Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Fando,

mám tě moc ráda.

Loď ahoj, poslední dnešní hlášení kapitána Vašim veličenstvům:

Po poledni bylo usneseno, že by byuo dobué dobýt nebo aspoň objevit nějaký huad. Ale né zuícený, aby byu ceuý. Tak sme se vydali nějaký objevit a páni, za čtvrt hodiny sme k jednomu přijížděli! A měl krásný starý vchod z kamene s erbovým podpisem nad bránou, aby totiž i malé děti - co neumí číst - věděly, kdo tam bydlí! To teda byuo dobué! A prošli sme po mostě se střílnama dál na hrad a až na nádvoří s kašnou z rytířských dob, a potom nahoru k jedné hradní paní, co náhodou - no toto! - znala babičku a řekla, že nám tam hrozně ráda všecko ukáže. Tak nám tam všude otevřela a odemkla strašnýma klíčema a byly tam širokánské schodiště s rytířema celýma ze žezela a se zvířatama na stěnách a nakoukli sme dolů do HLADOMORNY! - A šli sme pořád nahoru a nahoru a pak po schodišti úplně dokolečka a najednou sme byli ve věži úplně po střechou, jenom my a kavky a okýnka kerýma byl vidět dole CELÝ SVĚT! A pod nima leželi zase rytíři,ale oni spali, tak sme je nebudili. A pak úplně dolů do tajného sklepa s obrovským zeleným drakem a rytířem, co mu už dvě hlavy usekl! A vpředu byly vidět zbytky středně velkého draka a středně velkého rytíře a tři DRAČÍ VAJÍČKA. To už ale opravdu nebyla vůbec legrace, radši honem nahoru a zavřít ty vrata. Všude s sebou mimiško, ale: ...víš dědo, já ti musím puozuadit že ona eště vůbec nemá z toho pojem, abys potom po ní nechtěl až bude věčí aby si to pomatovaua. Tak to po ní puosímtě nechtěj, jo? To eště bude  h u o z n ě duouho tuvat, abys to věděu, víš? Máma zíkaua. - Děkuju, Fando. Bože, co já bez vás?

Re: Loď ahoj, poslední dnešní hlášení kapitána Vašim veličenstvům:

Jakube, on ten tvůj Fanfa je fakt neodolatelnej

Drazí moji,

děkuji vám všem moc za Vaše zaťukání- jsem ráda, že vás povídání o stařečkově životě potěšilo. Přeji všem klidnou a nerušenou noc.

Teď zapínám: dvakrát krásný den, kromě puažátek taky tahle krása. Děkuju, děkuju!

R O Z V E R N Í Č E K .

Starý Kohn vzal synka do ZOO. Malý je z toho úplně u vytržení, všechno obdivuje a najednou se neudrží a vykřikne: "Ježíšmarjá, támhle se milujou opice!" Kohn mu cvakne pohlavek a říká: "Pamatuj si, Moric, že slušně vychovaný židovský chlapec neříká “Ježíšmarjá.“ "Dobrou noc.

Re: R O Z V E R N Í Č E K .

Ještě že máme Rozverníček! Díky moc

YGO

Díky, nemám k tomu co dodat. Je to opus v tom pravým slova smyslu.

Nádhera

YGO, Tvé vyprávění o stařečkovi hladí. Je překrásné, životem psané, milujícím srdcem zachycené. Nádhera

Ygo

to je moc krásně sepsané vzpomínání - díky za ně

Re: Ygo

Milá Bedo, odpověděla jsem Ti tam, ale už se mi nechce nic dál rozebírat, co Ty na to? Koukám na Tádoše na kalendáři od Tebe, holka zlatá, ten už vyrostl!

YGO.

YGO, hezky jsem si početl, ale leží mně ve hlavě, co je to ta legátka, nebo to legátko.

Re: YGO.

legátka by měla být židle

Aspoň tady to tvrdí

Milá Ygo,

budu se opakovat, ale nevadí  - jsem tak ráda, že jsi to o stařečkovi sepsala! Člověku se vybaví věci dávno zapomenuté, které odvál čas, a byť byly úplně obyčejné, patřily k té době a k tomu, na koho vzpomínáme. Třeba to holení, to byl obřad, ne jako dnes bzzzz bzzz a je hotovo . Úplně přesně vidím tu dědečkovu dřevěnou rozkládací krabici se zrcadlem, mističky, kelímky, štětku a cítím vůni pitralonu. A když se pořezal, měl pro rychlé zastavení krvácení tuhý bílý váleček, kamenec se mu - tuším - říkalo.

A ještě k tomu znárodňování a kolektivizaci - hrozná doba a lidé na vesnici ji museli prožívat obzvlášť těžce, protože se museli rozloučit nejen s hmotným majetkem, ale i se svými  zvířaty. Můj dědeček přišel "jen" o hospodu, ale nikdy to těm ludrám - jak říkal - nezapomněl. Pár let v ní ještě dělal odpovědného vedoucího.

Milá Hančo

- jojo - to jsi mi připoměla - ludra byla oblíbená nadávka (já vím, znamená to prodejnou ženu, ale zní to lépe nez zatáčka, že ).

Ygo,

to se tak krásně čte. A jak mi naskočí moje vzpomínky, tolik podobné. Můj děda sedával na stejně strategickém místě a hlásil, co se děje na silnici. Bydleli nad rybníkem, měl rozhled. Kouřil fajfku a vzdělával mě - některé hlášky se vžily. Pojmenoval mě Markétus obecný - on byl zahradník a šlechtitel, tak si mě polatinštil. Zuby měl umělé a nechtěl si je vyndat a ukázat mi je - tak jsem v noci potichu vstala, doplížila se do pokoje, kde spal a byla jsem přistižena právě v okamžiku, kdy jsem natahovala ruku ke skleničce, ve které ty zuby byly na noc odloženy.

Markétus obecný: nádhera -