Ani se mi tomu nechce věřit, ale už je to nachlup pět měsíců a dva dny, co poprvé přijela Myš, Magda a trpaslíčci do pražské zoologické zahrady. Ačkoli předtím bylo všelijaké počasí, ten den byl jako malovaný, a my všichni jsme si ho náramně užili, ostatně kdo si to nepamatuje, ať se podívá sem.

A tohle podzimní setkání vlastně bylo nachlup stejné, posuďte sami: krásné počasí, hemživí trpaslíčci, Myš aneb žena-sopka, skvělá Magda, která nás všechny stále přepočítávala a připomínala všem, aby se napili a vyčurali v tu pravou chvíli, i bezvadní a trpěliví Zvířetníci.

O to výjimečné počasí se postarala samo sebou Myš kouzelnice, na jaře i teď. Všichni jsme ji tuze chválili a velebili za její šikovnost, jen někteří šťouralové měli připomínky, že by se mohla naučit dělat teplejší rána, abych se pak nepařila přes den ve zbytečně teplých ponožkách a svetru.

No a protože je to opravdu Myš kouzlící, rozmnožili se jí od jara trpaslíčci, a tak jí mimo úžasné a spolehlivé Magdy pomáhala s doprovodem dětí i její krásná dcera Kačenka. Všichni, kdo měli čekat na Roztylech, tam byli včas, kromě mě; nejdřív jsem jaksi vyrazila o hodinu dříve a při druhém pokusu jsem se dostala do dopravní zácpy. Ale byli hodní, milí Zvířetníci, a počkali na mě a tak jsme mohli vyrazit na cestu. Stejně jako minule jsme se měli cestou nabalovat s tím, že JoVásci na nás budou čekat přímo před ZOO.

Skupinu "A", ale ne! opravte to!, tak tedy Roztylskou skupinu tvořili trpaslíčci Andrejka, dva Ondráškové, Lubošek, Jiřík, Tomášek a Filípek, velení ve složení Myš, Magda a Kačenka a Zvířetníci Veram, Olčava, Medvídek, který přijel na tuto akci až ze Sokolova, a dobíhající Vave. Na stanici metra Nádraží Holešovice jsme přibrali Bedu a opustila nás Olčava, která s námi tentokrát nemohla až do ZOO, ale pomohla nám s přesunem po Praze a donesla všem dárečky. A před ZOO se k nám připojili Janička a Josef Vojáčkovi.

Děti s nadšením uvítaly starou známou jídelnu, rozuměj park Trojského zámečku, bleskově se usadily na lavičkách a začaly svačit. Myš kouzelnice se proměnila v tradiční Myš řízkovou a snažila se nás udolat svými skvělými kuřecími řízky. Já nevím jak ostatní, ale ve mně vzpomínka na minulé řízkové orgie zůstala dlouho, a tak jsem se na řízkobraní řádně připravila a vtipně posnídala pouze banán. Takže s pýchou mohu nahlásit, že jsem spořádala řízky tři, což sice zdaleka není můj vánoční rekord, ale na podzimní rozjezd to slušné je!

Procházeli jsme tentokrát horní částí zahrady, navštívili jsme Indonéskou džungli a Africký dům, kde jsme obdivovali žirafí miminka a vyřídili surikatám zdravici od Zdeny b. p. Beda se cestou po ZOO pozdravila se svou starou kočičí známou a navázala nová nerozlučná přátelství s kočenkami všech možných barev.

A také jsme se svezli vyhlídkovým vláčkem; na tuto prohlídku děti pozvala Veram, kterou všechny děti milují a říkají jí babičko a ona pak září jako sluníčko. Dlužno říct, že tentokrát měla velkou konkurenci v babičce Janičce, která měla vedle sebe neustále nějakého trpaslíčka a stejně jako Veram každou chvilku tahala statečně vozík s batohy. Dědeček Josef byl ovšem mimo soutěž, prostě to byl král, protože vlídní a kouzelní dědečkové jsou velmi vzácné a žádané zboží vždycky.

Chodili jsme a dívali se a kolem poledne, jako na zavolanou, jsme u Severního východu narazili na bufet "U Medvídků", a protože nám to Medvídek dovolil, rozsadili jsme se u stolů a naobědvali se. Všude na zemi ležely krásné kaštany a děti je sbíraly a Beda je pořádala do řad a počítala, a nakonec jich bylo víc než sto a část z nich mám doma v mističce, na památku. Po jídle jsme se pomalu obraceli k hlavnímu východu, prohlíželi si další zvířata, a pak už se jelo zpátky na Florenc, aby se trpaslíčci dostali včas domů.

Byl to hodně náročný den, pro děti i pro dospělé. Ale nádherný, zase neskutečně dobíjecí, sluníčkový den. Bylo krásné a povzbuzující sledovat, jak obrovský pokrok za těch pět měsíců děti udělaly, jak se zúročuje všechna ta péče a úsilí, které pro své děti vynakládá Myš za nepostradatelné pomoci Magdy.

Myslím, že všechny děti, které se dostanou do neobyčejné Myší třídy, mají obrovské štěstí, protože Myš je bytost plná slunce, energie, nápadů, laskavosti, ale i přísnosti a důslednosti, je-li to potřeba. A stále s dětmi provádí aktivity nad rámec školních osnov a protože jsou nad rámec, nejsou na ně žádné peníze od školy, ačkoli dětem evidentně prospívají.

Takže prosím všechny, kdo chtějí a mohou, pošlete sem tam něco na konto "Tojefuk" a do poznámky pro příjemce napište "Myš". Podrobnosti najdou registrovaní na stránkách Hadopasů nebo je na požádání sdělím já nebo náš strážce pokladu Zana. Také je možné domluvit i jiný způsob, pokud někdo nemůže poslat peníze na konto, nejlépe přímo s Myší; kontakt zprostředkuji.

Těším se a doufám, že další výlet do ZOO (nebo jinam v Praze) proběhne zase na jaře a pevně věřím, že se opět povýší na malé Zvířetníkové setkání. A taky doufám, že se ho zúčastním a zase uvidím staré známé, a třeba i poznám další Zvířetníky.

Na závěr chci poděkovat všem, kteří umožnili tento výlet, ať už tím, že v průběhu času přispěli na konto nebo na červnovém coursingovém setkání vydražili nějaký předmět, který vyrobili trpaslíčci nebo Myš, nebo že se výletu účastnili jako doprovod, případně přispěli obojím.

Jak říká kněz Zbigniew Czendlik, lidé jsou andělé s jedním křídlem - aby se vznesli, potřebují být dva… nebo i víc, dodávám já.

(v článku byly použity cimrmanovské citace a narážky)

Fotky z výletu do ZOO: Veram, JoVo, Vave