1.10.2020 | Svátek má Igor


Diskuse k článku

ČLOVĚČINY: Herec v plším kožíšku

Bylo léto a my přespávaly samy na naší chatě pod Medníkem. Nálada nemohla být jiná než optimistická. Jenže když se probudíte uprostřed noci, jste šestnáctiletá holka sama s kamarádkou v chatce a NĚCO vám dupe po střeše, vaše imaginace pracuje naplno.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Lucka 22.3.2008 0:23

Krásné povídání!

Vítám tě na Zvířetníku.. Moc hezky ses mezi nás uvedla ;-)

Heduš 22.3.2008 0:20

super!

já jsem se na chatě, když jsem tam trávila samostatné týdny, vždycky strašně bála ježků;-D;-D;-D když oni tam tak funěli a dupali a "kecali", že to znělo, jako by se kolem chalupy potáceli přinejmenším dva opilci;-P:-)

Plši jsou krásní. Teď si vzpomínám na knížku, kterou jsem jako malá milovala a děsně jsem ji vždycky obrečela....byla o plchovi...ještě si vzpomenout na název...za lískovým listím??? za ořechovým listím?? Fakt nevím. Asi se na to půjdu vyspat  :-)

Jakub S. 22.3.2008 13:02

Ti kluci bodlinatí dělají neuvěřitelný rámus.

Kdo to nezažil, nemůže si představit. Z mého lesa pod Světlovem a dětství v domě pod strání s lesem vím, že ten synkretický efekt několikerých rámusů předčí stádo srnek. Zvlášť to frkání je fantastické. Proč vlastně? Jiní tvorové imrvére nefrkají?