Z. Svobodová 6.7.2018 16:23

mé písmo je kapitola sama pro sebe

Jak už někteří pamatujete, v roce 1995 jsem proděla mozkovou příhodu, která mi vzala nejen velkou část zraku, ale hlavně se mi po ní strašlivě zhoršila šitelnost písma.Před příhodou jsem učila většinou první, nejvýš druhou třídu, takže nutnost a potřeba psát čitelně a hlavně vzorově, aby se to naučili i mí žáčci, byla vlastně nutností a pravidlem. po příhodě se muj rukopis zcela rozpadl.Když jsem před 15 lety podepisovala před matrikářkou vydaný nový občanský průkaz, dalo mi to obrovskou práci, aby podpis vůbec byl čitelný.Dneska jsem šťastná za pc a tiskárnu. a aby nebyl problém u podpisu nějakých příkazů k k zaplacení položek z účtu, mám raději a pro jistotu internetové bankovnictví. Chvála za něj, je to veliká pohoda. Na začátku hned po mozkové příhodě jsem se snažila psát v ruce,jelikož pc ani tiskárnu jsem nevlastnila. Když jsem však napsala několikastránkový dopis kamarádce, dlouho žádná odpověď od ní nepřicdházela. Nakone mne kamarádka poprosila, bych napsala ještě jednou, ale mnohem stručněji. Prý by si nerada brala na luštění mých nečitelných klikyháků dovolenou. Od té doby jsem se zaťala a přestala jsem lidem psát. K padesátinám jsem si nadělila pc a tiskárnu a od té doby je mé psaní ok.Nenávidím však psaní sms z mobilu.To raději dotyčnému zavolám a vše vyřídím telefonem. liko, dík za sváteční zamyšlení. Přeju všem klrásný zbytek dlouhého víkendu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 5.7.2018 17:30

také si neumím představit,

že bych vůbec neuměla číst a psát! Když jsem v mládí prvně viděla nějaký historický film a tam král psal nějakou důležitou depeši, královna tajný vzkaz žasla jsem. Oni ten papír jen složili, ani nepřidali pečeť a dali nějakému služebníkovi, aby to rychle předal. Říkala jsem si, co je to za blbost, když si tu zprávu může klidně přečíst (a "předat dál") :) Až pak mi došlo - že nemůže, jelikož neumí číst :) Ovšem na druhou stranu těch "drubů a pikantností" si služebnictvo u honorace vyslechlo třeba při večerní obsluze stolu! Takže sice neuměli číst, ale paměť museli mít skvělou (a jak je musel svrbět jazyk si to nechat pro sebe) :)

Já jsem mívala hezké drobné písmo, které se postupně zvětšovala a kazilo a teď píšu "ručně" dost nerada. Navíc, ať se snažím, jak chci, můj "anglický rukopis" se mi nelíbí vůbec. Prostě jsem zvyklá na české tahy spojování písmen a v angl. je to jinak.

Také jsem ráda psala perem. Teď sice píšu průpiskou, ale když to chci mít hezké, kolikrát jich vezmu do ruky několik, než najdu tu co mi vyhovuje - takovou co píše lehounce a tence. Naopak pro poznámky třeba na nákup , nebo když zapisuji něčí tf. číslo, mám radši tlustší "tuhu", abych na to později viděla rychle a bez brýlí.

Co bych byla ráda uměla byl těsnopis. Moje maminka jím psala přímo bleskově (jako sekretářka, musela stihnout šéfův diktát). Vždyky mě ty její krátké a dlouhé klikiháky fascinovaly, že "se to dá zpětně číst". Takže, když jsem jako holka třeba slyšela v rádiu nějakou hit-písničku a nepamatovala jsem si všechna slova (sloky), požádala jsem maminku, ať mi je zapíše těsnopisem (a pak nadiktuje), protože já bych to obyč. psaním nestačila.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 5.7.2018 14:53

Liko,

díky za sváteční slovo.Když uvážím, že ve 27.století př.n.l. vynalezli písmo Číňané a v 1.století př.n.l. začali užívat papír,jsme dost pozadu a vzhledem k nezájmů psát rukou,opět brzo na psaní asi zapomeneme Budeme tedy muset možná počkat na další mesiáše a osvícence, kteří kulturu písma a jeho užívání znovu přinesou mezi dělný lid. To se týká i mně. :-) Píšu ještě dobře tiskacím a mám v tomto směru vypsanou ruku z projekční kanceláře ale psací, chmm, jak hrom do palice. V 1. tř ZŠ mi pančelka říkal"ty můj Smolíčku pacholíčku" :-) Na průmce jsme žádná skripta neměli, nedostatek jich byl a nebyli peníze na ně, takže hodinové diktáty a večerní luštění bystřilo šedé buňky mozkové.

