Volné soboty jsou fajn, ale zmatek, který posléze nastával v diskuzích, byl převeliký. I objevily se tu návrhy (viď Tečko a Bedo!:)), jak zaopatřit soboty, aniž by to pro mě znamenalo službu navíc. Svůj návrh mi poslala i Jajka, takže nakonec jsem si to rozmyslela a na svět tak přichází CHATNÍK.

Původně to slovo vychází z anglického chat, chatovat - povídání, povídat si. Potom bychom náš Chatník četli Četník:)) Francouzštinářům se ale může vnucovat slůvko Šatník - vždyť chat je ve francouzštině přece kočka! Ale ať už si s tím jazykově pohrajeme jakkoliv (on nám to už Jakub rozvine způsobem jemu vlastním:)), měl by to být prostor pro naše víkendové povídání s nějakým tématem.

Uvidíme, jak se nám Chatník osvědčí, třeba se časem jeho obsah změní, rozroste... Nechám to na nás. Každopádně je to vhodné místo nejen pro pravidelné pozdravy a (moje oblíbené) hlášení o počasí z nejrůznějších regionů (o Liberci víme všechno - že ano, Xerxová!:)), ale i pro odkazy na vaše fotoalba a nejrůznější videa. Kdy jindy než o víkendu máme čas prohlížet zajímavé věci a trošku nad nimi i snít?

Jinak pro pořádek dodávám, že tenhle z mého pohledu vydařený název není mým dílem - vymyslel ho Martin a logo dodal jako obvykle Marek:))

A o čem to bude dnes? Dnes si můžeme povídat o tom, co si pamatuje nos. Protože nos má paměť - a jakou! Zavřete oči a trošku zavzpomínejte: jak to vonělo doma nebo u babičky, když jste byli malí; jak pro vás voní různá roční období; při kterých vůních se vám sbíhají sliny a při kterých se vám zvedá žaludek - a proč.

Například déšť voní jinak ve městě a jinak v lese, jinak na jaře a jinak na podzim. A jinak vedle aktivní papírny nebo nepořádně vedeného prasečáku, že... Což mi připomíná zajímavý paradox - koně mi odjakživa voní a koňský hnůj nesmrdí. Co já se ho vidlemi pěkně naukládala, aby se ho na hnojiště vešlo co nejvíc! A přitom mi to nikdy nepřišlo jako jako nepříjemná práce. Ovšem na třeba představa, že bych měla něco podobného dělat s lidskými exkrementy, je jednoznačně odpuzující.

Nebo jiný příklad. Těhotným ženám kolikrát provádí nos nečekané úklady - co jim do té doby vonělo, jim najednou obrací žaludek naruby a naopak, některé, do té doby neutrální vůně, se mohou stát nepřekonatelným lákadlem. Já například od té doby, co jsem čekala Marka, nemohu spokojeně přebývat ve sklepních prostorách. Proč? Protože mi páchnou. Sice už zdaleka ne tak dramaticky jako oněch inkriminovaných pár měsíců, ale dost na to, aby mi to vadilo.

A co mě k tomuto čichacímu tématu přivedlo? Budete se divit, ale byl to AB mandlový krém. Je to výživný krém na obličej s výraznou, celkem příjemnou vůní, který se vyrábí už spoustu (desítky) let.

Tu vůni mám spojenou se svojí babičkou i maminou - používaly ho obě a mně se mezi nosem a mozkem utvořilo spojení: vůně AB mandlového krému je pro mě jednou z vůní domova, dětství, dospívání a spokojenosti.

Mám ho ve skříňce i dnes, přestože běžně používám úplně jinou kosmetiku. Ale když přijdou silné mrazy, je na něj ta nejvhodnější doba. A tak otevřu kelímek a ze všeho nejdřív si přivoním.

Funguje to, protože ač neobdařena bystrým zrakem, čich mám jako vlčák. No dobře... jako lidský vlčák! A tak je pro mě svět vůní a pachů velmi důležitý, vzpomínky a asociace mi vyvolává snadno a mozek tyto informace (na rozdíl od mnoha jiných:)) pečlivě a dlouhodobě ukládá. Vždyť i při vaření ochutnávám jen zřídka - minimálně u známých pokrmů mi stačí přivonět...

Co voní vám? A co naopak nevoní? Máte nějakou hodně silnou vazbu mezi vůní a vzpomínkou? Co si pamatuje váš nos?