Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Rozhovor
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Jiří Růžička 24.9.2007 17:12Čekal jsem s napětím na reakce, tento příběh má totiž pokračování. Rozhovor se odehrál v době, kdy mému synovi bylo 11 let a jeho děj je pochopitelně upravený. Takže se opravdu odehrál, ale bylo to malinko jinak. Ten otrava a násilník pochopitelně existoval a dnes sedí za těžký zločin a ještě pěkných pár let sedět bude. Tak mě tak napadá, kdyby se s ním dal někdo z těch malých hrdinů tenkrát opravdu do křížku... Tak zase někdy. Zdravím všechny Zvířetníky a hezký zbytek dne, J.R. a Píšek. |
|
|
Vave 24.9.2007 19:35Re: Čekal jsem s napětím na reakce, Těžko říct, pane Růžičko, co by bylo, kdyby. Možná kdyby tehdy nejen malí hrdinové, ale hlavně dospělí dali tomu klukovi najevo, že síla není vše, nemusel teď sedět. Kdo ví ... Každopádně je Váš příběh námět k zamyšlení, pro každého z nás. |
|
|
hmm 24.9.2007 20:36Re: Čekal jsem s napětím na reakce, není to jednoduché a lze jen obdivovat přístup paní učitelky (LuckaV). Vůbec to není jednoduché ... zvlášť pro rodiče, který má dítěti něco poradit. Taky si myslím, že zlu se ustupovat nedá, že člověka stejně dožene,,, akorát nevím, jestli bych měla nervy to synkovi, když byl ještě blonďatý vyžle, takhle říct. S výukou sebeobrany vřele souhlasím. |
|
|
zana 24.9.2007 20:41Re: Re: Čekal jsem s napětím na reakce, to sem byla jááá |
|
|
Vave 24.9.2007 9:13Na pondělek je to hodně vážné téma, těžké. Ale já mám za to, že zlu se vždycky musí čelit, a hlouposti také, i když to je nikdy nekončící boj, který přináší občas velké ztráty. Jenže je to jediná možnost, podle mého, jak se dívat rovně na svět. Chápu ale, že vysvětlit tohle všechno dítěti, o které mají rodiče zákonitě strach, je velmi nesnadné. |
|
|
Vave 24.9.2007 9:41Re: Na pondělek Nedá mi to, pořád musím myslet na tuto pasáž: "No, už mi příště dá pokoj...?" "To si nejsem tak jist, ale mám na mysli ještě něco jiného. On si vyhlídne někoho slabšího a bude se mstít. To myslím." Právě proto! Právě proto, aby si to zlo nevyhlídlo někoho slabšího, proto se mu musíme postavit včas. |
|
|
Lucka V. 24.9.2007 10:01Re: Re: Na pondělek Skvělý přístup k podobným problémům mají paní učitelky v Pétině škole: Někdo někomu bezdůvodně ubližuje? Nelíbí se vám to? No jo, ale já u toho většinou nejsem. Vy sami se tomu musíte postavit a tomu slabšímu pomoci. Pokud to neuděláte vy, já to poznámkami nevyřeším." Děti se tím učí držet při sobě, ukázat případným zlounům, že s jejich chováním nesouhlasí a je jich víc. Zatím to funguje a to je, jak už jsem kdysi psala, ve škole i několik rómských dětí a dvě děti s mentálním postižením. |
|
|
Xerxová 24.9.2007 10:36Re: Re: Re: Na pondělek Paní učitelka je jednička |
|
|
Li 24.9.2007 10:47Re: Re: Re: Na pondělek Jo jo, dobrý přístup. Ale já na svojí kůži zažila něco jinýho, posměch až násilnosti od dětí, které měly legraci z toho, že je moje maminka farářka a učitelstvo jim přihrávalo. Neprala jsem se. Šutrem do hlavy jsem dostala až jsme omdlela a vzapamatovat jsem se musela úplně sama. Jakpak tomuto může člověk čelit? Problém byl v častém stěhování, jakmile si v jednom městě zvykly, už jsem byla zase někde jinde. A nově. Jen na jedné jediné farnosti se dalo dýchat, protože jsem nastoupila do stejné třídy, kam chodil syn faráře, kterého maminka střídala...Tož tak. |
|
|
Vave 24.9.2007 11:10Re: Re: Re: Re: Na pondělek Lidunko, za přístup učitelek i dětí mohla i doba, být farářem, to bylo hrdinství, ale také podivínství, a co teprve farářka! Každá odlišnost se přece trestala. Ale kdyby se našel jeden statečný, jistě by se Ti dýchalo lépe. A možná by se ostatní děti zastyděly? začaly přemýšlet? možná! děti a bohužel i mnoho dospělých mají tendenci být stádem. A tak velice záleží na tom kdo a kam to stádo vede! |
