Nejen paklíč, ale taky šampon proti blechám. Onehdy jsme šla spát jako první z rodiny. Kolem jedné mě vzbudila Borůvka, která ťapkala po podlaze. Zrovna totiž dorazil do ložnice Mušketýr, který se zapomněl ve sklepě u rozdělaného modelu letadla. Ještě jsem vylezla z postele a šla do koupelny.

Cestou kolem Kubova zavřeného pokoje jsem vzala za kliku, abych mu když tak vypnula počítač. Bylo zamčeno. Ráno měl jít do školy na sedmou, což obnáší vstávání v půl šesté nejpozději a obvykle ho musíme tahat z postele několikrát, na budík se neprobudí. Sám od sebe vstane v poledne!

Začala jsem mu mlátit do dveří, zkoušela volat na mobil (měl ztlumené zvonění, ale i tak bylo přes dveře slyšet) a nic, bylo slyšet jen klidné funění spícího kluka. Mušketýr si povzdechl a začal konat. Kaččinými šperkařskými kleštičkami vyšoupl klíč ze zámku a zkusil odemknout klíčem z jiných dveří. Bohužel všechny jsou levé, zrovna jen ty Kubovy jsou pravé, a tak tam žádný klíč neseděl.

Již poněkud zamračeně odešel do dílny ve sklepě vyrobit si paklíč z kusu drátu. Na jiných dveřích potrénoval otevření. Když konečně odemknul, zatímco já jsem držela Borůvku, která se mu předtím účinně snažila pomoct tím, že mlátila packou do dveří, Kubu jsme ani pořádně neprobudili.

Světluška v mezičase zalezla do postele za Kačkou, protože tlučení do dveří se jí ani trochu nelíbilo. Slečna ji hladila po hlavě a najednou zařvala: „Mami, co to leze Světlušce po hlavě?“ Byla to blecha. 10 dní před touto akcí jsem na každé odchytila dvě blešky a dala jim za krk nový spot.

Jak to, že zase mají blechy? Vždyť ten spot dostala i kočka, prodávající veterinář tvrdil, že to bude v pohodě, že jsem to chytila v začátku! Adrenalin vyburcovaný akcí s paklíčem mi začal stříkat z uší.

Výsledek? Já jsem se vzbudila jako první ve tři čtvrtě na sedm. Kačka zuřila, že přijde pozdě do školy, Kuba rozhodně nevypadal, že už je vzhůru, když odcházel, a já bych ho za tu noční akci s chutí přetrhla. Prý se mu v noci zdál sen o tom, jak mu na dveře tluče gestapo a obviňuje ho, že má blechy.

Nicméně jsme se rozhodla zahájit frontální útok proti blechám. Hned v osm ráno jsem vyrazila do většího zverimexu ve vedlejším městečku. Vtrhla jsme dovnitř s prohlášením: „Potřebuju šampón na psy a kočku proti blechám!“

Paní jen ukázala na prázdný regál: „Nejste sama. Je invaze blech, mají je i psi, co v podstatě ven nechodí.“ Nicméně dokázala najít nějaký šampón s přírodním antiparazitikem, abych mohla vykoupat i kočku. Přihodila jsem i litrový sprej vhodný i do potravinářských provozů, kterým jsem hodlala vystříkat celý dům.

Svlékla jsem všechno povlečení, stáhla přehozy z pohovek a křesla, rozložila peřiny po zemi a zahájila jsem akci se sprejem. Matrace, peřiny, sedačka, pelechy. Připadala jsme si jako protichemická brigáda. Borůvka si šla čuchnout k pelechu. Podle opovržlivého kýchnutí jsem usoudila, že tak úplně bez zápachu ten sprej nebude, nicméně se nedalo nic dělat.

Nastala fáze dvě - koupání. Psice se sice tvářily zhnuseně, ale držely. Ze Světlušky jsem vyplavila jednu blechu. U Macešky jsem musela zvolit postup s bezpečnostním opatřením. Nechal jsem si oblečené staré tričko a ve sprcháči se s ní zavřela.

Máca se sice pokusila mě poškrábat, zabodla mi dráp do prstu na noze, ale celkem rychle uznala, že jsem silnější a přeperu ji. Tudíž jen občas žalostně zamňoukala, což s kvílením sledovaly obě psice s nosem přilepeným na sklo sprchového koutu.

Kočku jsem jakž takž vytřela osuškou, rozhodně jsem si ji netroufala trochu vyfénovat jako psy. I tak mě nesnášela, dvě hodiny seděla na škrabadle a zhnuseně čistila mokrý kožich. Nabídnutou kapsičku na usmíření však přijala a druhý den se ke mně už měla.

Zbytek spreje jsem si radši schovala. A klíč Kubovi nebude vydán ani na konci školního roku!

Veselý konec roku 2013 a hodně štěstí v tom následujícím vám, milí Zvířetníci, přeje

Dede:))