak osobní lékařka mé ženy: "Aspoň víš jak se cítí ženská po porodu". No, na rentgen tehdy čas moc nebyl, bylo hodně práce a navíc přípravy na expedici do těch pekelných končin.
Co se nestihlo tehdy, stihne se nyní když jsem už v penzi a mám na marodění dost času. Radost z toho pochopitelně velkou nemám, dokonce jsem ještě ani nestihl zaplatit veškeré účty spojené s předchozím zákrokem, ale zase bych rád chodil na procházky po okolním buši s psiskem Ferdou a nekulhal jen pár kilometrů tam a zpět.
Teď už jenom doufám, že po instalaci nového kyčelního kloubu a nebo co vlastně budou se mnou dělat, se nevyklube další problém. Už 19. listopadu půjdu ke špecialístovi a tak se uvidí… Že s těmi všemi kovovými náhradními díly zamontovanými do mé rozpadající se kostry budu asi "cvrlikat" při průchodu kontrolou před naloděním do letadla mě zas tak velký problém nečiní.