Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Tři sestry
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Marcela D. 10.9.2008 6:38Tři sestry. Ahoj Jiří, k Tvému článku"Tři sestry" mám chuť dopsat "In memorial paní Fišerové". Stará paní, která zemřela vloni v Grafton,NSW .Austrália a kterou celý život provázelo rozpolcení napůl české a napůl německé rodiny z Brna, odkud pocházela. Přečetla snad všechny knihy o II.světové válce,které existují a do poslední chvíle se jí nepodařilo smířit s tím,co prožila. Článek byl pro mně o to zajímavější, že jsem nejmladší sestru -Tvojí maminku- znala osobně. |
Jakub S. 10.9.2008 10:50A další větvení, řetězení setkávání a loučení, podávání ruky přes půl zeměkoule a přes tři generace. Lidilidilidi. A co když on ji v NSW poznal? |
Jakub S. 9.9.2008 23:25No tak nic. |
George 9.9.2008 23:44Re: No tak nic. Jak tobě, Jakube, tak i ostatním děkuju za přízeň. Tuším, že kdyby jsme měli možnost slézt se v reálu někde v pěkné paluši a při škopku říznýho moku, tak by to bylo dlouhý, předlouhý povídání. Kdo ví, třeba Sinderhaufovi a Malinští u sebe navzájem nakupovali a i se dobře znali. Ten pořad o tvé tetičce bych rád uviděl. Lidičky, nenatočil to někdo na video???? To kamenosochařství na Kouničce kde vyrůstal Adolf Loos pamatuju. No a vidíš, přes Mahenovu rodinu jsme vlastně taky propojení. Život je jen náhoda.... Co tomu asi říkal dnes ráno za úsvitu malý klokánek wallaby co jsme ho s Ferdou potkali v buši???? |
Jakub S. 10.9.2008 0:21No co by: Ále, to je dobrý - to jsou jenom lidi a jejich zvířata, ti mě nic neudělají. Nebo ne? Dobré ráno a mě dobrou noc. To je to na světě divně zařízené... |
Jakub S. 9.9.2008 22:09Na rohu Kounicovy, nad Formánkem, proti univerzitce - a eslipak víš, že za humnama toho domu, na Kouničce, bývalo kamenosochařství, ještě se na ně pamatuju, a tam se mistru kamenosochaři narodil a vyrůstal tam jistý Adolf Loos - ? A do salónu tvé úžasné rodiny chodíval tehdy sám drahý Mahen - a bezpochyby se svou krásnou ženou, Karlou, za níž (a její sestrou) jsem o desítky let později jezdil na návštěvy (další téma - nač se u mě ťukne...). Vidíš, jak se to propojuje? Lidi, neberte mi to. Vidíte, jak mě to nabudilo! |
xz 9.9.2008 20:31takove skutecne pribehy me berou Tri sestry - jak u Cechova. Jen nerezignovaly, dokazaly vzit zivot do svych rukou , pres svizele a hruzy minuleho stoleti,nasli odvahu zacit znovu jinde. Taky bych rada polozila na nahrobek tri ruze. |
Apina 9.9.2008 17:42díky za rodinnou historii MIlý Jiří, děkuji za nesmírně poutavé čtení. To je rodinná historie a historie této naší malé zemičky dohromady. Je neuvěřitelné, jak jsou osudy malých lidiček ovlivňovány velkými událostmi. Přijde mi také neuvěřitelné, že všechny tři sestry se nakonec sešly k věčnému odpočinku až na druhé a otočené straně zeměkoule. Také máme různé rodinné historie, pro nás dostatečně dramatické, ale v závanu velkých světových dějin maličké. Přesto tyto drobounké pramínky rodinných historií nakonec vyplynou ve velký tok dějin jedné zemičky a nakonec i celého světa. |