|
|
Tečka 24.9.2007 13:43Re: Re: Re: Re: Na pondělek I já o tomhle něco vím... ve svých asi 8 letech jsem vyfasovala brýle. Dnes,kdy nosí brýle každé třetí děcko, a brýle se stávají módním doplňkem, to může připadat nepochopitelné, ale tehdy bylo nošení brýlí něco silně potupného a taky to byl dobrý důvod se do postiženého "ftipně" trefovat, přičemž výhrůžky typu "já ti dám facku, až ti rozbiju brejle" patřily k tomu snesitelnějšímu. No a je-li někdo brejlatý a ještě nejmenší ve třídě (a ještě se jmenuje Malá), to byla kombinace, která přímo sváděla hlavně frustrované chlapečky, kterí si ještě nevěděli rady sami se sebou, ale hlavně se báli bouchnout si do někoho stejně rostlého, jako byli sami. A tak jsem párkrát přišla ze školy s brekem a taky někdy i s rozbitými brýlemi. Tak se táta jednoho dne naštval, že to takhle prostě nejde, ukázal mi na lidském těle místo, kde to bolí, ale neublíží (nebojte se, vím co vás napadne) a po dva večery se trpělivě nechal trefovat na solar plexus. Když usoudil, že jsem to celkem zvládla, řekl mi: "Nikdy si nezačínej, ale jak uvidíš nápřah, nečekej a švihni mu ji, jedna bude stačit". Do konce školního roku jsem to měla se všemi trapiči vyříkáno a pak už jsem nikdy neslyšela žádnou narážku. A nikdy jsem nepraštila první. |
|
|
Lucka V. 24.9.2007 13:52Re: Re: Re: Re: Re: Na pondělek Někdy fakt není od věci dítě poučit včas i o věcech sebeobrany. Terku, když začala chodit do školy, takhle poučil její dnes už 24 letý bratr. Samozřejmě poreferovala: ,,Brácha říkal, že když mi bude někdo větší ubližovat, mám ho nakopnout do takový tý mezinohy!" Nebylo co dodat... |
|
|
Lucka V. 24.9.2007 8:56Velmi aktuální téma... Pravda, blbci se lze do jisté míry vyhnout. Jenže...proč se mám vyhýbat já, když jdu mírumilovně po chodníku a nemám ani v úmyslu někomu ubližovat? Pokud je blbec navíc agresívní, nepraští sice mě, ale za chvíli to schytá někdo jiný. Není tedy lepší se okamžitě tvrdě a účinně bránit? Převážná většina agresorů je totiž v podstatě zbabělá... Zlu asi není dobré ustupovat... |
|
|
YGA 24.9.2007 8:12Pane jo, pane Růžičko - dnes jste nahodil sakra vážné téma. Já tedy nevím - už někdo moudřejší řekl, že jak jednou jeden začně utíkat, už utíká pořád - no, a co až jednou mu dojde dech, doběhne do slepé uličky, vběhne pod vlak - ono utíkat asi nebudo to pravé ořechové. Jenže - vracet hlupákovi jeho hloupost a ještě přitvrdit?! Oko za oko, zub za zub? Tož to taky není echt - z toho je vidět, že život je velice složitý a prožít ho ke své vlastní spokojenosti je velice těžké. Přeji hezký den bez hlupáků, co do vás šťouchají na chodníku |
.|
|
Medvídek 24.9.2007 7:59Utéct a vyhnout se ? A jste si jist že to je řešení ? Taky jsem si to myslel. Jenže příště si vás najde znovu. Znovu utečete ? Zase si vás najde a bude to horší. Co jsem z toho všeho měl ? jen strach, kde na mně si znova počíhá a chození domů oklikama. Dlouho mi jako klukovi trvalo než jsem pochopil že to prostě řešení není. A tak jsem se nedal. Jo, byl jsem bit jako žito, protože měl kamarády a byli tři, ale zadarmo to teda nedostali, modrožlutý oka dvou z nich vidím i dneska jako tehdy. Já byl modrej celej, ale měl jsem od té doby pokoj. A politika ? Tam je to ...ne stejný, ale podobný, ustupovat zlu je k ničemu, dožene vás - právě proto že je to zlo. Máme myslím ve vlastních dějinách dostatečný příklad. |
|
|
Bláža 24.9.2007 7:43Je to velmi složité, sama si pamatuji okamžik, kdy jsem se snažila dítku vysvětlit, že si nemá nechat nic líbit, ale zase se nepouštět zbytečně do konfliktů... fakt je to těžké... Naštěstí on má povahu takovou, že vyjde s každým a to je výhra v loterii! Pěkný den! |
|
|
Rpuť 24.9.2007 6:43Ano, my se s těmi blbými nepereme, my je jen volíme......
|
|
|
Li 24.9.2007 8:25Re: Ano, my se s těmi blbými nepereme, my je jen volíme......
|
