Znám to tam důvěrně. Kdysi, počátkem let osmdesátých minulého století, jsem tam chodíval cvičit skautíky. Tedy vlastně skautské dorostence od 14 do 18 let, kterým se tu říká Venturers. Takovej ten nejlepší věk, kdy si hoši myslí, že jsou nesmrtelní a dělají ty největší vylomeniny. Takže jsme si docela dobře rozuměli. Přes ty vylomeniny. Sjížděli jsme řeky na lodích, lezli po skalách, slaňovali s útesů, nořili se do jeskyní, jezdili na lyžích, nebo se jen tak potulovali bušem. Na den nebo i na týden.

Kamarádi Blchovi, kteří celé středisko se vším všudy od skautů koupili kdysi v dražbě, vše pěkně svojí pílí a námahou upravili a tak tu máme nyní k dispozici nejen halu kde se scházíme, ale i přilehlé budovy, kde se dá přespat, popřípadě vyspat z chyceného orangutána ke kterému jeden jaksi přes noc přišel. Okolní buš má léčivé vlastnosti, zvláště na ty co bydlí v Sydney.

Na Silvestra jsme se začali sjíždět kolem šesté hodiny večer a do 7 hodin se to v hale a jejím okolí hemžilo postaršími kamarády a kamarádkami. Příchod do haly, která je na sloupcích trochu výše nad terénem, je proveden po bezbariérové rampě. Jak vidět, tak už i skauti mysleli na budoucnost. Před vlastními dvoukřídlými dveřmi je odpočívadlo, kde jsou i lavičky a kde obvykle sedávají kuřáci, kde báňají. Ani kýblíčky jako popelníky nescházejí. V hale se nekouří, aby se tam dalo dejchat, nebo aby náhodou nechytla.

Vašek si dovezl pěknou plynovou plotnu na smažení a kýbl nachystané směsi na bramboráky z 10 kg nastrouhaných brambor, 1 kg nakrájené slaniny, půl kila česneku a po trochách dalších ingredientů. Výrobky i za horka a hlavně dusna náramně chutnaly, a zrovna tak šly na odbyt, protože Vašek skutečně umí. Kamarádům se až boule za ušima dělaly. Musím prozradit, že Vašek neumí jen velmi chutné bramboráky, ale na ohni v "camp oven" i chutný chleba upeče a co hlavně, tak i vynikající vínovici umí vypálit. Ne, není to žádná bílá hůl, ale lahodný mok tak vhodný k mazání hlasivek za zpěvu u ohně, jak mnozí kamarádi mohou dosvědčit, pokud si pamatují.

Objevili se i hosté. Pár z Melbourne a dvě šikovné ženské ze Slovenska. Takže zábava se brzy rozproudila. Děvčata ze Slovenska nám dala přehled situace ve Slovenské republice po zavedení Eura a pak jsme se už věnovali jiným oblastem vysoce intelektuální zábavy. Possum nám povyprávěla, jaké to bylo na její návštěvě jejího rodiště a na Zvířetnickém setkání. Jinak byla zábava prokládána vrchovatými tácy a talíři všemožných dobrot co kamarádi a kamarádky nachystali a dovezli. Splachovalo se to tím, co si kdo dovezl a zanedlouho bylo jasné, že to nealkoholické nápoje nebyly. Zábava začala nabývat na rasantnosti. Dawson hrábnul do strun své kytary a okolním bušem se začaly nést staré české trampské písničky. Skoro jako na Sázavě a nebo Jihlavce, jenom to dusné horko nám připomínalo, že jsem mezi klokany.

Než jsme se nadáli, tak přikvačila půlnoc a nástup roku 2010. Bouchaly rachejtle, bouchaly flašky šampusu, kamarádi si vzájemně přáli, s kamarádkami se vzájemně olizovali a nálada byla naprosto veselá, jak má být. Vlasta začala roznášet a nabízet čočku, třeba jen lžičku, symbolicky, aby se nás držely peníze. Jak se ale tak dívám kolem, tak to je houby platné, jsme na tom jak ty příslovečné kostelní myši. Ale neva, hlavně že jsme zdraví a veselí a máme přehršel dobrých kamarádů. To je cennější než pověstný Koh-i-noor.

Další fotky najdete zde