Přej všem krásné sváteční dny a zamyšlení nad jejich významem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 5.7.2018 14:48

OT - Liko

pod domem nám parkuje plachetnice (jsme u moře:)) a vypadá, že nemá plachtu - tedy na ráhně není nic namotané, resp. naskládané. Tak jsem si myslela, že ji používají jen jako motorové popojíždědlo (moc s ní tedy neplují). A včera odpoledne jsme přijížděli odpryč a uviděli ji (byla už dost daleko) odplouvat, s plachtou. Na palubě žádný veliký balík nevidím... kde ta plachta může být? :)

Jinak to vypadá na drahou a poměrně novou loď (a nikdo se s ní neplaví:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 5.7.2018 14:23

Tady Hujer :-)

Já prosím psala úhledně :-) A tuším v páté třídě jsem se rozhodla,že takové to školní ležaté písmo se mi nelíbí a přecvičila se na stojaté. Pak jsem dlouho psala ručně a úhledně.

Když začali počítače, všimla jsem si,že kolega píše rovnou do stroje, ne jako já na papír a pak přepsat. Tak jsem se naučila zase tohle - blbý je, že dnes potřebuju pecko, abych něco naformulovala. A při delším psaní, než je nákup, mě bolí ruka :P

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Blaza 5.7.2018 14:18

Krásný den všem :)

Poznámky si píšu v ruce, na plno papírků, které se nachází kolem. Někdy se stane, že je po sobě nepřečtu. Někdy se taky stane, že je po sobě ani nestihnu přečíst a vyhodím je a pak je hledám :) Nikdy jsem si nepsala deník, nebavilo mě to, vedla jsem si na Základní škole takový spíš sešit, kam jsem vystřihovala různé články a obrázky (Milá Sally z časopisu MS) a lepila je, pak tam mám různé testy typu: Miluje mě? :)) a taky ručně psané texty písniček z letních táborů a taky citáty slavných lidí. Pořád ten sešit mám. Vedla jsem si památníček a mám ho taky dodnes. Jsou v něm krásné vzkazy a kresby od spolužáků, ale i od dospělých přátel. Někde doma ještě máme Knihu návštěv - tu jsme s manželem zavedli po svatbě pro naše domácí návštěvy :) Musím si ty poklady znovu prolistovat :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Bytová 5.7.2018 13:32

Stav

funkční negramotnosti obvykle zažívám v Maďarsku. :D

Píšu strašně, tuhle jsem na nákupní lístek napsala roštěnky a přítel přinesl utěrky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 5.7.2018 12:36

hm, psaní rukou

nikdy nebyla moje silná stránka, v prvních třídách to byla moje jediná dvojka mezi samými biči :-((((

pak jsem měla díky psaní poznámek na střední a vysoké docela vypsané písmo, i když ne příliš čitelné - ale sama po sobě to přečtu dodnes... zato jsem experimentovala s psacím náčiním a dlouho psala azurovým inkoustem (tedy plnítkem) :-DDDDDDDDD

od té doby, co většinu věcí píšu na klávesnici, se mi ruka hodně zkazila, skoro už "neumím" psát, určitě ne delší text, to by nejspíš byla docela pohroma, spíš si škrábu hlavně poznámky do stolního kalendáře

kromě abecedy jsem se ve škole naučila (jako všichni v té době) ruskou azbuku, později samostudiem řeckou alfavitu a při psaní diplomky aspoň základy švabachu

díky Liko za hezké zamyšlení, všichni si užijte prodloužený víkend, já jedu na dva dny za Elou

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Tečka 5.7.2018 12:08

Když občas narazím

na středověké texty, tak se ani nedivím, že číst a psát umělo poměrně málo lidí. Vesměs těch, kteří na tu výuku měli čas; šlechtici a bohatí lidé, nebo chlapci - budoucí novicové. Tedy ti, kteří na to měli čas a nemuseli se od ranného dětsví ohánět, aby obhájili živobytí. Já se přiznám, že ti, co si písmo osvojili, mají můj obdiv, já bych to asi nedokázala. Pak mají můj obdiv i lidé, kteří se kvůli svému bádání naučili třeba jazyk i písmo asijských národů, to písmo, které ve většině případů připomíná rozsypaný čaj nebo rozlámané suché větvičky.

Ale uvědomila jsem si jinou věc; většina lidí, žíjících ve městech, ale i ve větších osadách, byla běžně dvojjazyčná, (smíšené české a německé obyvatelstvo) obchodníci a kupci dost často ovládali i více jazyků. A to dlouhou dobu u nás nebylo samozřejmostí..

Dneska si neumím představit, že bych neuměla číst a psát.

• reagovat
• nahlásit příspěvek