23.9.2020 | Svátek má Berta


Diskuse k článku

ČLOVĚČINY: Herec v plším kožíšku

Bylo léto a my přespávaly samy na naší chatě pod Medníkem. Nálada nemohla být jiná než optimistická. Jenže když se probudíte uprostřed noci, jste šestnáctiletá holka sama s kamarádkou v chatce a NĚCO vám dupe po střeše, vaše imaginace pracuje naplno.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
štětinka 22.3.2008 18:48

Re: Tak jsem právě dopletl karabáče...

jauvejsky, ještě že je přestupnej;-)

Hana W 22.3.2008 19:49

Re: Tak jsem právě dopletl karabáče...

No jo, tohle je zvyk, nad kterym tady padaji lidem oci z dulku. Pomlazka se holt nekona. Ale vajicka se barvi....

jiný Honza 22.3.2008 22:17

Re: Re: Tak jsem právě dopletl karabáče...

Nóóóó,ono se to dá vysvětlit různě. Ale to původní vysvětlení - že je to vlastně zkouška šikovnosti chlapců (umí uplést karabáč/pomlázku/tatar) a dívek (barvení, zdobení vajec) a navíc ta pozitivita - přání aktivity povzbuzené SYMBOLICKÝM výpraskem a kropením (=křtem). Třeba by tato verze zaujala... ;-)

Jakub S. 22.3.2008 21:40

Re: Tak jsem právě dopletl karabáče...

Karabáče? To se tak říká tatarům, resp. kocarům (čížečci mají pomlázky, jo?) kde všude?

baty 22.3.2008 21:56

Re: Re: Tak jsem právě dopletl karabáče...

a mrskačka nic? tedy předmět, nikoli akce.V Krpoli určitě.

Jakub S. 22.3.2008 22:04

Re: Re: Re: Tak jsem právě dopletl karabáče...

Zlín 50.-70. let (melting pot Slov.- Haná - Val.): mrskačka, tatar, občas kocar, ano!

A stačí to do angliny nepředloženě přeložit jako STICK - a strašný malér hotový: pamatujete, že? Někdo-li ne, připomeneme...

Hana W 22.3.2008 23:00

Re: Re: Re: Re: Tak jsem právě dopletl karabáče...

Jak jiste vis, Jakoubku, realie se desne spatne prekladaji. Ja bych spis rekla SWITCH, protoze v tom je nejaka ohebnost, narozdil od STICK.

Ale, ted mne netlucte - jedna vec je provetrat panimamam sukne peknejma mrskackama, ale jina vec je parta kluku, kteri utoci na holky. To uz o tom vitani jara neni.

Jakub S. 22.3.2008 23:12

Re: Re: Re: Re: Re: Tak jsem právě dopletl karabáče...

Jasně, otž! Ale já sem jaksi nikdy, děvčata, takové surové samoúčelné mlácení opravdu nezažil: vždycky jenom decentní, polosymbolické, uznávající, že nejde o machistické gesto. Opravdu, nikdy si žádná na základce ani na JSŠ nestěžovala. A že jsme obcházeli  c e l o u  t ř í d u ! Koukám, že aji o tom bysem měl napsat...

Hana W 22.3.2008 22:25

Re: Re: Re: Tak jsem právě dopletl karabáče...

Na Hane to byl mrskut. Pamatuju si na jeden mrskut, kdy muj maly bratr a nejaci sousedni kluci obchazeli sousedy s mrskackou. Maminka mela Vojtu naparadeneho, Vojta byl pysny na mrskacku, co mu tatinek udelal, no, ale protoze je to muj bratr, tak se v jiste fazi rozhodl, ze ta vajicka, co si vymrskali, si budou otloukat o hlavu. Netusil, ze nektere hodne selky davaly vajicka syrova (at prinese mamince) a muj bratr vybral z kosicku nekolik darovanych vajicek a v dobre vire, ze jsou na tvrdo, si je a sobe sousedovic klukovi omlatili o hlavu. Maminku, ktera se pysne divala z okna jak si maly synator vykracuje, popadl amok vzdyt jsem mu koupila to obleceni na velikonoce tenhle tyden, a uz je zase jak dobytek. (protoze si to tekute vajicko cistil rukama, ktere zas cistil o novy oblecek.) Ale pak ji to preslo a moc se smala.

Jakub S. 22.3.2008 22:29

Hani, tak TOHLE tu eště nebylo!

Ježiš to je krása - ! Promiň, ale strašně se směju. A přitom chudáček brácha. Předpokládám, že to už dávno patří mezi kmenové rodinné stories?

Otloukat si vajíčka o hlavu... to bych tak rád naučil vnoučky... ale já je nesmím kazit. Vůbec...

Hana W 22.3.2008 23:08

Re: Hani, tak TOHLE tu eště nebylo!

Jakobku, nedej se!!! Od ceho jses dedecek? To je jak amnestie.

