Předchozí díl najdete zde.

Lázně nejsou jen procedury a pacienti v různém stadiu pozitivismu kolem, lázně jsou i spousta věcí k vidění v blízkém i vzdálenějším okolí. Bad Zwesten leží ve spolkové zemi Hesensko, 40 km jihozápadně od Kasselu. Krajina je tam zvlněná, proděravěná vrty a povrchovými doly. Jméno Zwesten je odvozeno od výrazu „zwei Steine“, dva kameny. Kolem jednoho z nich jsme procházeli dvakrát týdně v rámci procedury nordic walking, druhý kámen našel jen ten, kdo se vydal k (ne)daleké rozhledně na věži ruiny Löwenstein viditelné z oken jídelny. Status Bad, lázně, městečko dostalo koncem minulého století, byť tu je léčivý pramen v Löwensprudelparku znám odjakživa.

Samotné městečko má čtyři tisíce obyvatel. Dvě budovy Hardtwaldkliniky zaměstnávají nezanedbatelnou část z nich. V centru Bad Zwestenu najdete tři obchody s potravinami, pekařství, pár restaurací, několik masážních salónů, jednu hospodu, muzeum, školu, kostel a zámek. Z kliniky se k nim dostanete přes lázeňský park. Procházka je pro část pacientů výzvou, musí znát své možnosti. Do městečka nebo obchodu to jde parkem lehce. Je to z kopce. Ale ty návraty! Rychle se ploužící pacienty popohání buď hlad nebo blížící se začátek procedury. Do kopce to jde některým z nich opravdu ztěžka.

Jeden z pramenů ve Wandelhalle nacházející se na začátku dlouhého lázeňského parku • Bad Wildungen, Hesensko

Budovy ve městě jsou moderní i staré, některé prastaré, hrázděné. Dvě budovy kliniky Hardtwald I a II byly postaveny v sedmdesátých letech. Od té doby se modernizují a přestavují. Vybavení pokojů a koupelen na mém patře pamatovalo jistě první pacienty, přes stěny se dostávaly veškeré okolní zvuky jako v řádném paneláku, ale vše bylo čisté a nerozbité. V době, kdy jsem na klinice pobývala já, předělávali interní komunikátory sesterna-pacient a rozváděli wifi.

Pana elektrického technika, kterého jsem v pokoji nachytala, jak se přehrabuje v padesát let starých kabelech a drátech schovaných v prostoru nad vchodem do koupelny, jsem se zeptala, jestli tam najde i vysvětlení, proč se mi v pokoji samo rozsvěcuje světlo u postele. Mladík odhodil vlnu z čela a řekl, že tu už slyšel různé věci. Zaklapnul dveře od šachty, sebral mobilní schůdky a odešel. Lampičkový duch starající se o příčetnost pacientů nenavštěvoval jen mě. Paní u sousedního stolu kvůli němu měnila pokoj, moje psycholožka se zprvu cítila... řekněme jako vlastní pacient a pak si zvykla. Myslím, že duch tam zvyšuje spotřebu elektrického proudu do dneška.

Co dalšího lze vidět v okolí? V rámci denního výletu lze pěšky dojít na vršek Altenburgu. V dávných dobách tam bývalo hradiště a žádný les, dnes je tam rozhledna a přes stromy mizerný výhled.

Fritzlar v Hesensku

Autobusem, který staví přímo u kliniky, se lze svézt do lázní Bad Wildungen, které se pyšní nejdelším lázeňským parkem, do Fritzlaru, kde můžete hledat nejšišatější příhradový dům nebo bankomat (viz poznámka pod čarou). Techničtěji založení zamíří do Borken, do muzea těžební techniky nebo na prohlídku štoly.

Kdo má k dispozici auto, pobere pár dočasných klinických známých a nenechá si ujít výletní místo Edersee. Prý tam dělají u přehrady nejlepší řízky na světě. Atrakcí a výletních míst nabízí tato lokalita opravdu nespočet. Výšlap k horním nádržím přečerpávací elektrárny, kilometry turistických cest v pralese, návštěvu hradu, výlet lodí po přehradě či lávky v korunách stromů.

Vyhlídka z druhé strany údolí, vpravo dole vodní elektrárnička​• Speicherkraftwerk Hemfurth Edertal - Hemfurth-Edersee

Slibovaná poznámka pod čarou se týká placení v hotovosti. Když jsem si balila věci do lázní, přihodila jsem do peněženky padesát euro, pro všechny případy. V Drážďanech platím kartou, v Čechách platím kartou, na zápaďáckým západě v Hesensku budu taky platit kartou. Realita se měnila se vzdáleností od kliniky. V kavárně karta, resp. telefon bezdotykově. V obchodě pod parkem karta. V restauraci za obchodem hotově. A dál... už jen hotově. I vstup na prohlídku štoly v muzeu, které patřilo městečku Borken. Pod heslem „nur bares ist wahres – jen opravdové peníze v ruce jsou to pravé“. Záhadu, jak turisté přijdou k bankovkám v místech, kde jsou o víkendu zavřené banky a bankomaty neexistují, jsem nerozlouskla. Uzavřela bych to převratnou myšlenkou, že Zápaďáci mají peníze i v dnešní době. Výchoďáci používají kartu.

Foto: Eva Schlittermann. Další obrázky najdete níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.