ČLOVĚČINY: Mikulášské venčení 2007 aneb jak se Zvířetníci s rokem sešli

Mýlila jsem se; ale kdo z nás by byl zkraje roku řekl, že se Zvířetníci budou osobně setkávat v množství větším než nepatrném, jak tomu bývalo už dříve, kdy se pár lidí smluvilo a sešlo se na nějaké zvířecí výstavě. A že Zvířetníkové akce a setkání budou tak vyvedená a pestrá! 

Všechno to letošní krásné začalo v únoru, na svátek svatého Valentina. Pravda, je to světec u nás netradiční, a pro mnohého Čecha, Morava a Slezana je a bude svátkem lásky milostné navždy jen první máj, ale když Valentýna povýšíme na svátek přátelství a radosti ze vzájemnosti, dostaneme rázem krásnou příležitost, jak si prosvětlit a prohřát to dlouhé období mezi Vánoci a prvním jarním dnem.

A tak se stalo právě letos, z nepatrného podnětu najednou vznikla nádherná oslava přátelství, jakoby sama od sebe se zorganizovala "akce Dede", úžasná a napínavá konspirace, kdy Zvířetníci roztroušeni po celé zeměkouli vyráběli a sháněli a fotili se s úsměvem a posílali dárky i korunky, abychom mohli Dede do dalekého a studeného Norska poslat trochu vřelého díkuvzdání a radosti.

Objednaná kytice dorazila včas, i záplava elektronických přáníček, ale "krabečci" se cestou zatoulali a tak celou akci zdramatizovali, praskali jsme tady napětím, zda se Dede za pomoci JanyBa podaří "krabečky" vysvobodit ze zajetí u nejvyššího soba. Nakonec jsme si oddechli, dárky v pořádku dorazily k Dede, a ta z nich měla radost a nás Zvířetníky celá akce nádherně stmelila, posílila naši vzájemnou důvěru, a taky jsme si dokázali, že něco dokážeme, že jsme skutečný a naprosto skvěle fungující Zvířetníkový kruh, najednou tu byly ruce podané přes hranice, srdce tepající v jednom rytmu a násobená sdílená radost.

Při Valentýnské akci jsme si uvědomili, že bychom se rádi poznali víc, a když přišla Bláža s návrhem, že zorganizuje Zvířetníkové setkání s ukázkou coursingu, zajásali jsme. Organizaci zvládla Bláža úplně sama a na jedničku, a počasí bylo jako na objednávku, přijela i Dede Norská, a pejskové se radovali a krásně běhali nebo fandili a Zvířetníci se radovali také a užívali si nádhery dne.

Coursingové setkání v červnu nasadilo laťku věru vysoko, ať už se organizace, počasí nebo účasti týče, a navíc nadělilo do nejedné domácnosti krásný Zvířetníkový hrneček podle návrhu Julči. A přineslo taky touhu se setkávat i nadále, protože nám pospolu bylo tak dobře. Proto mimo mnoha víceméně privátních setkání následovalo společné večerní Pražské posezení a na Moravě se uskutečnilo Setkání v Brnění.

Poslední velkou akcí letošního roku bylo Mikulášské venčení, které ve spolupráci s Lídoškem zorganizovala Bláža společně s EvouP.

V sobotu 8. prosince 2007 jsme se tedy sešli před hospodou v Uhříněvsi a způsobili v místě malý rozruch, neboť účast Zvířetníků byla víc než hojná; organizátorky jistě mají přehled mnohem větší než já a vědí, kolik bylo na startu pejsků a jejich člověků.

Ten nahoře nás má rád, a taky máme mocné přímluvkyně, a tak počasí bylo ne psí, ale Zvířetníkové, krásně malované sluníčkovými barvami. Zabrali jsme celou ulici, pejskové se vítali a hned se kamarádili, a my jsme se vítali s těmi, se kterými jsme se setkali již dříve, a seznamovali se s těmi, které jsme dosud znali jen podle nicků. Když jsme se sdostatek poobjímali a předali si malé pozornosti a dárečky a spravedlivě se podělili o psy, a kdo neměl pejska s sebou, tomu byl propůjčen ( viď Zkumavko a Xeno), vyrazili jsme do Dráčkova.