Jakub S. 9.9.2008 17:00Jiří!!! Teď jsem to naprosto stržen a s bušením srdce každou chvíli dočetl: tvoje a moje rodina, a to po meči i po přeslici, se velmi lehce mohly znát. - Na Merhautce jsem po svatbě bydlel! - Moji rodiče měli svatbu u Jakuba! - A tvoji dědečci i rodiče jistě někdy přišli do lepšího českého obchodu Jakub Sinderhauf, obchod střižním zbožím, pod starou radnicí - k mému pradědovi a potom prastrýci! - Lidi, lidi. Já z toho musím zas na jedno, Jiří, můžeš za to ty. Jak bys řekl po klokánsky Musím si zajít na jedno - ? A večer v osm mě na obrazovce čeká má mytická, legendární, leč stále žijící tetička - rovněž z Brna... |
Apina 9.9.2008 21:05Re: Jiří!!! Jakube S., moc ti přeji, abys měl takový tuhý kořínek, jako tvá teta. Dívala jsem se také. I ona je vlastně součástí historie téhle naší zemičky. Přeji jí hodně zdraví a životního elánu, i když ona ho má opravdu hodně. |
pecka 9.9.2008 15:53Díky Fascinující rodinná historie! Díky, Georgi, že jste nám ji svěřil. Opravdu nejlepší dějepis, co znám. Už delší dobu nejraději čtu životopisy a vzpomínky opravdických lidí. Tak hodně zdraví a sílu na práci i zábavu - ať maj kluci taky o čem psát |
terra 9.9.2008 14:47Milý pane Jiří, tak za tohle vám moc děkuji. Možnost nahlédnout do osudů, do skutečných osudů, ne do dějěpisu - tuhle možnost by mělo mít co nejvíc lidí. Protože dějiny píší vítězové, moralizují poražení, a všichni ostatní prostě musejí žít. Tak jak to jde, tak, aby obstáli sami před sebou a před lidmi, na kterých jim záleží. Při vašem skvělém povídání jsem si uvědomil, jak moc mě mrzí, že jsem "nevytřásl" víc ze svých prarodičů. Škoda... A tak posílám jen tři virtuální růže na hrob tří sester - a vám uznání. |
LA 9.9.2008 15:30Re: Milý pane Jiří, Já se připojuji, nic lepšího už nevymyslím. |
alimo 9.9.2008 21:01Re: Milý pane Jiří, S dovolením podepisuji, terra to vyjádřil naprosto přesně |
Jakub S. 9.9.2008 14:06Děcka!! Tak než se naplno pustím do tohohle - - vidím, že neuvěřitelnou náhodou si můžete jako dokonale pasující třešničku nahoře dát dnes večer v osm na ČT2 půlhodinový (v prime timu!) pořad o jedné neuvěřitelné ženě, kde jsou dějiny dvacátého století ve střední Evropě v kostce. Za posledních osmdesát let. Z toho čtyři léta byla nejmocnější ženou tohoto státu. Ještě žije. Sám nevím, jak to brněnští televizáci udělali - nemůžu se dočkat. Proč? Chtěl jsem vás odkázat na později, ale rozhodl jsem se říct to hned: znám ji od té chvíle, co ji 61 pustili z basy. Znal jsem jejího tátu a znám jejího syna. Baty ví, že má rodina je, to jsem jí už dávno říkal, Bornovi/Nedobylovi po brněnsku. A ta žena je - tedy - moje teta... Email na mě máte, kdo chce, kdo nemá, však jej Dede nebo někdo zvířetníkům předá. Budete-li chtít soukromé dodatečné vysvětlení, potvrzení, ohodnocení atd. Zatím. A pak se řekne Zvířetník... |
Katka 9.9.2008 12:17Čo dodať? Dojímavý a nádherne napísaný skutočný príbeh. |
vašek V. 9.9.2008 11:57ahoj Jiří, to snad není popis osudu rodiny, to je dějepis. Když tyhle osudy někdo vypravuje po svět třeba amíkům a anglánům a pdobně tak si myslí, že jsme z Marsu. že tohel se nikde na světě neděje.Děje. Ostatně, můj otec studoval v Brně a jeho taínek byl k hospodářství ještě papučář. Tak tihle lidi tedy Baťu rozhodně nemilovali. |
