19.11.2019 | Svátek má Alžběta


ČLOVĚČINY: Proč nemít jedináčka 2 aneb rozmanitost

31.1.2007

Už jako mimina - starší František, jakmile měl pár kapek v plínce, řval jako když ho na nože bere. Mladší Radek, ten spal i když měl "bláto na hřišti", kolikrát jsem to z něj ráno doslova loupala. Radek i pozdě začal chodit a pozdě mluvil, což mělo za následek odklad školní docházky a pozvání do pedagogicko psychologické poradny.

Psycholožka mu dala papír, pastelky a vybídla ho, aby namaloval dům, plot a strom, což udělal, ale moc ho to nebavilo a začal se zajímat o hračky.

"Nejdřív to domaluj," řekla psycholožka.

"To už je hotový," odvětil synek.

"Mě nedoběhneš, kde má strom listí?"

"To je v zimě, listí opadalo."

"No tak kde je sníh?"

"A kdy jste viděla naposledy v Praze sníh?!"

Opravdu totiž asi tři roky předtím v Praze sice sněžilo, ale sníh nezůstal ležet. Psycholožka to vzdala, řekla že kluk není hloupý, když najde logický důvod, aby to nemusel dodělávat a Radek mohl jít do školy. Bohužel nadání na "logické výmluvy" ho neopustilo a občas mě přiváděl k šílenství a někdy k pobavení.

Čtrnáct dní chodil do školy,když přiběhl domů celý šťastný,že už dostal jedničku. Vítězoslavně vyndal notýsek a já četla: Neudělal úkol na str. 1! Když jsem mu řekla, že to není jednička, ale poznámka, ukázal do notýsku na str.1 a řekl s despektem: "ty tu jedničku nevidíš?" - číst ještě neuměl, ale jedničku poznal.

Zatím co o Františkovi v souvislosti se školou jsem ani nevěděla, Radek mi dával zabrat za oba.Ve druhé třídě měl úkol vypočítat a nakreslit (měl tu smůlu,že měl množiny) příklad, kde Eva měla 10 mašlí a Jana 6 a o kolik mašlí měla Eva víc? Vrazila jsem prádlo do pračky, maso do hrnce na sporák a zeptala se Radka, jak to bude počítat. A začal horor.

"Eva měla 10 mašlí, Jana 6, tak to bude - mami, co bude k večeři?"

"Nestarej se o jídlo a řekni, jak to budeš počítat!"

"No,10 + 6… nepálí se ti něco?"

"Nepálí a takhle bys spočítal, kolik měly holky mašlí dohromady!"

"Aha,tak počkej - Eva 10, Jana 6… ta pračka nějak divně mlátí!"

"Kruci soustřeď se na úkol, nebo zmlátím já tebe!"

"Jo, Eva 10, Jana 6,tak 6 - 10 je…"

"To se mi snad zdá - odečítáš větší množinu od menší podmnožiny?!"

"Jo, už to vím: 10 - 6… a je to vůbec normální, aby měla jedna holka 10 mašlí?"

Zatnula jsem zuby a tichým hlasem jsem varovně řekla: "Ty nemáš soudit, jestli je to normální, ty to máš vypočítat!" To už můj hlas moc tichý nebyl. "Nojo, tak 10 - 6 se rovná… a že jí to máma trpí, no ty bys mi to trpěla?"

Odešla jsem do obýváku, třesoucí rukou si zapálila cigaretu a doufala jsem, že mě neraní mrtvice. Manžel to okomentoval slovy, že celej panelák musí vědět, že Radek dělá úkol. František (on neměl množiny) prohlásil,že brácha je neschopnej, načež Radek mu s lehkým opovržením řekl: "ty mlč, ty máš počty, ale JÁ mám MATEMATIKU!"

Toto je jen jedna z příhod, které jsem si užila během Radkovy školní docházky a jsem ráda, že jsem ho za tu dobu nepřizabila a dožila se v plném duševním zdraví dne, kdy odmaturoval na gymnáziu. František mě zase deptal svou vynalézavostí a šikovností, ale to by bylo na další článek - fakt je, že jsem se s nimi nikdy nenudila!

 

Fallowa