Budili jsme pozornost, když jsme se vydali na cestu, jedna zelená na semaforu nestačila, ale čekající řidiči byli tak vyvedeni z míry, že nás nechali bez úhony přejít, pak ještě pár kroků po chodníku a už jsme na cestě vedoucí k lesíku, už můžeme pustit psy na volno, už se můžeme mísit a povídat si a radovat se z krásného dne. Ono se o tom těžko povídá, prostě jsme jen šli, bláto na zemi se lesklo, louže byly velké a nebe modré, vzduch čistý a voňavý, najednou jsme snad ani nebyli v Praze a každý se snažil popovídat si s každým, psi lítali mezi námi a byli celí špinaví a rozesmátí.

U rybníka jsme udělali skupinové foto a rozloučila se s námi Radanova, která, přestože se stěhovala, našla si čas alespoň na kousek Zvířetníkového venčení. A jdeme dál, už jsme jen kousek od Dráčkova a slyšíme štěkot nádherných hlídaček jeleního stáda, které se nám přiběhlo ukázat v plné kráse a důstojnosti. A to nejlepší nás teprve ještě čeká, Li vyvádí ven nejdřív stydlinku Elišku s maminkou Boominkou, a potom mazlivou Darlenku, a my všichni si kavkazské princezny drbeme a hladíme je a fotíme se s nimi, s úctou a obdivem k jejich kráse a výjimečnosti.

Je čas se vrátit, už máme taky všichni hlad a v Pivovarské hospůdce na nás čeká báječná bašta, a taky se všichni už těšíme, až uvidíme, jak se Dede bude tvářit na překvapivou nadílku. Protože to by ani nebyli Zvířetníci, aby nějakou radost pro sebe a pro Dede nepřipravili, když je čas, kdy si lidé dávají dárky z lásky a jako poděkování za společně strávený rok.

To tak někoho napadlo, aby byl dárek pro Dede na Vánoce, a jiného zas, že se předá o Mikulášském venčení, a pak se nádherně vymýšlelo a hlavně se konalo, opět ty ruce pozdvižené vysoko nad zem přenášely hedvábí na šátek sem a myšlenku tam, a pak zase zpátky, barevná sklíčka zkrášlují svět, když svítí na cestu, dotýkané ty věci pro Dede jsou, přes kořeny nesené, daleko na Moravě dělané, do Prahy na setkání podávané Zvířetníkovým nekonečným řetězem.

A korunky se zasel kutálely celou zemí a Štětinka, omotaná dětmi a koťaty, pekla linecké traktory a české vánoční perníčky, aby Dede měla na Vánoce voňavo a sladko. A Ejška vykouzlila dort, dodatečně narozeninový, a Jajka poslala cukroví, každý z nás něco dal, a všichni jsme bez dechu koukali, jak Dede vybaluje dárek, z lampičky od Julči jako plamen vykvetl šátek, který namalovala Myška, slunečný šátek pro Dede.

A tak nám v té záři a jasu pomalu končí rok, další Zvířetníkový kruh se uzavírá. Byl to rok přátelství a lásky, rok setkávání se a rok radosti. A i když někteří z nás prožili mnoho osobní bolesti, nikdy nebyli osamělí, vždycky měli poblíž někoho, kdo jim podal ruku a o koho se mohli opřít, pomáhali jsme si navzájem a podrželi, ve smutku, ale i v radosti jsme dokázali být spolu, společně jsme se loučili s těmi, kdo nás předešli za Duhový most, a vítali jsme ty, kteří se do našeho světa narodili, i ty, kteří se teprve narodí.

Přeju nám všem, aby ten nový rok byl k nám ještě vlídnější. Ať jsme zdraví my i naši blízcí, ať slunečné dny převládají nad těmi počernými, ať láska a přátelství vždycky převládne nad tím smutný a zlým a ať se nám daří i nadále se setkávat, ať jsme ještě hodně dlouho spolu.