terra 9.9.2008 15:19Re: ahoj Jiří, Máš pravdu, Vašku - a proto by se takové příběhy měly vypravovat, i těm amíkům a anglánům a frantíkům (ti v tom mají taky pěkně temno) - a třeba je pro ně i zfilmovat, když to nepůjde jinak. Jenom NEZAPOMENOUT! |
Pitrýsek 9.9.2008 9:05Vzkaz protinižkám Milí vzdálení a přec blízcí přátelé! Co dodat? Nic. Nádherně to napsali moji předřečníci a já bych je jen opakovala. Dali jste nám možnost nahlédnout do osudů Vaší rodiny a já si toho velmi vážím. Krásné, smutné, ale krásné. Jen jediné, děkuji. |
zana 9.9.2008 13:58Re: Vzkaz protinižkám Přilepím se k Pitrýskovi - díky |
Jovovi 9.9.2008 16:50Re: Re: Vzkaz protinižkám I my se přilepíme k Pitrýskovi. Dík pane Jiří za vyprávění |
Alča 9.9.2008 8:36Milý Jiří moc děkuji za tenhle příběh - je úžasný, až bere dech. Moje babička byla podobně po 2. SV oddělena od svých sester (3 byly odsunuty a 2 zůstaly u nás) a narozdíl od Gertrudy se dožila revoluce v roce 1989, která jí umožnila opětovné setkání se sestrami. Byla jsem u toho a bylo to nesmírně dojemné. Dnes už nežije ani jedna ze sester, ale vzpomínka na ně nedokáže vyblednout... Ony to byly dcery své doby, nesmírně houževnaté s obrovskou touhou po životě a dnes jim patří velké uznání. |
EvaŽ 9.9.2008 8:24Námět na román, jak už o tom pár lidí psalo a přece vyprávěný velmi "civilně". Je krásné a dojemné, vracet se ke kořenům a přitom být schopný jít dál. Člověk je jediný tvor, schopný mít zapuštěné kořeny a zachovat si zároveň mobilitu. Díky za krásnou vzpomínku. |
Jakub S. 9.9.2008 17:07Re: Námět na román, Tos řekla krásně!! Do kamene tesat! To máš přímo ze sebe? Já se tě budu bát - moudrých žen se bojím. Ale hloupé slepice zase nesnáším, ať snášejí ony... Tak to maj ale těžkej lebes, pane Sinderhauf, co? Nú, to ani ne - věděj, já si z toho nedělám pomyšlení, já musím pomýšlet na ceny těch nových štofů z Humpolce, a na mišpoche... eště tak na ženský. Šma Jisroel - ! |
Bláža 9.9.2008 8:23Milý Jiří Nádherně napsán smutný příběh, mám husí kůži po jeho přečtení. Osudy těch lidí (a tedy i tvůj) by opravdu slály za sepsání, ne-li za zfilmování) Díky! |
Bláža 9.9.2008 8:28Re: Milý Jiří Oprava: stály Do Medlánek na letiště občas jezdíme trénovat coursing, nenapadlo by mne, ta historie, ty osudy... |
Jakub S. 9.9.2008 21:54No vida, Blážovi: Jo, Medlánky - vidíš, a Řečkovice jsou přímo vedle! Ten coursing bývá na plachtařském kopečku, nebo pod ním, nebo kde tam? Poblíž nového areálu VUT, za starou voj. střelnicí - ? |
Fallowa 9.9.2008 6:50Milý Georgi, přečetla jsem historii Vaší rodiny jedním dechem - je to úžasné vyprávění!Vaše začátky v Austrálii nebyly taky snadné,ale poprali jste se oba s tím statečně a klobouk dolů,všechno co máte, jste si pořídili díky své píli.Dík za seznámení s třemi sestrami! |
Fallowa 9.9.2008 6:55Re: Milý Georgi, P.S.:Omlouvám se všem,kteří mi poslali maily,že neodpovídám - už víc jak týden mě zlobí internet,NP se mi často nedaří otevřít a maily odesílat. |
Vave 9.9.2008 6:11Vidím v duchu náhrobek, pod kterým spolu sní tři sestry, v zemi, kde je všechno obráceně, a cítím dojetí a také obdiv. Díky, milý Georgi, že jsi nám o jejich putování i o putování jejich rodin vyprávěl. Takové bylo dvacáté století. To bychom nikdy neměli zapomenout. |