19.11.2019 | Svátek má Alžběta


ČLOVĚČINY: Ferda, Packa a ostatní protinožci

30.1.2007

A právě pro pamětníky se pokusím zhruba načrtnout co se dělo u klokanů a v naší rodinné smečce za poslední 4 roky co jsem do Zvířetníku, Neviditelného Psa a Dumky nepřispíval. Švehla - Ferda 5 let

Tak tedy na vysvětlenou: V roce 2003 jsem podnikl svoji první, více jak měsíc trvající, cestu po odlehlých končinách tohoto skvostného kontinentu. Konečně jsem měl dost času a volna abych mohl na delší dobu opustit svoji práci, kterou jsem pomalu vedl k ukončení a mému "odpočinku". Ovšem odpočinku jen od té práce co přináší živobytí, nikoliv od práce co mě těší a zajímá ještě víc než ta pro živobytí. Poznávání pro mě nových krajů, čím divočejší tím krásnější.

Klokánie je snad poslední kontinent na kuličce Zemi, kde může jeden cestovat týdny aniž by potkal člověka. Tedy mimo Antarktidy, kde je to taky paráda, jak jsem stačil v roce 2001 zaznamenat. Ve vnitrozemí je hustota zalidnění mizivá. Jsou to pouště, které mě učarovaly. Na tropickém severu, kde žije snad nejvíce domorodého obyvatelstva je zase exotická bujná vegetace a fauna jak by smet. Takže na této první cestě jsem poznal tropický sever, nafotil 6000 tisíc fotek a natočil 16 hodin videa. A toto vše bylo nutno zpracovat, zkatalogizovat, určit rostliny, zvěř, sestříhat video a podobně. Zkrátka časově velmi náročná práce, ale bez které by byla celá cesta jen dobrodružným výletem, nikoliv cestou za poznáním. A od té doby jsem podnikl ještě tři skoro dvouměsíční cesty, tentokrát převážně zdejšími pouštěmi. Se stejnými výsledky co se fotek a videa týče.

Takže uznejte, že mě jaksi nevybyl čas na psaní o našem zvěřinci a jejich osudech. Měl bych také připočítat psa Maxe, který patří Martinovi a Editě. Je to Ferdův bráška ze stejného vrhu a občas u nás pobývá na rekreaci. Třeba od října 2005 do února 2006, kdy celá lidská část rodinky byla v USA a Evropě, díky Martinově práci. Takže já jsem od srpna minulého roku na práci za peníze nesáhl a vstoupil do řad seniorů na odpočinku. Takže hned od září do listopadu jsem podnikl zatím poslední cestu po zdejším kouzelném kraji. A protože penzisti nemají čas vůbec na nic, tak se ozývám až nyní. Stejně, moji vrstevníci a spolužáci co žijí v zemském ráji na pohled jsou v penzi už 6 let. Ne že bych si stěžoval, to ani omylem, ale snažím se ospravedlnit, že jsem byl po tu dobu nepsavec. 

Navíc mám stále pochyby jestli to vše má pro čtenáře stejnou přitažlivost jako v roce 1996 - 2003 kdy jsem pravidelně do Neviditelného Psa a později do Zvířetníku a Dumky přispíval. Do Klokánie jezdí od vás čím dál více návštěvníků, internet je přístupnější a je na něm více informací o čemkoliv, včetně velkého jižního kontinentu. Lidé z CZ, kteří procestují tuto zemi letem světem a stráví zde třeba půl roku pak napíší a vydají u vás knížku, která se jen hemží chybami a chybnými závěry, jak jsem bohužel stačil poznat. Neškodí ovšem čerstvý pohled cizince na zdejší společnost a přírodu, vidí mnohé co my už pokládáme za samozřejmost a co nám je všední. Proto jsem podnikl většinu mých cest právě s lidmi z CZ. Takže pokud bude zájem čtenářů trvat, pokusím se zase psát o dění u klokanů Švehla - Packa 4 roky

Pravidelní čtenáři už náš zvěřinec znají. Pro ty co ne, jen krátce. Psisko Ferda je teď už pětiletý kříženec australského kelpího, tedy pracovního farmářského psa. To přes maminku. Se kterým hafanem se maminka zapomněla to nevíme. Tatínka nikdo nezná. Skoro jako u některých lidí. Kočičák Packa je čtyřletý sígr. Packa byl do naší rodinné smečky uveden co by šestitýdenní koťátko. Byl to náš vánoční dárek od našeho staršího syna Petra a jeho partnerky Kirsty. Asi proto aby "dohnali" našeho mladšího syna Martina a jeho ženu Editu, co nám rok předtím pod stromeček naložili šedivou rukavici ze které vyrostl Ferda. 

Mezitím Packa stačil přijít o svůj nádherný ocas, který mu musel být po úrazu amputován. Jinak mu ale chutná znamenitě, loví krysy po okolí a činí výlety po okolních střechách. Někdy se dokonce rozhodne, že se vydá s Ferdou a se mnou na ranní výšlap do buše, zvláště když vyrazíme ještě před východem sluníčka. To nás pak následuje a nikdy není od nás dál jak deset metrů. A také se s námi způsobně vrátí. 

Ferda asi utrpěl nějaké psychologické trauma, možná mojí dlouhou nepřítomností po dobu cestování a možná tím že ho jednou do prdelky kousl nějaký velký létající hmyz. Někdy nechce na ranní výšlap, lehne si a nechá se, polouškrcený, táhnout po břiše. To se děje tak prvních patnáct metrů. Pak jdu na výšlap sám a čokl zůstane doma. V době mé poslední cesty tu měla, moje žena Míla na několik týdnů kamarády z Brna. Podnikali výlety po okolí a jednou jeli na dva dny do Canberry. Ferdu dali ke kamarádovi, který má dva psy, se kterými se Ferda zná. Tam Ferďas zalezl pod domek, museli ho tahat ven a po návratu domů zalezl do koupelny pod umývadlo a nechtěl se odtud hnout. To udělal poprvé. O tom, že by měl jít ven nechtěl ani slyšet. Teď už je Ferda skoro "normální" a tak ráno co ráno se prohání po buši a já za ním jen opatrně pěšmo, není tam chodník a nebo cesta..

V lidské smečce nám přibyl před dva a půl roky vnuk Fynn. Mladší syn Martin a jeho žena Edita se rozhodli množit. A že to myslí vážně dokazuje fakt, že v květnu čekají další přírůstek. Konečně mají na čase, už jím je přes pětatřicet.

A aby jste věděli o kom je řeč, tak tady jsou čerstvé fotky celé smečky.

Švehla - Max 5 let

 

 

Švehla - George

 

Švehla - malý Fynn 2 roky

 

 

 

 

George Švehla


Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!