ČLOVĚČINY: Jak jsem k automotoklubu přišla, aneb nejlepší je nenásilná agitace

Jsem totiž léta členkou I. ČESKÉHO AUTOMOTOKLUBU ŽEN, party skvělých lidí, které k sobě váže jedna velká láska – auta, závodění, vůně benzínu, ale také spousta legrace a nepomineme samozřejmě ani spoustu práce. Ale nejsme zde jen ženy, muže mezi sebou máme také!

Je aktuální čas k tomuto povídání, neboť náš velký víkend se blíží! Proto nejedu s vámi na setkání Zvířetníků, připravujeme totiž první letošní rallye EVA a ADAM, ale o tom potom. Myslela jsem si původně, že začnu krátkou historií klubu a protože nejsem v klubu tak dlouho, poprosila jsem jednu z dlouholetých členek, aby mi s tím pomohla. Maruška je zlatíčko a umí moc krásně psát, takže mi toho přinesla na 5 stránek! A je to povídání natolik zajímavé, že mu ponechám vlastní prostor a nebudu historii motat se současností. Takže to bude v našem povídání trochu opačně.

A jak se moje maličkost dostala mezi tyhle skvělé lidičky a zapadla mezi ně hned na první schůzce? No, přeci jen sem kousek té historie vplyne: léta jsem byla členkou SVAZARMu – TRABANT KLUBu. Měla jsem tehdy Ferdu, trabantíka, věrně mi sloužil 14 let a dodnes si vyčítám, že jsem ho v návalu nouze prodala. Najezdili jsme spolu spoustu krásných kilometrů a taky jsme spolu krásně závodili. Pak se po roce 1989 situace značně změnila – stěhovali jsme se do nového bytu a potřebovali každou korunu, začala jsem později podnikat a opět jsme potřebovali každou korunu, na závodění nezbyl čas a SVAZARM se stejně rozpadl. Tak jsem zamáčkla slzičku a nechala si krásné vzpomínky.

Až jednou jsem takhle na chaloupce při přípravě oběda poslouchala rádio a znáte to? Jakoby mne něco nutilo přestat rachotit tou pánví a začít pozorněji naslouchat. Chraplavý hlas dámy v nejlepších letech tam velmi zajímavě povídal (a to ona fakt umí!!!) o klubu, který sdružuje ženy se zájmem o motorismus (později jsem pochopila, že nejen o něj!) a já byla okamžitě ve startovních blocích najít tužku a poznamenat si aspoň nějaký kontakt. Ten jsem ovšem okamžitě ztratila, takže trvalo další cca půlrok, nežli jsem si náhodou při jízdě v autě vyslechla další část povídání té dámy a to už jsem neváhala, ale okamžitě si číslo uložila do mobilu.

Bylo to osudové – 2x jsem náhodně to povídání vyslechla, prostě si mne našlo, protože někdo nahoře (že by nějaká jiná forma CD?) usoudil, že mé motoristické nečinnosti už bylo dost! S předsedkyní našeho klubu jsme se sešly hned příští týden a moc si padly do oka a už se to všechno rozjelo. Protože se nadchnu pro každou ptákovinu, tak mne hned napadla spousta akcí, které by se mohly udát, některé se hned ten rok realizovaly a od té doby se snažím účastnit všeho dění, na které mi zbývá čas.

Výbor klubu je báječná parta nadšených lidí, kteří neváhají obětovat volný čas pro to, aby se sešli, pobavili, připravili zábavu a program pro další členy, ale také pracovali na tom, abychom přežili! Existenčně i jinak. Náš věkový průměr je totiž 63 let, což není zrovna juniorský věk! Stárneme a noví členové nepřibývají! Je to škoda, protože nás spojuje celá řada krásných zážitků, dobře odvedené práce i zábavy. Dnešní doba příliš podobným spolkům nepřeje.

Každý má svých aktivit jiných dost a dost a nikomu se nechce obětovat své pohodlí. Ochuzuje se tím o zážitky, které jsou v životě nezapomenutelné, o přátelství a kamarádství nejcennější i o dobrý pocit, že za námi zůstal kus práce. Nejvíc potěší, když na konci rallye přijdou soutěžící a poděkují a vyjádří obdiv nad tím, jak to ta naše „stará parta“ – jak časově, tak věkově, dokonale zvládla! Ale mezi námi – zmáhá nás to čím dál víc.

