Auta zaparkovaná podél naší ulice jsou zachumelená tak, že jejich barvy splynuly do jednotné bílé a budí dojem, že jim někdo přímo na míru ušil přiléhavé kabátky. Muselo začít sněžit někdy v noci, ale i teď se z oblohy hustě sype sníh. Něco letos zatím nevídaného, nemohu však s dobrým svědomím říci neslýchaného. Už několik dní totiž rozhlas na blížící se sněžení upozorňuje, coby na událost téměř evropského formátu s tím, že sníh přijde od jihu a rozšíří se na celé území republiky. Je třeba bezodkladně připravit veškerou silniční techniku!

Mám dobrou náladu, takovéhle počasí mám ráda, líbí se mi, když je všechno kolem čistě bílé a bez poskvrnky. Kéž to alespoň nějakou tu chvíli vydrží, než sníh zčerná a rozbředne do protivné kaše. Honem pohled na teploměr, je to dobré, pět pod nulou, pravděpodobnost uchování zimní idyly alespoň pro dnešek se blíží když ne stovce, tak alespoň devadesáti procentům. Alespoň já to tak vidím.

Škoda, že ještě nejsem zcela v pořádku po právě prodělané chřipce. Dnes bych měla jen vyvenčit naší Mimi a kromě té krátké procházky s pejskem zůstat v teple domova. Nedá se nic dělat, alespoň úplně roluji nahoru žaluzie ve všech oknech a hned vnímám zasněžené okolí jako součást bytu. Ještě že jsme se rozhodli nechat byt bez záclon, libuji si.

V rozhlase se lidé rozčilují, protože autobusy a tramvaje nejezdí, chodníky jsou uklízeny liknavě a vozovky nejsou upraveny tak dokonale, aby se motoristé ve svých autech dostali na místo určení včas. Jeden pán se po vlnách rozhlasu žlučovitě rozčiluje na posluchačku, která se neprozřetelně přiznala, že jejím vnoučatům, jejímu kokršpanělovi i jí samotné se ten sníh zamlouvá. Co si probůh ta dáma myslí, tady jde o životy a jejímu kokrovi se to líbí!

V deset dopoledne dostávám mail od kamarádky Marie. Nechtěla bych vyrazit na projížďku na běžkách? Odepisuji, že ještě nejsem zdravotně zcela v pořádku a kromě toho mám běžky na chalupě. A hned si umiňuji. Lyže si budu z chalupy vozit do Prahy a kdykoliv napadne sníh, vyrazíme s Marií na běžkách na projížďku lesem. Vždyť my obě, já jako důchodkyně a Marie jako osoba samostatně výdělečně činná, tudíž svou práci si sama organizující, si to můžeme i ve všední den dovolit.

Sníh se stále sype a protože je poledne, vycházím s pejskem ven. Mimi je v kyprém prašanu spokojená a skáče v něm jako zajíc, zatímco já se brodím jeho nejméně deseticentimetrovou vrstvou k blízkému statku a dál k rybníku. Když se vracíme směrem do sídliště, míří proti nám maminky s dětmi na sáňkách, pejskaři se svými pejsky a lyžaři na běžkách.

A sníh se sype dál. Doma si vařím čaj s citronem a pouštím odpolední zprávy v rozhlase. Husté sněžení komplikuje dopravu, kvůli nepříznivému počasí bylo zatím na dvacet čtyři hodin uzavřeno pražské letiště Ruzyně, na dálnici D1 stojí na stočtyřicátém kilometru směrem na Prahu až třicet kilometrů dlouhá kolona, v Praze bylo nasazeno až sto třicet sypačů, ale stále je to málo.

Sedím u počítače a občas vyhlédnu z okna. Stále sněží. Všechno je krásně čisté a bílé. Je to zimní pohádka. Začíná se stmívat a venku se rozsvěcí pouliční lucerny. Z okna vidím rodiče s dětmi, pejskaře s pejsky a běžkaře na lyžích. Všichni se vrací od rybníka směrem do sídliště. Moc se mi ta atmosféra líbí.

Manžel se vrací z práce domů, je naštvaný. Prý to není žádný med, tam dole ve městě, autobusy ani tramvaje nejezdí a sníh na hlavních komunikacích je rozbředlý pod nánosem chemického posypu. A vůbec, on má z toho všeho rýmu a nebaví ho to.

Už je skoro noc. Sníh se stále sype. Zvenku se ozývá řezavý zvuk škrabek na sníh. Při pohledu z okna si nepřipadám jako obyvatelka zatracovaného pražského sídliště ze sedmdesátých let minulého století. Všechno je čisté a bílé. A já mám pocit jako privilegovaná návštěvnice vysokohorského sanatoria, která vyhlíží z okna a rozmýšlí se, který ze svých kožichů si obleče na projížďku na saních tažených koňmi.

Pouštím si zprávy. Ministryně kultury, nedávno s velkou slávou jmenovaná, podala demisi. Zítra má přestat sněžit. O víkendu přijde obleva. Asi nastane pro letošek konec zimy. Mluví se o globálním oteplování. Jsem ráda, že jsem si dnešní den, i když jako rekonvalescent v teple domova, tak pěkně užila.

PS: Článek byl zařazen přednostně, jelikož je aktuální a já vám aktualitu z ČR nenapíšu... D. R.:))