JARO.

Krásné, zelené, svěží, voňavé, barvami hýřící. Také máte tak rádi ty krátké chvíle, kdy se příroda znovu probouzí?

Ještě dávno před prvním jarním dnem, z pod zbytků sněhu se za slunečními paprsky derou snad vůbec první poslové jara. Ze země nesměle vykukují drobné květy sněženek a bledulí. Zato čemeřici na záhonu najdete hned. A za pár dní, týdnů už to jde ráz na ráz. Nejprve větve keřů a stromů získají lehký zelený nádech. To od nasazených listů a pupenů. Pak se přidají krokusy, narcisky, zlatice, ladoňky, modřence, barvínek... a fialky. Jako jedny z prvních ovocných stromů začínají kvést špendlíky, meruňky, broskvoně, třešně, až po nich se přidají jabloně a hrušně a další...

Znovu vyraší nové pruty větví na vrbách i jarní bylinky, podběl, smetánka, kopřivy... neklamné znamení blížících se Velikonoc, svátků jara. S nimi je spojeno velké množství tradic, lidových zvyků.

Pojďme si některé z nich přiblížit.

Zelený čtvrtek, už samo jméno odkazuje na jarní bylinky, je to den, kdy bychom měli dát přednost jídlům jako je špenát, zelí... V tento den utichají i kostelní zvony a znovu se rozezní až o Velikonoční neděli.

Do spirály stočený váleček kynutého těsta, symbolizuje provaz, na kterém se oběsil Jidáš, který zradil podle bible Ježíše Krista a vydal ho na smrt.

Velký pátek, je pro křesťany dnem umučení Krista. Voda v řekách a potocích má mít léčivou sílu, ale jen do chvíle, než se jí dotknou první sluneční paprsky. Jídlo by ještě stále mělo být střídmější, bezmasé.

Bílá sobota, bývala dnem velkého úklidu a bílení. Domy na vsích obcházeli „klapotáři“, ráno, večer řehtačkami ohlašovali čas modlitby namísto zvonů.

Boží hod velikonoční, neděle – končí čtyřicetidenní půst. K svátečnímu obědu se peklo kůzlečí, skopové, králičí, nebo vepřové maso, hospodyně vařily jarní polévku a barvily a zdobily kraslice pro koledníky.

Červené, Velikonoční pondělí, patří koledníkům, pomlázce, kraslicím. Vajíčka symbolizují znovuzrození, životní sílu.

Dnes si o jarních svátcích většinou pochutnáváme na masových polévkách, nádivkách, kůzlečích, jehněčích a dalších pečínkách, mazancích, beráncích, velikonočních dortech i cukroví a samozřejmě vejcích, v různých úpravách.

Tradice pomlázky v Čechách je prastará, první zmínky se objevují již ve 14. století. Chlapci a muži ráno na Velikonoční pondělí ráno šlehají spletenými vrbovými pruty dívky, aby jim tak zajistili dobré zdraví, elán a energii po celý rok. Vdaným ženám má vyšlehání vyhnat z těla zlý jazyk. Někde místo pomlázky mají oblévačku.

Beránek – pro křesťanství symbol beránka Božího, obětovaného pro záchranu pokřtěných před hříchem a smrtí.

Zajíček - Své místo má v mnoha kulturách – egyptské, řecké, čínské a symbolizuje obvykle štěstí, ovšem i čas, který je vyměřený životu. V lidových tradicích je zajíček považován za symbol zmrtvýchvstání. A to proto, že nikdy nespí; nemá totiž oční víčka.

Origami zajíček a vajíčko vytvořili v Domově pro seniory Blaník

V Čechách a na Moravě dříve:

Na Olomoucku objevovaly děti na zahradě vajíčka od Pánbíčkových slepiček už na Zelený čtvrtek;

V západních Čechách zase ve stejný den hledaly v zahradách červená vejce od kohouta, který je snášel údajně jedenkrát do roka, právě při této příležitosti;

Ve Slezsku na Velikonoční pondělí hledaly děti v brázdách polí sladkosti, které jim tam nadělil skřivánek – škovránek;

Ve středních Čechách pro změnu nadělovala liška.

Nejstarší zdobená vejce (husí) kolem 320 n. l., byla nalezena v sarkofágu hrobky ve Wormsu nad Rýnem.

V našich zemích jsou barevné skořápky vajec z počátku 11. století potvrzeny archeologickými nálezy na jižní Moravě.

O tři století později se slovo kraslice objevuje v nejstarších českých slovnících.

V roce 1895 byla na Národopisné výstavě českoslovanské poprvé vystavena malovaná vejce a od té doby se stala trvalou součástí velikonočních trhů v Praze.

Věnec quillingovou technikou vytvořila Jitur

Závěrem jeden recept:

Variant na nádivku je bezpočet, chuť dotváří směs masa, máčení pečiva ve vývaru, nebo mléce, muškátový květ, bylinky jako kontryhel, popenec, pampeliška, kopřivy, pažitka. Do nádivky tradičně patří i kousky jehněčího, kůzlečí nebo telecí maso. Telecí často pocházelo z hlavy − proto se dodnes nádivce říká hlavička. Někde také sekanina či řežábek.

Kopřivová nádivka na slanině

• 300 g libového uzeného bůčku
• 8 vajec
• asi 5 rohlíků
• trochu mléka
• misku spařených lístků kopřiv
• 100 g anglické slaniny
• pepř, sůl

V mléce zvlhčené rohlíky, 4 rozkvedlaná vejce, na kostičky nakrájené maso a nasekané kopřivy osolíme, opepříme a dobře promícháme. Formu (například na biskupský chlebíček) vyložíme pečicím papírem, ten pokryjeme plátky slaniny a na ně navršíme polovinu směsi. Na ni urovnáme půlky zbylých čtyř vajec uvařených natvrdo, překryjeme je zbylou nádivkou, formu vložíme do předehřáté trouby a při 180 °C pečeme 45 až 50 minut.

V textu použity informace z iReceptáře – Velikonoční zvyky, recepty, návody

Recept: Irena Zelenková, Rakovník. Jitur ho teď o Velikonocích vyzkouší.

Foto: Jitur. Klikněte do obrázku v textu a potěšte se dalšími jarními fotografiemi.