Tematická typologie vtipů je rozsáhlá, ale v zásadě se dají rozdělit do dvou skupin - na vtipy dobré a ty ostatní. Těm dobrým se smějeme vždycky, i kdyby se strefovaly hodně blízko k našim vlastním nectnostem nebo strachům, či nepatřily zrovna mezi ty nejslušnější. Ty špatné jsou prostě špatné. Hloupé, často vulgární, bez nápadu.

Jak má většina lidí vtipy ráda, tak je mezi nimi kupodivu jen málo těch, kteří si vtipy pamatují. Pokud mají k paměti i jisté herecké nadání, bývají duší každé společnosti. Většina lidí potom nadšeně poslouchá a přísahá si - tenhle si prostě musím pamatovat! Musím! A houby. Uplyne pár dní, naskytne se příležitost a... jak to sakra bylo?

Zapomínači se potom dělí do dvou skupin - na ty šťastné, kteří zapomenou opravdu vše a tedy se mohou jedním vtipem potěšit víckrát (zde musím poznamenat, že tito jedinci se obvykle víckrát těší i z mnoha jiných informací:)) a na ty nešťastné, kteří si nikdy na žádný vtip ve společnosti vzpomenout nedokážou, ale jak je začne vyprávět někdo jiný, hned znají pointu a přijdou o značnou část legrace.

Já sama vtipy miluju, leč patřím mezi polozapomínače - pravda s některými výjimkami, které mi z nějakého důvodu dokázaly utkvět v hlavě. Pamatuju si, že jsem jako malá holka milovala jeden z vtipů o bláznech a ten tvořil po léta základ mé dětské vtipové databáze.

Tady je: Jde blázen a táhne za sebou provázek. Potká ho druhý a ptá se: Proč za sebou táhneš ten provázek? A ten první pokrčí rameny a odvětí: Já jsem ho zkoušel tlačit, jenže on se krčil...:))

Přešla léta a léta vtipů, než ke mně dorazil další oblíbený, kterému se podařilo překonat moji sklerotickou bariéru: Na molu u moře sedí spolu Marie a Josef. Máčejí si nohy ve vodě a užívají si hezký den. Všude kolem si hrají a plavou děti. Vedle nich se po hladině prochází nešťastný malý Ježíš a se slzami v očích říká: "Já se chci taky koupat!"

No a ten poslední, který si pamatuju, je dost nový - možná proto se mu nepodařilo zmizet z mé děravé paměti: Volá zaměstnanec pohřebního ústavu do prodejny motocyklů. Nazdar kluci, kolik jste dnes prodali těch silnejch motorek? A prodavač hlásí: šestnáct! A sakra, odpovídá zřízenec. Tak to se nám dva ještě někde toulaj!

Tedy já bych si asi řízeně vzpomněla na mnohem víc vtipů, ale to není účelem tohoto povídání. A tak se ptám: Umíte si zapamatovat vtipy? Umíte je vyprávět? Které druhy vtipů máte nejradši? Urážejí vás některé? A který máte nejraději?Pojďme si povídat vtipy!

A nakonec přidávám velké poděkování JoVovi za jeho Rozverníčky. Rozjasňují nám večery a jsou milou jistotou, že před spaním si přečteme něco, čemu se zasmějeme. A to je cenná jistota. Tak milý JoVo, děkujeme moc! :))