Jídlo je lidem nejen potřebou, ale pokud fungují aspoň trochu normálně, činí jim i potěšení. Dobré jídlo nesytí jen tělo, ale i duši, umí dodat nejen sílu, ale i radost a potěšení. I proto je hubnutí tak těžké. Prakticky každý, kdo zrovna nepoustevničí, má svá oblíbená jídla, stejně jako jídla, jejichž vůně (pach?:)) mu spolehlivě zvedne žaludek.

Je zajímavé, že základ našich stravovacích návyků a preferencí si obvykle nevytváříme sami. Je položen především našimi rodiči, jejich zvyky, možnostmi a přesvědčením. Něco přijmeme za své, jiné tolerujeme, další odmítáme. Myslím, že každý z nás si pamatuje chvíle, kdy se na jídlo těšil, dychtivě loudil a vracel vylízaný talíř.

A ještě lépe si pamatujeme chvíle, kdy rodič či prarodič stál s vařečkou u stolu nad zatvrzele sedícím dítětem a v zoufalství nad jeho tvrdohlavostí a buď sliboval (když to sníš, dostaneš... něco, co na rozdíl od jídla doopravdy chceš), zkoušel známé finty (za maminku, za tatínka... za pejska - copak ty chceš, aby měl pejsek hlad???) či už z bezradnosti vyhrožoval známým "od toho stolu nevstaneš, dokud to nesníš!"

Některé děti nakonec poslechly a nemilé jídlo (nejčastěji polévku, ale mohlo to být cokoliv zdravého) snědly, jiné si nacpaly jídlo (aspoň tři sousta, no!) do tváře jako sysel do lícní torby, aby ho později vyplivly na chráněné místo (záchod nebo odpadkový koš to vždy nebyl, a tak čekaly hospodyni kolikrát pozoruhodné nálezy) a jiné zatvrzele odolávaly, čímž nutily své rodiče zpytovat si svědomí a přemýšlet, z čeho ten jejich potomek vlastně žije.

Boje o jídlo však nejsou výsadou jen malých dětí, s postupujícím věkem se jen zápas o zdravou, či aspoň obvyklou výživu přesouvá na další, nová pole. Nevíte, o čem mluvím? Ale víte, mluvím přece o školních svačinách a obědech! Tak schválně - kolik jste jich doopravdy snědli, ha?

Kolikrát jste místo školního oběda lízali Vitacit, mlsali křupky, napájeli se červenou nebo žlutou limonádou či kondenzovaným slazeným mlékem Piknik, a zajídali to slanými brambůrkami? Či (později) chodili na párek v rohlíku, hamburgry nebo další nezdravá jídla, plná tuků, škrobů, cukrů a éček???

A tak si dnes budeme povídat o dětských chutích a nechutích, o výchově ke zdravé stravě a jak to dopadlo. A když už jsme u toho, tak i o tom, jak se v různých generacích představy o zdravé stravě lišily. Patřili jste k vděčným strávníkům, nebo vám dělala při rodinných obědech společnost na stole významně položená vařečka? Kdo vás s jídlem jako děti rozmazloval, kdo byl zase zastáncem režimu - ať už byl tento jakýkoliv?

Vzpomínejte na své dětství, a na dětství a chutě svých dětí. O jídle si budeme určitě povídat ještě víckrát, je to téma samonosné a takřka věčné. Takže dnes se přeneste do doby, kdy vám ještě na židli strkali polštář, abyste se neutopili v polévce, a kdy jste museli jíst převážně jen to, co vám dospělí dali. Vraťme se chutím našeho dětství...