L. Vaňková 2.4.2021 18:33

To je skvělé téma! Zrovna dneska mě fakt potěšilo

U nás probíhá velký jarní úklid včetně vyklízení sklepa, půdy a podobných zákoutí. A Shadow zdatně pomáhá. Je třeba skvělé. když vezu do kopce kolečko naložené starými dlaždicemi a někdo mě chytne za nohavici Teď je ovšem velmi unavené štěňátko a spí jak zabitej uprostřed pokoje.

A s tím spaním... Občas u mě usne náš handicapovanej mangusťák Barney. Spí mi zásadně na hrudníku, takže se fakt nemůžu pohnout. Že po několika hodinách moje záda hovoří neslušnými výrazy asi nemusím zdůrazňovat.

A Miloš má kvůli Barneymu zaděláno na tenisový loket. Večer totiž mangusťák vyžaduje drbání a to tak že dlouho. Pokud není drbán, šťouchá Milošovi nosem do ruky a žvaní a žvaní, dokud drbání nepokračuje . Po půl hodině už chudák loket lehce trpí

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hlavsová 31.3.2021 21:51

Na cestách mi Kora vždy spala v nohách, což třeba na leopardích srazech v Lužanech bylo fajn, protože v chatce byla v noci zima. Doma spali v pelíšcích, Kora do postele jen na pozvání - když jsem se nastěhovala do nynějšího bytu a než mi nainstalovali uvnitř dveře, vůbec se nesnažili obsadit postel. Když jsme o Korinku přišli, Goliáš neunesl zavřené dveře do ložnice, škrábal na ně a nakousl kobereček před nimi, ale stačí mu, když má možný přístup. Večer mě jde vyprovodit a ráno mě přijde mezi šestou a sedmou zkontrolovat, stačí podrbat a zas jde do pelíšku. Známí mají zlatého retrívra. Když si nechali u truhláře vyrobit novou manželskou postel, truhlář se divil, že chtějí pelest v nohách, prý už se to nedělá. Tak mu sdělili, že pelest potřebují, aby jim retrívr nepadal z postele.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Blaza 31.3.2021 20:11

Ajajaj Liko, obětavost jen do určité míry, to je moje současné heslo! Moje záda protestují čím dál více, zvažuji každý pohyb, kterým bych je mohla rozzlobit. Tak ať je nám všem lépe!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 31.3.2021 17:57

Liko, lity, lity. Také se někdy moje zhuntované tělo ozve až druhý, někdy třetí den, kdy už jsem skoro zapomněla, co extra těžkého jsem venku zvedla. A také si čím dál častěji uvědomuji, že roky přibývají a zdaleka už nezvládnu to co dříve. Přesněji možná ještě zvládnu, jenže tělo mě pak za to moje "hrdinství" bolestivě potrestá.

Oproti dřívějším kočkám spí v mých nohách (tvůj přesný výraz "mezikolení") jen Woody nebo Ginger, ale nikdy nezůstanou celou noc. Když se lehnu, dolíček v "mezikolení" jim přichystám a podle váhy s síly předení poznám která z koček se v něm uložila. Často, ještě než usnu, cítím, jak se kočka zvedla a odešla. Na jedné straně mě to mrzí, ale zase se nemusím bát otočit či změnit polohu nohou, abych náhodou kočce nepřerušila slastný spánek, jako to bylo u Dixie a Smoky. Ale sotva kočky ráno zaslechnou, že jsem vzhůru a zrovna nejsou v pokoji, přiběhnout se "připomenout" (je čas na snídani a jít na zahradu).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alimo 31.3.2021 16:09

Je fakt, že nemít psa, tak někdy nevystrčím nos z baráku, ale pes má obvykle jiný názor a když není vysloveně příšerný počasí nebo nás neschvátí nějakej moribundus, jdem ven. Jinak to dvůr jistí a Darek to pochopí.