A teď k naší rallye EVA a ADAM. Letos je to již 15. automobilová orientační soutěž, která se jede 23. - 25. května. Bydlení máme zajištěno v Autokempu Konopáč a jen trochu k programu:

23.5. od 17. - 19.00 je přejímka vozů, ubytování, 18.-20.00 společná večeře a po ní hned následuje rozprava (vysvětlení, co vlastně letošní rally obsahuje, upozornění na nebezpečí a na pravidla apod., staří „mazáci“ rozpravu prožijí po svém, noví soutěžící pozorně poslouchají) a následujíc plnění PSP (čili klasické testy!). Od 22.00 je start noční etapy. Pak jdou soutěžící spát a my počítáme, aby ráno výsledky visely před snídaní.

24.5. od 7. - 9.00 snídaně, od 9.00 startují denní etapy (v ČK 2 je 60 minut na oběd), součástí denních etap je např. jízda zručnosti, od 18.-20.00 večeře a cca od 21.00 se vyhlašují výsledky. Pro soutěžící je to splnění všech úkolů a volno, pro nás nimravá a náročná práce vše spočítat a připravit odměny, medaile, diplomy...

25.5. po snídani odjezd. Pro soutěžící. My musíme vše sbalit, naložit, odvézt zase do klubovny.

Ale když se akce povede, tak ta radost nám dává křídla jako ten pověstný RedBull.

Zúčastnit se může každý – řidička nebo řidič, vozidlo může být i plně obsazeno. Automobilová orientační soutěž má umožnit všem zúčastněným posádkám ověřit si své řidičské umění a kázeň, orientační schopnosti, znalost dopravních předpisů, jezdeckou zručnost a dodržování pravidel silničního provozu.

Zúčastněná vozidla jsou jakéhokoliv objemu a typu, musí vyhovovat a splňovat platné vyhlášky a pravidla o provozu motorových vozidel. Jsou označena po celou dobu čísly.

Trať noční etapy měří 35 km, denní etapy celkem 110 km. Přesná délka jednotlivých etap i stanovený jízdní průměr je určen v itineráři, který soutěžící obdrží 2 minuty před startem.

Celá trať se jede za otevřeného provozu a za přísného dodržování pravidel silničního provozu, což je kontrolováno tajně (TK) po celé délce trati. Nejedná se přitom o rally na čas, čili kdo je rychlejší! Jízdní průměr bývá tak 40 km/hod. V průběhu trasy se plní soutěžní úkoly (SÚ), které se zapisují do jízdního výkazu a pak jsou zde ještě samoobslužné kontroly (SK).

Nezapomínáme přitom ani na děti a jsou-li členy posádek, soutěží pak po skončení akce v samostatné rallye EVIČKA a ADÁMEK.

Je to setkání známých lidí, některé obličeje vidíme každoročně, některé posádky jsou úplně nové. A vracejí se, to je to hlavní! Krásná vzpomínka je na soutěžící, která rally před lety vyhrála a všem nám prozradila, že je těhotná a bude-li to holčička, bude se jmenovat Eva, bude-li to chlapec, bude to Adam. Nakonec to byla Evička!

Ale nejen rallye živ je autoklub! Pořádáme spoustu jiných akcí – Jarní víkendové setkání v Albeřicích (kde jinde, nežli v mých milovaných Krkonoších, když to organizuji já) se spoustou sportovních i kulturních aktivit a vrcholem akce je grilované prasátko. Výlety Prahou. Mikulášský večírek a spoustu dalšího.

Už jsem se zmiňovala o existenčních problémech klubu. Takže kdyby kdokoliv z vás projevil zájem se k nám přidat, rádi ho v našich řadách uvítáme a věřte – nudit se nebude. A kdyby náhodou váš zaměstnavatel uvažoval o zpestření života svých zaměstnanců a stmelení kolektivu, tak taková „rallye na míru“ pro firmy a podniky je pro nás hračka a rádi vám ji připravíme. Zkušeností máme dost a dost a podělit se o ně bude pro nás nejen finanční pomoc, ale také radost, když se akce podaří!

A tu historii si necháme na příště!