28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

ČLOVĚČINY: Tři sestry

Stalo se, že v druhé polovině devatenáctého století. V nóbl rodině Von Schwarz v Ivančicích u Brna, se narodila holčička, které dali jméno Františka. Tedy tehdy, ve starém dobrém mocnářství, za vlády jeho císařské milosti Franz Josefa, to byla Francis.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Marcela D. 10.9.2008 6:38

Tři sestry.

Ahoj Jiří,

k Tvému článku"Tři sestry" mám chuť dopsat "In memorial paní Fišerové". Stará paní, která zemřela vloni v Grafton,NSW .Austrália a kterou celý život provázelo rozpolcení napůl české a napůl německé rodiny z Brna, odkud pocházela. Přečetla snad všechny knihy o II.světové válce,které existují a do poslední chvíle se jí nepodařilo smířit s tím,co prožila. Článek byl pro mně o to zajímavější, že jsem nejmladší sestru -Tvojí maminku- znala osobně.

Jakub S. 10.9.2008 10:50

A další větvení, řetězení setkávání a loučení,

podávání ruky přes půl zeměkoule a přes tři generace. Lidilidilidi. A co když on ji v NSW poznal?

Jakub S. 9.9.2008 23:25

No tak nic.

George 9.9.2008 23:44

Re: No tak nic.

Jak tobě, Jakube, tak i ostatním děkuju za přízeň. Tuším, že kdyby jsme měli možnost slézt se v reálu někde v pěkné paluši a při škopku říznýho moku, tak by to bylo dlouhý, předlouhý povídání. Kdo ví, třeba Sinderhaufovi a Malinští u sebe navzájem nakupovali a i se dobře znali. Ten pořad o tvé tetičce bych rád uviděl. Lidičky, nenatočil to někdo na video???? To kamenosochařství na Kouničce kde vyrůstal Adolf Loos pamatuju. No a vidíš, přes Mahenovu rodinu jsme vlastně taky propojení. Život je jen náhoda.... Co tomu asi říkal dnes ráno za úsvitu malý klokánek wallaby co jsme ho s Ferdou potkali v buši????

Jakub S. 10.9.2008 0:21

No co by:

Ále, to je dobrý - to jsou jenom lidi a jejich zvířata, ti mě nic neudělají. Nebo ne? Dobré ráno a mě dobrou noc. To je to na světě divně zařízené...

Jakub S. 9.9.2008 22:09

Na rohu Kounicovy, nad Formánkem, proti univerzitce -

a eslipak víš, že za humnama toho domu, na Kouničce, bývalo kamenosochařství, ještě se na ně pamatuju, a tam se mistru kamenosochaři narodil a vyrůstal tam jistý Adolf Loos - ?

A do salónu tvé úžasné rodiny chodíval tehdy sám drahý Mahen - a bezpochyby se svou krásnou ženou, Karlou, za níž (a její sestrou) jsem o desítky let později jezdil na návštěvy (další téma - nač se u mě ťukne...). Vidíš, jak se to propojuje? Lidi, neberte mi to. Vidíte, jak mě to nabudilo!

xz 9.9.2008 20:31

takove skutecne pribehy me berou

Tri sestry - jak u Cechova. Jen nerezignovaly, dokazaly vzit zivot do svych rukou  , pres svizele a hruzy minuleho stoleti,nasli odvahu zacit znovu jinde.  Taky bych rada  polozila  na nahrobek tri ruze.

Apina 9.9.2008 17:42

díky za rodinnou historii

MIlý Jiří,

děkuji za nesmírně poutavé čtení. To je rodinná historie a historie této naší malé zemičky dohromady. Je neuvěřitelné, jak jsou osudy malých lidiček ovlivňovány velkými událostmi. Přijde mi také neuvěřitelné, že všechny tři sestry se nakonec sešly k věčnému odpočinku až na druhé a otočené straně zeměkoule. Také máme různé rodinné historie, pro nás dostatečně dramatické, ale v závanu velkých světových dějin maličké. Přesto tyto drobounké pramínky rodinných historií nakonec vyplynou ve velký tok dějin jedné zemičky a nakonec i celého světa.

Jakub S. 9.9.2008 17:00

Jiří!!!

