"No neříkej, že se zase vytahoval!?"

"No jó, on se vytahuje pořád. Tati?"

"No?"

"Jak to vlastně je?"

"Co?"

"Tak, já jdu po ulici, Burda ke mně přijde a strčí do mne. A co?"

"No co - a co?"

"No co mám udělat?"

Otec se zamyslí… "Snaž se mu vyhnout a zmiz."

"To je ale srabařina."

"Já si nejsem tak docela jist."

"Je, to kdybych udělal, tak s klukama nevydržím, budu za sraba!"

"Tak schválně, co bys chtěl dělat?"

"Myslel jsem na to, ale je to docela blbý."

"Jak to?"

"No tak poslouchej: Když do mě Burda strčí, tak strčím já do něj. On mi dá facku, tak já jemu taky. On mi dá pěstí, tak já jemu taky. On mě kopne, já taky. On sebere kámen…," zamyslí se, "no a tady je ten problém."

"Jakej?"

"On mě bude chtít rozbít hlavu kamenem. To mám tedy čekat až mi rozbije hlavu, nebo mám být rychlejší a rozbít mu ji sám?"

To bude složitější, zamyslí se otec.

"Víš synu, ono to není zdaleka tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Nejde jen o to poprat se s Burdou, jde vlastně o celý tvůj život. Vždycky budou ti hloupí a ti chytřejší. No a ti hloupí to vždycky musí nějak dohnat. A na těch chytřejších právě je, aby to vymysleli tak, aby prostě nedostali a hlavně, aby to nikdy nenechali dojít tak daleko. Od toho jsou chytřejší. Není tedy slabost vyhnout se hulvátovi a zmizet. V podstatě se vyhýbáš hlouposti a to přece není srabařství."

"No, ale co když jsem chytřejší a přece vyhraju?"

"No, to je taky možný, pochopitelně, ale víš co potom udělá ten hlupák?"

Syn koulí očima a usilovně přemýšlí. "No, už mi příště dá pokoj...?"

"To si nejsem tak jist, ale mám na mysli ještě něco jiného. On si vyhlídne někoho slabšího a bude se mstít. To myslím."

"No ale já za to přece nemůžu."

"Za co?"

"No zato, že je hloupej."

"Výborně synku a to se ti snažím vysvětlit celou dobu. Když se mu vyhneš, nestane se zkrátka nic, co by sis musel později vyčítat. A ještě ti něco řeknu: S hloupostí nikdy nevyhraješ, protože výhra nad hloupostí není vlastně výhra, proto se s ní nepouštěj do nerovného boje. Musel bys být ještě hloupější, abys mu rozbil hlavu kamenem. To se dělalo v dávných dobách, kdy lidé byli odkázáni pouze na ty kameny a šlo jim o život. Oni by totiž nepřežili"

"No a co když mi půjde o život?"

"Tak musíš použít vše co uznáš v tu chvíli za vhodné a zapomenout na všechny moje rady. Vždy je ale lepší zmizet, než to nechat dojít tak daleko. Víš, hloupí lidé jsou více agresivní, protože nevědí jak dál a mnohdy stačí jen málo a je po konfliktu, ale dál je to opravdu velmi složité."

"No ale přece se často lidi perou."

"Jasně perou, to máš pravdu."

"Tak co?"

"No víš, to, že se na to ptáš v páté třídě znamená, že jsi na to už přišel. Někdo na to přijde v deváté, někdo ve třiceti a někdo…, někdo až dlouho po své smrti."

Zvídavý pohled: "Jak to, po smrti?"

"Ale nic, to až někdy jindy," vykličkoval otec. "Zkrátka, chovej se vždy tak, aby konflikt nemusel dojít tak daleko, že půjde o život. Tedy…?"

"No jasně tati, neodpovídat hlouposti ještě větší blbostí."

"Paráda, ty jsi ale hlava," rozzářil se otec, "ale jak jsem řekl, když by šlo opravdu o život, per se jako o…, no zkrátka, jako o život," uzavřel otec.

Uběhla chvíle, syn odešel do svého pokoje a otec odpočíval na pohovce. Z dlouhé chvíle zapnul televizi. Běžel pořad s názvem "S našimi politiky". Na obrazovce se odehrával rozhovor dvou známých vrcholných politiků z rozdílných stran: "Nevěřím vám ani slovo a pochybuji o vašem zdravém rozumu," lál hlas prvního z nich. "Já také pochybuji o vašem zdravém rozumu a myslím, že byste měl navštívit psychiatra!" ozval se politik číslo dvě. "Tam bych potkal tak leda vás a vaše děti!" zaútočila jednička. "Tak leda vaše a ještě ke všemu s vaší potrefenou famílií!" "Já že mám potrefenou famílii, vy máte potrefenou a ještě ke všemu berete úplatky!" "Já že beru úplatky?! A co ta vaše aféra s drogami!" "Co si to dovolujete!? Vy jeden…, vy srabe!? "Já že jsem srab, grázle…!?" Oba vrcholní představitelé v nejlépe střižených oblecích se zaklínili v počínající boj.

Otec, znaven po práci spokojeně ležel na pohovce a sladce dřímal. Syn si psal ve svém pokojíku úlohu z češtiny a těšil se až půjde za svými kamarády.

P.S. Všechny osoby v tomto rozhovoru jsou vymyšlené a případná podobnost je pouze dílem Vaší fantazie.