Co vlastně dělá dobrou hospodu? Podle mého je to - vzato podle důležitosti - dobrý kuchař a vstřícná obsluha, příjemné a prostředí a nakonec sama poloha hospody. Takže vzato kolem a kolem, náš pocit z podniku vytváření především lidé, kteří ho vedou a provozují.

Historek o příšerné obsluze, v lepším případě pasivitě, v horším až agresivní drzosti bych měla bohužel přehršel. Nemíním je tady uvádět, znáte to všichni. O neuvěřitelných věcech, které mohou být ve špatných podnicích vydávány za jídlo... to by mohla být samostatná kapitola a věřím, že v diskuzi se také ledacos objeví. Tak bych tady jen krátce zavzpomínala na hospody, které patří do mojí mentální mapy u nás doma.

Tak především je to naše vesnická hospoda "U Hrdinů" (Nejde o hospodu, kam by chodili jen chrabří rekové, ale Hrdina je majitel - a to nejenom jménem:)). Myslím, že kdyby do ní zavítal Jára Cimrmann, cítil by se tam skvěle a po pár úpravách (např. odstranění úděsného plakátu propagujícího pivo Krakonoš) byste nepoznali, že vlastně patří do jednadvacátého století. Na stěnách jsou staré obrazy s klasickými tématy, která ilustrují nápisy na dřevěných rámech - nejlepší je "Věrné milování":)) Místnost s výčepem je poměrně tmavá, úzká, všechna ta pěkná okna patří k sálu, který je však v běžném provozu zavřený.

Čepuje se tu pivo, vaří čaj a kafe, prodávají se drobné pochutiny. (Vaření hygienici zatrhli a majiteli pro těch pár hostů nestojí za to dělat drahé úpravy odpovídající normám) Ale mezi tyto pochutiny například patří každý druhý čtvrtek dovážená domácí tlačenka a podobné delikatesy, které dalece překračují průměrné potěšení z konzumace:))

Pro nás má hospoda největší kouzlo za teplejšího počasí, kdy se dá sedět venku na zahrádce. Není to prosím zahrádka se slunečníky v podobě, jakou nejspíš znáte, spíš jde o travnatý dvorek s keři a velkým stromem, kde je jeden dlouhý stůl s lavicemi a dva malé, setkávají se tu sousedé i se svými psy, dovnitř za plot se dají strčit i jízdní kola. To je prostředí, kde si s chutí dám dokonce i gothaj s cibulí, protože to sem patří a pivo je dobré vždy. Hospodský je pokročile důchodového věku a je to vděčný žák mého přeslicového dědy:)) Tahle hospoda patří k místům, které vytvářejí můj pocit sounáležitosti s naší vískou a krajem. Svým způsobem je součástí pojmu "doma".

Druhá je také stará, podstatně luxusnější a profesionálnější, spíš restaurace než hospoda, nachází se na Zvičině (kopec jste-li cizí, hora, pokud jste se pod ní narodili:)) a provozovna se jmenuje Raisova chata. Místo je úchvatné, poskytuje věčný vítr a nádherný výhled jak na Krkonoše, tak dolů "do kraje". Poblíž hospody je kostelík sv. Jana Nepomuckého, v zimě tu funguje sjezdovka, v létě se tu scházejí a posléze poletují paraglidisté, na boku hospody je přilepený kiosk obsluhující hosty, kteří si mohou posedět u pár stolů stojících pod věkovitými stromy.

Sama hospoda je vyhlášená skvělou kuchyní (nic exotického nehledejte, ale co nabízejí, umějí dobře připravit), dobrou kávou, dobrým točeným pivem - světlým tmavým i točeným nealkoholickým, a také točenou kofolou, po které se vrhají především uřícení cyklisté. Přece jen je ten kopeček zatraceně znát - musíte-li ho vyšlapat po svých. A především je tu profesionální obsluha. Obzvlášť jeden číšník dokáže být i po letech lidský, o své hosty se zajímá právě do té míry, aby se lidé cítili příjemně, ale ne tak, aby byl vlezlý. Jaký rozdíl proti většině průměrných podniků!

Nakonec bych se ráda zmínila o hospodě, která je pořád na svém místě, ale pro mě už vlastně tak před pěti lety s novým majitelem a personálem zmizela. Je v Bílé Třemešné naproti nádraží a tuším se stále ještě jmenuje U Šmídů. Opět to je vesnická klasika, kde se ale vaří. Celá léta to tam vedl jeden personál a byli to právě lidé, kteří ji pro nás povýšili z desítek podobných na oblíbený lokál.

Už v dobách, kdy to nebylo zdaleka běžné, se tam mohlo jít se psy - a to nejen s jedním mrňavým jezevčíkem, ale bývali jsme tam s celou naší smečkou. Ke stolu štamgastů přicházel dokonce jeden člověk se čtyřmi chrty! Přesto nikdy nebyl v hospodě nepořádek, a jak z pohledu čistoty, tak hluku nebo vyrušování. Všichni psi pospávali pod stoly svých pánečků a po celém prostoru zjevně platil jakýsi zákon nevměšování, který psi dobrovolně respektovali. Venku se poštěkat mohli, ale vevnitř nikdy. Vlastně to bylo docela divné, když si to zpětně uvědomuju.

Jídlo bylo průměrné, ale porce neošizené. A měli tam vždycky točenou žlutou nebo červenou limonádu - děti ji milovaly a patřilo k malým radostem ji vyžahnout buď třetinku, nebo rovnou půllitr. Personál zjevně chápal, jak veliká je dětská žízeň:)) Přiznám se, že nabídka cola, fanta sprite mi tyhle točené limonády nenahradí... Číšnice i výčepní nás znali a jednou nám dokonce skoro celou zimu, kdy jsme tam nebyli, schovávali zapomenutou Maxovu misku!

Sama hospoda měla ještě dvě další specifika - nedělní tanečky pro důchodce a úžasný výhled ze záchodků - na panoráma Krkonoš. Pokud bylo na jaře zeleno, kvetly ovocné stromy a za nimi se tyčily zasněžené hory, tak jsem se dokázala na wc zdržet povážlivě dlouho! A tanečky? To vypuklo každou neděli po třetí odpoledne. Sjížděli se staří lidé ze široka zdaleka, naparádění, v sálku hrála na uvítanou reprodukovaná hudba, lidé se shlukovali, povídali si a zjevně se radovali ze života. Potom přišli muzikanti a rozjeli to. To nebylo žádné umrněné krok-sun-krok, to byl plnokrevný tanec a já jsem si říkala, jak je skvělé, že zdejší lidé tu příležitost mají.

Tady v Norsku oblíbenou hospodu nemám, jen kavárnu, ale to něco úplně jiného:))

A tak se vás dnes ptám: máte svoji oblíbenou hospodu? Co si na ní ceníte? Podle čeho si vybíráte hospodu v neznámém prostředí? Jak by se podle vás měl chovat správný personál? Myslíte si, že se situace u nás v tomhle ohledu zlepšuje? Jak se vám chodí do hospod a restaurací s dětmi a se psy? Jak si představujete ideální hospodu? Pojďme si povídat o hospodách...