Zdena b.p. 3.1.2007 8:51

Eviku - Štětinko,

Tahle tvoje reportáž i mne posunula do vzpomínek. V době, kdy se tomu říkalo naprostá neposlušnost, jsem si pořídila hyperaktivní dcerunku. Byla jsem na návštěvě u známé, jejíž o půl roku starší syneček byl zase neuvěřitelný pecka. Kam ho posadila, tam i za 2 hodiny hačal. Já byla v plném tréningu a při stolování u neuvěřítelného skleněného konferenčního stolku jsem zároveň chránila bosou nohou ostrý roh stolku, levou rukou zachránila hrneček ze svátečního servisu a pravou rukou ulovila padající dcerunku.Jo, a pusou jsem naprosto v poklidu diktovala recept na koláč. Hostitelka to nerozdýchala a skutečně nás "odešla".  Až po mnoha letech jsem se dočetla, že jsem neměla neposlušné dítě. Ale já to nějak neřešila. Ať jsem dělala na poli výchvy mnohé, bylo to zbytečné. Tak jsem ji měla ráda takovou, jaká byla. A teď už vím,  že jsem si porodila bezvadnou kamarádku,  která má opravdové morální hodnoty a je neuvěřitelně šikovná. Celé dětství se nedokázala soustředit na knížku a buch, teď z ní je knihomol. Prostě zázraky se dějí kolem nás.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 3.1.2007 8:42

Dyť sem zapoměl pochválit

a že je za co. To je s takovým gustem napsané, rozkoš číst. Evi, vidíš, jak se naprosté vyčerpání z dětí přetavuje dodatečně do krásné inspirace? Viz níže - přechod kvantity...atd. Jenom to přežít, toť vše.

 Bezdětný ředitel kulturní instituce, kde celý život pracovala moje paní, bývalý příručí v obchodě textilem, než zjistil, že lepší je mít rudou knížku, prohlásil znechuceně, když jsem za ním přišel s žádostí o prodloužení její druhé mateřské: No, to teď každá si chce jenom být doma a nic nedělat... No jo, když jim to strana umožňuje... tak to teda dej sem, soudruhu...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Zkumavka 3.1.2007 8:41

Já to znám,

ale úplně živě to vidím.Na dovolenou beru tedy jen Vojtíka,ale tak 3 x denně musíme nutně dojít na konec vesnice se podívat na Cézara.Paní Dvořáčková už nás většinou vidí,jde nám otevřít vrata.Nejdřív vyběhne Lesánek,to je pejsek,něco mu neseme,samo.Pak Hledáme toho Cézara,paní Dvořáčková přinese buchtu,protože on jí má rád a volá na něj.Obejdeme humna,když máme štígro,najdeme Cézara s rozloženým osasem a to je nádhera!! Cézar je totiž páv a má taky paní pávovou,nenápadnou družku se kterou splodil již řadu malých Cézarat.

Musíme prohlédnout i prasata,která mají krásný výběh,všade je čisto a vše jak má být.Až tam vezmu Ondráška a bude chtít tam se mnou zůstat,nevzpomene si v noci ,že chce momu,je to 150 km od mámy,pak určitě neuvařim ani tu kulajdu,jelikož je to šrumec jak má bejt!! Ale oni milují kulajdu,hlavně hrozně rádi mi loupají ta vařená vejce,to vám povim,nutno vidět!! Tak to si fakt užívám!!

Tak užívejte i vy,však srandy není nikdy dost!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Medvídek 3.1.2007 8:41

:o)))

Jůhehehehe. Ehm. Pš. Už se nesměju. To jsou vážné věci.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lucka V. 3.1.2007 8:33

jo, jo...

taky máme krásné vzpomínky...velké holky - to už je dost dávno, ale posléze malá Péťa a k tomu sestřičky 9 a 8 let, to bylo taky terno. Je pravda, že už dokázaly s mimčem pomoci a měla jsem to trochu jednodušší, zato se ale prťavka od těch velkých učila samé báječné věci. Sice ve dvou letech znala všechna písmenka, ale ve třech taky skvěle zvládala puberťácké ksichty a poté, co dědovi s vážným výrazem pověděla, že ve svém věku je silně ohrhožen senilní demencí, jsem začala tušit, že tohle stvoření pravděpodobně jednou někdo po zásluze přerazí! Ale pořád je to lepší s těmi malými, než když mi teď 17 letá slečna s několika podobně starými kamarády oznámí, že jde na Silvestra na Václavák a přijede prvním ranním vlakem...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Li 3.1.2007 8:33

Já děti

bohužel nemám, ale i mě to vrátilo o pár let zpět, kdy byla mrňavá vnoučátka , která absolutně nerespektovala zákony fyziky  Když byly dětičky u mě, byly doslova všude. Nejenom Kam člověk šlápnul, ale vypadávala ze skříně, z kredence, z ledničky, když jsem si šla na uklidnění zapálit do zavřené ložnice, byla jich plná postel i se psy

Štetinko - díky za krásné povídání

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Olčava 3.1.2007 8:21

To nás dneska bude,

koho Štětinka vrátila tu o pár, tu o víc než pár, let zpátky. Jak ten čas letí....taky jsem se mateřsky dovolenkovala (to by mě zajímalo, kdo na to přišel, že je to dovolená ?!)

A Štětinko, hádej, co jsem si dala k snídani? No jasně...kakao

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zana 3.1.2007 8:20

jo, taky jsme zažili

ale musím říct, že popsaný je to báječně. A věř mi, za pár let (tak za patnáct) na to budeš dojatě vzpomínat. Držím palce, aby malej byl v pořádku, ale on určitě bude.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Romana 3.1.2007 7:22

Štětinko,

taky jsem se díky tvému vyprávění vrátila o pár let  zpátky  Oba kluci byli ranní ptáčata a 5. či maximálně 6. hodina ranní byla jejich nejoblíbenější...Teď je mám problém vypáčit o víkendu z postele před obědem  A těch komínů, těch bylo teda taky požehnaně  Tak přeju pevné nervy a malýmu Ondráškovi moc držím palce.. nic to nebude, uvidíš  

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Alča 3.1.2007 6:55

Díky za připomenutí

časů, kdy jsem měla tři malé děťáka - pleny se vyvařovaly v hrnci a máchaly ve vaně, praní prádla trvalo celý den (bez automatky), také bylo potřeba něco navařit, vyžehlit, uklidit...

Páni, já už ani nevím, jak jsem to všechno zvládala, dnes mě uondá moje dvouletá vnučka v cuku letu, spaní po obědě je vysvobozením ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 3.1.2007 6:51

To se tak někdo má - mít dovolenou...

Štětíku, vždyť ty se vlastně máš - užíváš si mateřské DOVOLENÉ. A jak je vidět, jde ti to dovolenkování parádně....

• reagovat
• nahlásit příspěvek