Teď jsem to naprosto stržen a s bušením srdce každou chvíli dočetl: tvoje a moje rodina, a to po meči i po přeslici, se velmi lehce mohly znát. - Na Merhautce jsem po svatbě bydlel! - Moji rodiče měli svatbu u Jakuba! - A tvoji dědečci i rodiče jistě někdy přišli do lepšího českého obchodu Jakub Sinderhauf, obchod střižním zbožím, pod starou radnicí - k mému pradědovi a potom prastrýci! - Lidi, lidi. Já z toho musím zas na jedno, Jiří, můžeš za to ty. Jak bys řekl po klokánsky Musím si zajít na jedno - ?

A večer v osm mě na obrazovce čeká má mytická, legendární, leč stále žijící tetička - rovněž z Brna...

Apina 9.9.2008 21:05

Re: Jiří!!!

Jakube S., moc ti přeji, abys měl takový tuhý kořínek, jako tvá teta. Dívala jsem se také. I ona je vlastně součástí historie téhle naší zemičky. Přeji jí hodně zdraví a životního elánu, i když ona ho má opravdu hodně.

pecka 9.9.2008 15:53

Díky

Fascinující rodinná historie! Díky, Georgi, že jste nám ji svěřil. Opravdu nejlepší dějepis, co znám. Už delší dobu  nejraději čtu životopisy a vzpomínky opravdických lidí.

Tak hodně zdraví a sílu na práci i zábavu - ať maj kluci taky o čem psát ;-)

terra 9.9.2008 14:47

Milý pane Jiří,

tak za tohle vám moc děkuji. Možnost nahlédnout do osudů, do skutečných osudů, ne do dějěpisu - tuhle možnost by mělo mít co nejvíc lidí. Protože dějiny píší vítězové, moralizují poražení, a všichni ostatní prostě musejí žít. Tak jak to jde, tak, aby obstáli sami před sebou a před lidmi, na kterých jim záleží. Při vašem skvělém povídání jsem si uvědomil, jak moc mě mrzí, že jsem "nevytřásl" víc ze svých prarodičů. Škoda... A tak posílám jen tři virtuální růže na hrob tří sester - a vám uznání.

LA 9.9.2008 15:30

Re: Milý pane Jiří,

Já se připojuji, nic lepšího už nevymyslím.

alimo 9.9.2008 21:01

Re: Milý pane Jiří,

S dovolením podepisuji, terra to vyjádřil naprosto přesněV

Jakub S. 9.9.2008 14:06

Děcka!! Tak než se naplno pustím do tohohle -

- vidím, že neuvěřitelnou náhodou si můžete jako dokonale pasující třešničku nahoře dát dnes večer v osm na ČT2 půlhodinový (v prime timu!) pořad o jedné neuvěřitelné ženě, kde jsou dějiny dvacátého století ve střední Evropě v kostce. Za posledních osmdesát let. Z toho čtyři léta byla nejmocnější ženou tohoto státu. Ještě žije. Sám nevím, jak to brněnští televizáci udělali - nemůžu se dočkat. Proč? Chtěl jsem vás odkázat na později, ale rozhodl jsem se říct to hned: znám ji od té chvíle, co ji 61 pustili z basy. Znal jsem jejího tátu a znám jejího syna. Baty ví, že má rodina je, to jsem jí už dávno říkal, Bornovi/Nedobylovi po brněnsku. A ta žena je - tedy - moje teta...

Email na mě máte, kdo chce, kdo nemá, však jej Dede nebo někdo zvířetníkům předá. Budete-li chtít soukromé dodatečné vysvětlení, potvrzení, ohodnocení atd. Zatím.

A pak se řekne Zvířetník...

Katka 9.9.2008 12:17

Čo dodať?

Dojímavý a nádherne napísaný skutočný príbeh.

vašek V. 9.9.2008 11:57

ahoj Jiří,

to snad není popis osudu rodiny, to je dějepis. Když tyhle osudy někdo vypravuje po svět třeba amíkům a anglánům a pdobně tak si myslí, že jsme z Marsu. že tohel se nikde na světě neděje.Děje. Ostatně, můj otec studoval v Brně a jeho taínek byl k hospodářství ještě papučář. Tak tihle lidi tedy Baťu rozhodně nemilovali.

terra 9.9.2008 15:19

Re: ahoj Jiří,

Máš pravdu, Vašku - a proto by se takové příběhy měly vypravovat, i těm amíkům a anglánům a frantíkům (ti v tom mají taky pěkně temno) - a třeba je pro ně i zfilmovat, když to nepůjde jinak. Jenom NEZAPOMENOUT!

