Čas zbývající do Vánoc se neúprosně krátí. Je to čas velkého úklidu; přemítání o tom, jakým dárkem uděláme radost svým nejbližším; pečení a zdobení vánočního cukroví; shánění toho nejhezčího stromečku – pokud je to tedy ten živý; a spousty dalších činností. Zatímco nás dospělé čeká veškerý ten shon, a potřebovali bychom většinou daleko více času, ti nejmenší se těší a nemohou se dočkat Štědrého večera.

Čekání nám zpříjemní adventní doba, letos připadá první adventní neděle na 30. listopad. Takže nejvyšší čas začít s výrobou dekorací a zvláště adventních věnců. Za mne to tentokrát nebude věnec, ale aranžmá čtyř šmolkově modrých keramických kalíšků, do kterých naaranžuji větévky borovice s drobnými jehličkami, několik větviček jedle, světle šedý smil, pár snítek levandule, doplním mini šípečky; do jejich středu umístím štíhlé svíce. A celé skupenství pak ovážu modrou stuhou. A možná pak celé umístím na konferenčním stolku doprostřed do bíle natřeného proutěného věnce.

V minulých letech jsem si ráda dělávala věnce z různých druhů jehličnatých keřů a stromů, včetně tůjí a jalovců, doplněné břečťanem (nepoužívala jsem tis, kvůli jedovatosti celé rostliny). Bohužel, můj nejmladší kočičí parťák, Casper, musí ochutnat de facto vše, na co přijde. A proto se musím spokojit s náhradním materiálem 😊.

A jaká je vlastně historie adventních věnců?

Chytrá AI píše: „Tradici adventního věnce založil v roce 1839 protestantský teolog Johann Hinrich Wichern v hamburském sirotčinci. Zpočátku šlo o dřevěné kolo s 23 svíčkami, které se postupně zkrátily na dnes známé čtyři svíce pro adventní neděle. Zvyk se nejprve rozšířil mezi německé protestanty, později i katolíky a nakonec i do dalších zemí.“

A Wiki dodává:

Adventní věnec je v západních křesťanských církvích pomůcka k symbolickému odpočítávání čtyř týdnů adventu, doby příprav na Vánoce. Každou adventní neděli se zapaluje další svíčka. Zdobené věnce bez svíček, které se někdy také nazývají adventní věnce, jsou používány k ozdobení vchodových dveří. Klasické adventní věnce se zavěšovaly na stuhách, od počátku 21. století je nahrazují věnce, které se kladou přímo na svátečně upravený stůl.

První svíce představuje naději a očekávání, obvykle se nazývá „svíce proroků“ na památku proroků (hlavně Izaiáše), kteří předpověděli narození Ježíše Krista. Na druhou neděli adventní je zapálena druhá svíce symbolizující lásku, někdy se jí říká „betlémská“. Třetí adventní neděli rozsvítí „radostná“ nebo také „pastýřská“ svíce. Poslední, čtvrtá svíčka, je nazývána „andělská“ a je symbolem míru a pokoje. Její světlo se připojí ke třem předchozím na čtvrtou neděli adventní.

Obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.