Jízdní kola jsou různá - od obyčejných až po excelentní technické výtvory, nicméně některé aspekty jízdy se stále nemění. Na každém musíme šlapat a vždy platí zákon zachování kopce. Vzhledem k tomu, že jsem se s kolem takřka nikdy nenacházela v doopravdy placaté krajině, mám k zákonu zachování kopce nepříliš vřelý vztah - po letitých zkušenostech jsem došla k názoru, že jízda do kopce je nepochybně častější! Fakt, že z kopečka sjedu desetkrát rychleji, než se na něj vyplazím, samozřejmě okázale ignoruju:))

Jako většina lidí u nás jsem se na kole naučila jezdit někdy v dávném dětství a jezdím na něm dosud. Vystřídala jsem všelijaké stroje - nejnezapomenutelnější bylo dědovo tunové kolo (patrně značky Ukrajina - ale neručím za to:)), oblíbené byly dvě (výrobou hodně let vzdálené) tříčtvrteční Esky, potom přišlo první horské kolo, které na mě bylo příliš dlouhé, a já potíže z toho plynoucí přičítala vlastní nemohoucnosti. Teď mám správně velké horské kolo, které mi díky jeho kratšímu rámu nikdo z rodiny nebere:))

Podvakrát jsem v různých zaměstnáních na kole dojížděla do práce, jinak používáme kola na výlety a jízdy pro potěšení. Kolem naší vísky v Čechách mám několik oblíbených různě dlouhých a různě namáhavých okruhů. Líbezná krajina Podzvičinska je pro cyklisty jako stvořená, pokud vám nevadí, že rovinky jsou jen někdy a za odměnu:)) Je tu plno hezkých cest a zajímavých vyhlídek, celou sezónu od jara až do podzimu se dá těšit na něco nového.

Ještě z Prahy jsme jezdili s koly na výlety a nejoblíbenější destinací byl Český ráj - jednou jsme tam dokonce strávili i letní dovolenou. Zažili jsme toho moc, nejhezčí byl výlet kolem Hrubé skály, kdy jsme našli cestu podle mapy a potom nosili kola přes balvany:)) Kola si rádi půjčíme i na dovolené v cizině - nezapomenutelné byly naše výlety ve Francii a Itálii.

Tady si ráda zajedu kolem moře do Oslo nebo na poloostrov Fornebu - to jsou krátké výlety po asfaltových cestách. Pokud si to chceme opravdu užít, jezdíme do Nordmarky. Zpevněné cesty vedou nádhernou divočinou, nahoru a dolu prudkými kopečky, stejně jako podél jezer a divokých říček (taky nahoru a dolů - rovinky se prakticky nevyskytují:)). Tady jsem taky zvládla svoji rekordní jízdu - 50 km nepříliš snadným terénem:))

Jízdu na kole opravdu miluju, jen ty jarní začátky obvykle dost bolí - a nejde o svaly, že:)) Takže stezky pomalu vysychají a sluníčko už umí příjemně hřát, takže je čas vytáhnout kola, pěkně je po zimě vyčistit, namazat a dofouknout pneumatiky. Dálky a dobrodružství volají!

Takže pojďme si dnes povídat o cyklistice, jízdních kolech a všem, co k tomu patří. Vzpomínáte si, jak jste se učili na kole jezdit? Máte svoje nezapomenutelné stroje? Co zajímavého jste na cestách zažili? Kam nejraději jezdíte na výlety? Používáte kolo jako pravidelný způsob dopravy? A činíte tak i v zimě? (Zdena bp se hlásí - že?:)) Pojďme si povídat o kolech...