Jsou všude kolem nás. Život bez nich si lze jen těžko představit.

Některé jsou nenápadné, jiné nás zaujmou na první pohled. Mohou být vysoké, nízké, široké nebo úzké. Těžké nebo lehké. Bývají kovové, dřevěné, skleněné, plastové.

Dveře v Endokrinologickém ústavu v Praze

Někdy jsou barevně posprejované nebo poničené vyškrabanými čmáranicemi. Zavírají se na závoru, zámek. Otevírá nám je klíč, nebo čip.

Chrání naše soukromí před světem. Nevpustí k nám zimu zvenčí. Nedovolí vstoupit nezvanému hostu. Zajišťují nám soukromí i v místnostech uvnitř bytu. Pootevřené dveře mohou způsobit, že vyslechneme, co se nás týká, nebo naopak to, co jsme vůbec slyšet nechtěli.

 Jindy mezera za dveřmi poskytne úkryt při dětské hře a večer pak dovolí zkontrolovat vaši právě usínající ratolest, aniž byste toho broučka vytrhli ze spánku. Některé dveře jsou úplně jednoduché, prosté…

A pak jsou tu i takové, na které se stojí za to podívat pozorněji a prohlédnout si je do detailu. Vyřezávané ornamenty ve dřevu, kované mříže, vitrážová skla, zdobené kliky, klepadla. Zkuste se cestou městem rozhlédnout kolem sebe, určitě najdete také nejedny takové (NE)OBYČEJNÉ dveře i vy.

Foto: Jitur. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.

Prosím, věnujte pozornost dnešnímu druhému článku, hledá se pes. Děkuji.