ČLOVĚČINY: Místo věnce

No, člověk by měl pro kamaráda něco udělat aspoň při tý poslední příležitosti, když už to nestih dřív. Tak jsem řekla Tosce, že pro tebe místo věnce nafotím ty tvoje buky… Teda Tojefuku, to jsem si dala. Já jsem fakt chtěla udělat to co nejlíp, ale pro pražskou cajznu to není lehkej úkol. Víš, vyrazila jsem u nás do toho, čemu říkaj lesopark - takovej ten rádoby les. Pamatovala jsem si, že jsou tam listnatý stromy. No jo, jenomže to byly duby.

Druhej pokus - další lesopark, docela hezkej, lidí málo (samotná ženská s foťákem v lese, nevím, proč z toho maj všichni druhý vánoce). Ale buků taky málo, většinou duby, dost pěkný. Člověče, to sis nemoh oblíbit duby? Takovej krásnej strom… Nezbejvá, než každej listnáč obejít, rozhodnout se, jestli je to fakt buk (promiň, ale dá mi dost práce neplést si je s lípama) a pokusit se vyfotit. Ovšem jsou to městský buky, tohle nemá cenu.

Ach jo, sliby se maj plnit. A kdyby to bylo jednoduchý, tak to není ono…. Takže jsem naplánovala Brdy. Tojefuku, byls tam někdy? Já zase neznám ty tvoje Rychleby, ale Brdy jsou krásný, vždycky jsem se těšila, že o nich něco pořádnýho napíšu, a nějak jsem počítala s tím, že si to přečteš, a byla zvědavá, co na to řekneš… asi jsem to nestihla, viď.

Ty tvoje buky jsem hledala okolo Provazce, tam je to moc pěkný. Hele, něco jsem nafotila, strašně ráda bych si myslela, že je to skvělý, ale vím, že není. Je to jen to nejlepší, co jsem takhle narychlo dokázala… není to moc. Ale je to z celýho srdce.

Sbohem, Tojefuku.

Foto: Brdy, buk na Provazci, kříž na Kuchyňce, pod Provazcem