Jakub S. 22.3.2008 23:15

Říkej jim to...

To je výchova jak v klášterním internátu ve Španělsku v 19. století skoro... ale oni už ve škole a školce poznávají, zač je toho loket. Kam s naprostou slušností dojdou...

P I T R Ý S E K 22.3.2008 23:45

Re: Re: Re: Re: Tak jsem právě dopletl karabáče...

No totóó.  Chuďato maminka. To muselo být na "pepku".

Velká kočka 23.3.2008 12:22

Re: Re: Re: Re: Tak jsem právě dopletl karabáče...

Ach božíčku Hano, tak jsi nám to krásně slovně vymalovala jako kraslici. Vidím to před očima jako filmový záběr.

Jednou jsem viděla americký film, vytvořený z nepoužitých gagů uložených v nějakém archivu. A tak někoho napadlo slepit z nich celý film. Bylo to opravdu k uchechtání, jenom nevím jak se ten film jmenoval. Co kdybychom založili Zvířetnickou kartotéku do které by se ukládaly všechny zde zaznamenávané příhody a pak už by stačilo do toho uvrtat nějakého toho producenta a režiséra. Při troše šikovnosti by to muselo být na Oscara.

veram 23.3.2008 13:31

Re: Re: Re: Re: Re: Tak jsem právě dopletl karabáče...

Teda, Velká kočko, moc nežíkej! Jak znám zvířetnickou akčnost, tak to bude nejdýl za dva roky natočené! :-D;-D:-D

veram 23.3.2008 13:33

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak jsem právě dopletl karabáče...

Aúúúúúúúúúú, co mi to dnes ta klábosnice dělá! neříkej

Velká kočka 23.3.2008 18:05

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak jsem právě dopletl karabáče...

Ale sakryš, to abych hned zkontaktovala advokáty k sepsání dokladu o mém autorství (i když je to ukradeno komusi v Holywoodu, na to se ale dnes tak nekouká, všude se přece krade). A nebo to spadá pod patentní úřad do oddělení vynálezů ? Abych nepřišla o ty horentní sumy co by to vynášelo. Potřebovala bych to jako sůl když tu teď sedím s tím holým zadkem.

Jakub S. 23.3.2008 13:47

Re: Re: Re: Re: Re: Tak jsem právě dopletl karabáče...

Škoda, že už nejsou doby němého filmu. To já můžu furt, ty virtuózní gagy, pády, srážky, úprky, rozlívání, rozbíjení, nedorozumění, dojemně marné lásky smolařů k Mary Pickfordové...

Velká kočka 23.3.2008 17:43

Re: Re: Re: Re: Re: Tak jsem právě dopletl karabáče...

Už si z toho slepence moc nepamatuji i když jsme se tenkrát chechtali jako blázni, ale jeden fór mi utkvěl v paměti. Průběžně celým filmem se objevuje postava s jakousi rostlinou v náruči a vyvolává čísi jméno. A jak film pokračuje, objevuje se dotyčný s rostlinou větší a větší a na konci filmu už je z ní strom jak hrom a musí být vezen na nákladním autě a doručitel stále ne a ne se příjemce dovolat. Takhle to nezní nic moc, ale zasazeno v ten správný okamžik děje a správně načasováno to bylo k nezaplacení. :-D;-D

jAKUB s. 23.3.2008 20:31

To musí být parádní - nějak na to přijít, podle něčeho - ?

evva 22.3.2008 16:51

moc děkuju za článek,

zdravím oba plší kluky , vím přesně, jak nádherné mají oči. Ten náš (nebo naše?) bydlí pod střechou  chatě asi čtvrtý rok, nechává se ochotně fotit ( je i na Hadopasech) a až na  vytrvalé noční zvuky nemá chybu. Škoda, že nám časem zřejmě  sežere celou chatu ....

Kaa 22.3.2008 21:12

Re: moc děkuju za článek,

Evvo, vadilo by ti moc, písnout mi tvou mailovou adresu na BKaa (zavináč) seznam (tečka) cz? Díky moc.