Jinak jsem se kvůli němu už několikrát zrakvila, protože, když byl mladej, někdy vystartoval, já pochopitelně nepustila vodítko a už jsem byla vláčena v poloze ležícího střelce. Ono udržet cca 40 kg v nečekaném rozběhu jaksi nejde, alespoň mně ne. Ale už je to starší pán a vcelku poslušnej, tak se to už dlouho nestalo. Za to začal zlobit v noci- to asi, abychom se nenudili. Kolem 2 hodiny sebou začne mlít, mlátit tlapama, chrochtat - což mě spolehlivě vzbudí, pak se oklepe a buď se jde napít a znovu zalehne (to je tak v 10%) nebo chce ven. To začne kníkat a pískat a už vím, že má výdrž, prostě nepřestane. Nejjednodušší je vstát a pustit ho ven ještě v polospánku, protože, když mě probudí definitivně, usnu nad ránem, MLP totéž. Nejvíc mě dopaluje, že pan pes jen sedí přede dveřma a pozoruje cvrkot, občas (!!!) obejde dvůr a zvedne nohu. Tak po 15-20 minutách si štěkne, že chce domů. Do té doby sedím a napůl spím v křesle. Jak ho to odnaučit nevím, už jsme vyzkoušeli nemožné. Nezabili byste ho ?

Kočka je hodná, spí mi na klíně večer u telky, ale pak jde spát na svůj polštářek na okno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 31.3.2021 14:39

Včera mi synek hlásil, že koupili ptáčkům pětadvacetikilový pytel slunečnice, že ta jim chutná nejvíc .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 31.3.2021 14:04

Zvěř domácí je poloviční dochtor. To je známo. Kocour Darek mi rád lehává ... ehm na hrudníku a přede , když ležím. Je zajímavé, že, když se mi s kovidem špatně dýchalo, lehával vedle mne.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Bytová 31.3.2021 13:38

Aneš vyžaduje bych spala s nataženou rukou a otevřenou dlaní, do které vkládá hlavičku. Když se někdy lstivě otočím a rychle zdřevěnělou ruku schovám, přeleze mě a tlapičkou mě významně poklepává na čelo. Což je tak příšerné, že radši ruku zase vytrčím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Janaba 31.3.2021 11:49

No zrovna jsem se rozepsala u Dede jak se psem ku zdraví. Zlomenina fibuly, natržená achilovka, natržený meniskus, pár pádů na hlavu, naražená zápěstí, lýtka spálená od svištícího lanka, je toho dost.

Ale noci jsou zde tiché... , pes má pelech u mne, ale do postele mi neleze, jsme oba solitéři. Kocour družně obsadil postel u manžela a ráno ho vídávám nataženého přes celou délku, zatímco manželovi visí z postele ruka i noha a přikryt je cípečkem peřiny, který na něho zbyl. Prosím tě, proč ho neshodíš, se ptám. To já nemůžu, von by mě neměl rád, odpoví.

Co naděláme, jsou to opravdu miláčkové a my omotaní kolem jejich drápků.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 31.3.2021 10:42

Usínám dle počtu žuchnutí. První jde Conča,protočí se a žuchne mi k nohám,pak následuje ťupy ťup ,drápky po schodech a žuch ,Jenka je za mou hlavou. Následuje žuchnutí zrzavce a placatá postel,kocour se nějak vcucne či co. Nakonec přichází bílé nebezpečí , Lidunka,jako pytel na náklaďák,bác a motor spuštěn. Takže můžu už spát. A zrovna včera jsem vytáhla pytel do schodů s psíma granulema,ani nepoděkovali ti psí nevděčníci.Nemajíc výtah,krosunkrok po jednom schodu.No ale zase je to bez keců.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 31.3.2021 8:47

Jsem drsňák, psice spící na duchně nemilosrdně setřepu a přikryju se, páč mrznout nehodlám. Pejsky se skulí a zaujmou pohodlnější pozici, případně mi vlezou pod duchnu. Ale ta přetahovaná fakt stojí za to... vždycky mě to probudí Kočky chodí na noc ven, když je nepustím, řvou už kolem jedné tak, že se s nimi nedá vydržet v domě. Pokud je zavřeme v dílně, skáčou na spojovací dveře a řvou, takže se s nimi taky nedá vydržet. Jo, jsou to zlatíčka...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 31.3.2021 8:14

Malý kocourek ležící na nohách váží asi tunu.. Jak se udržet na zádech paničky, když se v posteli mele? Kolik místa zbyde na mne, když si Mařka udělá pohodlí?

Noci s našimi miláčky jsou báječné a nadávající Bimbo ráno ještě lepší. Ale ten pocit, když vás po obědě uspává vrnící kocour, když vám nohy hřeje věrný Džulbar, když díky pečlivé akupunktuře zřejmě budete zdrávi až do sta (minimálně) let.

• reagovat
• nahlásit příspěvek