Jídelníček na dovolenou musím zhruba připravit předem, protože vařební a skladovací možnosti jsou na lodi velmi omezené.
A v tu chvíli mě napadla anketní otázka: kdy jste si s vařením nejvíc nadělali do chobotu? Upřesním: kdy jste nejvíc litovali, že jste se do toho pustili? (Jelikož se zde rozevírá široká škála životních možností, omezím tuto otázku pouze na vaření :-)
Já litovala, že jsem kdy na lodi dělala palačinky. Těsto se musí připravit několik hodin předem (aby mouka stačila pořádně nabobtnat), což znamená uzavřít ho do vodotěsných krabic. Jsme totiž na lodi, a ta se, potvora, kývá, houpe a poskakuje, o naklánění nemluvě.
S tím vším jsem ale počítala a první rok jsem zdárně palačinky připravila, i těch několik kilometrů do chorvatského kopce do obchůdku pro marmeládu jsem vyběhla (to byste nevěřili, jak rádi po pobytu na lodi chodíte po pevné zemi :-). Tehdy jsem dělala palačinky pro čtyři lidi, sebe vždy vynechávám.
No, jenže sláva mých palačinek se roznesla, a nakonec jsem už dělala palačinky pro devět lidí. Nezapomeňte, mám dvouvařič, na který se dvě pánve vedle sebe nevejdou, a jakmile se jídlo rozvoní, chtějí jíst všichni pokud možno najednou a co nejrychleji. Takže začínám smažit už za plavby před zakotvením, v podpalubí široce rozkročená jako Atlas a zpocená jak dveře od chlíva, protože je nejen léto, ale v podpalubí opravdu vedro, a usmažit padesátku palačinek trvá.
Nikdy si pak palačinky nedávám, naslazená jsem dost už jen tou přípravou - a nejsladší odměna je, že všem naložím jídlo, na které se neskrývaně těší, a když si pomlaskávají a polohasně si libují, já si skočím rovnou do vody. Ach, to blaho.
Ale stejně... zařekla jsem se, že palačinky na lodi už nikdy. Tak dlouhý chobot nemám.
Takže, jak jste na tom vy? Pustili jste se někdy do nějakého kulinářského dobrodružství, kterého jste pak litovali?
Přeji dobrou chuť, ať už budete vařit cokoliv :-)