Pitrýsek 9.9.2008 9:05

Vzkaz protinižkám

Milí vzdálení a přec blízcí přátelé!  Co dodat? Nic. Nádherně to napsali moji předřečníci a já bych je jen opakovala.  Dali jste nám možnost nahlédnout do osudů Vaší rodiny a já si toho velmi vážím. Krásné, smutné, ale krásné. Jen jediné, děkuji.

zana 9.9.2008 13:58

Re: Vzkaz protinižkám

Přilepím se k Pitrýskovi - díky!!

Jovovi 9.9.2008 16:50

Re: Re: Vzkaz protinižkám

I my se přilepíme k Pitrýskovi. Dík pane Jiří za vyprávění

Alča 9.9.2008 8:36

Milý Jiří

moc děkuji za tenhle příběh - je úžasný, až bere dech. Moje babička byla podobně po 2. SV oddělena od svých sester (3 byly odsunuty a 2 zůstaly u nás) a narozdíl od Gertrudy se dožila revoluce v roce 1989, která jí umožnila  opětovné setkání se sestrami. Byla jsem u toho a bylo to nesmírně dojemné. Dnes už nežije ani jedna ze sester, ale vzpomínka na ně nedokáže vyblednout... Ony to byly dcery své doby, nesmírně houževnaté s obrovskou touhou po životě a dnes jim patří velké uznání.V

EvaŽ 9.9.2008 8:24

Námět na román,

jak už o tom pár lidí psalo a přece vyprávěný velmi "civilně". Je krásné a dojemné, vracet se ke kořenům a přitom být schopný jít dál. Člověk je jediný tvor, schopný mít zapuštěné kořeny a zachovat si zároveň mobilitu. Díky za krásnou vzpomínku.

Jakub S. 9.9.2008 17:07

Re: Námět na román,

Tos řekla krásně!! Do kamene tesat! To máš přímo ze sebe? Já se tě budu bát - moudrých žen se bojím. Ale hloupé slepice zase nesnáším, ať snášejí ony... Tak to maj ale těžkej lebes, pane Sinderhauf, co? Nú, to ani ne - věděj, já si z toho nedělám pomyšlení, já musím pomýšlet na ceny těch nových štofů z Humpolce, a na mišpoche... eště tak na ženský. Šma Jisroel - !

Bláža 9.9.2008 8:23

Milý Jiří

Nádherně napsán smutný příběh, mám husí kůži po jeho přečtení. Osudy těch lidí (a tedy i tvůj) by opravdu slály za sepsání, ne-li za zfilmování) Díky!

Bláža 9.9.2008 8:28

Re: Milý Jiří

Oprava: stály

Do Medlánek na letiště občas jezdíme trénovat coursing, nenapadlo by mne, ta historie, ty osudy...

Jakub S. 9.9.2008 21:54

No vida, Blážovi:

Jo, Medlánky - vidíš, a Řečkovice jsou přímo vedle!

Ten coursing bývá na plachtařském kopečku, nebo pod ním, nebo kde tam? Poblíž nového areálu VUT, za starou voj. střelnicí - ?

Fallowa 9.9.2008 6:50

Milý Georgi,

přečetla jsem historii Vaší rodiny jedním dechem - je to úžasné vyprávění!Vaše začátky v Austrálii nebyly taky snadné,ale poprali jste se oba s tím statečně a klobouk dolů,všechno co máte, jste si  pořídili díky své píli.Dík za seznámení s třemi sestramiR^

Fallowa 9.9.2008 6:55

Re: Milý Georgi,

P.S.:Omlouvám se všem,kteří mi poslali maily,že neodpovídám - už víc jak týden mě zlobí internet,NP se mi často nedaří otevřít a maily odesílat.

Vave 9.9.2008 6:11

Vidím

v duchu náhrobek, pod kterým spolu sní tři sestry, v zemi, kde je všechno obráceně, a cítím dojetí a také obdiv.

Díky, milý Georgi, že jsi nám o jejich putování i o putování jejich rodin vyprávěl.

Takové bylo dvacáté století. To bychom nikdy neměli zapomenout.