Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Brunďo, bezva nápad...

v naší domácnosti mám taky všechny na povel já, protože jsem nejstarší (ale je mi teprve 30) a jedinej se jmenuju. Ostatní jsou jen medvědi.

Milý plyšáčku

moc hezky jsi to všechno napsal a já už se moc těším na pokračování. Já jsem o svého medvídka ne vlastní vinou přišla a moc mě to mrzí. Byl krásně hnědý, celý tvrdý, ale měl hýbací nožky a ruce. Když jsem ho někdy umlousala, což se na venkovském hospodářství stávalo dosti často, tak ho maminka vyprala v potoce a pověsila za ouška na šňůru do zahrady. Já jsem pak chodila netrpělivě kontrolovat, kdy už bude suchý ...

Vše jsem si vynahradila vloni, kdy jsem své vnučce koupila medvídka. Je smetanový, měkoučký a má moc hezký kukuč. Vnučka si ho nechává u nás a spí s ním, když přijde na návštěvu. Ale medvídkovi určitě není smutno, protože je se mnou v ložnici a občas si skočí ke mně na polštář a já to ani nepoznám, protože je měkoučký - jen se mi lépe spí ...

Karolíno, no to je krásné téma:-)

Plyšáčky dětství už nemám, ale nikdy nezapomenu na medvídka Pepánka  Jenže jsem odjakživa psová, tak jsem měla obrovského plyšového psa Rafa, Robina, Promina a k těm mi dědeček dokupoval "štěňátka", mrňavé plyšáčky. Pravda, o všechny jsem častým stěhováním a pak taky příchodem psích štěňat přišla, ale i tak mám docela slušnou sbírku zvířátek  A pšt, v obchoďákách, ale i u některých benzínek - nebo prostě tam kde plyšáky prodávají, tak k nim vždy zabloudím a většinou se neudržím a alespoň některé pohladím

Těším se na pokračování  

Re: Karolíno, no to je krásné téma:-)

Lidko, dík za tu včerejší prezentaci. Fakt vypadal jak plyšová hračka.

taky

u mě se vyskytuje červená liška s odřeným čumákem. je celá ošoupaná, tvrdá a má nakřivo oko. ale je po bábince a je nejkrásnější. už se mnou nespí, protože je vetchá, ale sedí nad postelí a hlídá.

Ještě ho mám schovaného...

je poválečný, plaše bylo málo, tak má jen hlavičku a packy, jinak je sestaven z nějakých hadýrků a oblečen v květované, dnes už se rozpadající "tepláčky". Ale nedám!

:o))

Jo. Mám.  Modrý, fleecový medvídek, je o rok starší než já. Nikdy nedovolím aby musel odejít do té smutné krajiny rozbitých a opuštěných hraček, kterou tu před časem popsala Vave. Nikdy, co budu živ.

I já jsem milovaný medvídek

Přišel jsem ke své paní před více než 50 lety. Jmenuji se originálně - Medvídek. Jsem žlutý plyšák se hnědými packami a čeníškem, značně odřený, ale očička mi zůstaly ... Sedím na čestném místě vedle televize (z druhé strany sedí panenka Zlatuška s porcelánovou hlavou, která se narodila okolo roku 1920), a dohlížím na všecko kolem. Nejsem měkký plyšák, ale poctivě nacpaný asi pilinami, a jsem oblečený do červené haleny a kalhotek, které jsou zalemovány černou tlustou nití. Šatičky jsou taky hodně staré, panička je ušila ve svých pěti, šesti letech...

Zdravím všechny bráchy plyšáky, a přeju jim aspoň tak dlouhý život, jako mám já

To je krásné téma! Plyšáci!

Mým velkým kamarádem, taky snad už od prvních Vánoc, byl hnědý bručivý medvěd Otík, časem olysalý a bez jednoho očička. Někam se během let ztratilo a já jsem odmítala všechny náhražky v podobě lesklých knoflíků.

Otík ve své fyzické podobě vzal za své během některého z mých četných stěhování, ale zůtává nezapomenutelným. Byla to má nejmilovanější hračka, můj největší přítel.

Milý Brunďo,

pěkně si to Karolíně všechno nabručel a nadiktoval. To neva, že jsi jen plyšový, teda pardon slaměný...Tady na Zvířetníku má místo každej živáček, človíček, i plyšáček ... To mě přimělo zavzpomínat na svoje oblíbený mazlíky - pejska Žolíka, co vypadal jako dozajistej živoucí jezevčík, i byl tak velikej a měl krásnej červenej obojek...vozila jsem si ho s sebou všude a když jsem mu vystrčila čumák z okna auta, představovala jsem si, jak si všichni ti kolemjedoucí myslí, že mám opravdovýho psa...byla jsem na to taak pyšná Pak jsem měla opičku Judy, takovou oranžovou muchlovací obludku (pilně jsem v televizi sledovala tehdy chodící Daktari), která uměla mluvit... Jojo... bohužel se mi ti dva neuchovali, jedny prázdniny máma usoudila, že jsem na takový věci asi už moc velká a slečnovatá a někomu je dala (tedy údajně - jenže si spíš myslím, že asi chudinkové skončily v popelnici...) Tak pozdravuj Mikeše a zas někdy něco napište...