evva 23.3.2008 7:31

Re: Re: moc děkuju za článek,

posílám

Hana W 22.3.2008 16:29

No, neco mi to pripomnelo

takove to, co se v noci deje na chalupe?. Meli jsme chalupu vysoko v Jesenikach, stara zdena stavba s mastali a drevnikem vse pod jednou strechou.Travila jsem tam sama spoustu casu hlavne v zime, protoze to bylo idealni misto na bezky. V te dobe tam trvale bydlely snad 3 rodiny, cili,pres tyden pusto. nekdy navecer mne obcas napadlo, ze kdyz jsem v chalupe sama a do nejblizsiho obydleneho baraku tak 3/4 km, jestli bych se nemela bat.Ale nebala jsem se. Az jednou, kdyz jsem tam byla se svou sestrenici. Sestrenice byla ditko prazske a hory moc neznala. Asi ji zarazila ta prazdnota. A tak jeden vecer se touhle situaci zabyvala - jako ze nikdo kolem, a co kdyby se zjevil nejaky potencialni pachatel...  Zrovna, kdyz jsem si myslela, ze jsem ji to rozmluvila, ozvala se rana - nekde od drevniku. Rikam to nic, asi se sesulo nejake drevo. No jo, ale proc by se sunulo samo od sebe, pravila sestrenice. Zamluvila jsem to, a v tom se zas v tom drevniku neco sunulo. Sestrenice mela uz des v oku a nejak se to na mne preneslo. Po treti rane jsme usoudily, ze se k nam treba nekdo dobyva, anebo ze uz je uvnitr.  Sedet v pokoji a cekat, co se vycabri z mastale nebo drevniku, se mi moc nezdalo, i rozhodla jsem se, ze situaci vysetrim. Ovsem ta obava. Aaale, byla v pokoji sekerka na trisky na zatopeni ve sporheltu. Tak jsme se vydaly do chodby se sekerkou v ruce. Samozrejme nikdo tam nebyl, akorat ve drevniku byla nejaka polinka spadnuta. Asi nejake zviratko. Ale ted mne po letech napada, co bych delala s tou sekyrkou, kdyby tam nahodou nekdo byl. Radeji nemyslet ...

Karolína 22.3.2008 16:52

Re: No, neco mi to pripomnelo

Hani to mi připomnělo, jak jsem jednou měla na chalupě pejska své kamarádky, co byla, tedy je pořád, myslivec a musela na týden do nemocnice. Tak mi drsňáka jezevčíka Egouška nechala na hlídání. Báječně jsme si to spolu užívali. Ego ráno zdrhnul do lesa, já se celý den třásla jak drahý pes, jestli se vrátí, když se vrátil, oslavili jsme to tím, že mi sežral večeři a já měla radost jak malá, že to přežil, nikdo ho nestřelil, neukradl, nezaběhl se, neztratil a neublížil si jinak. Byl to pes, který měl plnou zeď vyznamenání a diplomů a kdovíčeho všeho za norování! Ostražitý, nebojácný, prostě frajer. Když se týden nachyloval, přišla sněhová jarní bouře. Blesky, hromy, sníh, prostě živly! Strašné! Chalupa sténala, praskala ve švech, vítr fičel přes trámy, meluzína kvílela komínem (je to takových dobrých 25 let, takže to byla chalupa ještě hodně dlouho před rekonstrukcí!), já se bála jak nikdy a Egoušek drahoušek taky. Tak jsme zhasli svíčku (proud přestal jít už odpoledne) a šli spát. Ego na kobereček ke kamnům a já do spacáku. Jednou to prásklo a už se mi roloval do spacáku a kňoural jak štěně. Ten neohrožený hrdina, co doloval z nor lišky se bál a třásl jak ratlík. Mně taky ale nebylo dobře! Snažila jsem se usnout a najednou rány na okenice. Zalezli jsme do spacáku ještě hlouběji a třásli se oba. Rány na dveře! To už docela pádné. Místo sněhu začalo hustě lít, takže déšť narážel na plechy na střeše, blýskalo se, hřmělo a do toho ty rány tu do oken, tu do dveří. Myslela jsem si, že někdo chce získat přístřeší v tom počasí, hlavou se mi honily všechny filmy s přepadenými ženami, co otevřely dveře aby poskytly pomoc a byly surově ubity, nicméně mi to nedalo, když se rány stupňovaly a kvílení nevypadalo jako pouhá vichřice a vylezla jsem ze spacáku a šla se přesvědčit aspoň zevnitř k oknu. Kamarádku Květu pustili ze špitálu a stýskalo se jí po Egouškovi, tak vyrazila pěšky z vesnice sem do hor a cestou ji přepadla ta bouře a tak mlátila do oken a mlátila..........

Hana W 22.3.2008 16:58

Re: Re: No, neco mi to pripomnelo

:-D:-D:-DDobra historka:-D

zana 22.3.2008 17:43

Re: Re: No, neco mi to pripomnelo

No jo, to jsou ty neohlášený návštěvy;-D

P I T R Ý S E K 22.3.2008 21:44

Re: Re: No, neco mi to pripomnelo

Dobré!!!! Z toho by byl docela dobrý namět na film.:-)

Jakub S. 22.3.2008 22:21

Re: Re: Re: No, neco mi to pripomnelo

Vitalij Bianki: Čtyřicátý medvěd a jiné povídky. Z tajgy. U téhle jsem se bál a četl jenom jednou. Přeložil Petr Denk (= dr. Císař ze zlínské nemocnice), vyšlo 46.

P I T R Ý S E K 22.3.2008 23:44

Re: Re: Re: Re: No, neco mi to pripomnelo

Čtyřicátého medvěda znám. Četla jsem  (v65-66?) v Revui, co nám doporučila má milovaná prof. JČ Jiřina Krejčí.